Milena Bartlová Bücher

Rozsáhlou bilingvní publikaci, která doprovází výstavu ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze (ve dnech 19. 11. 2015 až 7. 2. 2016), připravil kolektiv pedagogů Katedry teorie a dějin umění VŠUP v Praze spolu se studenty a externími spolupracovníky. Kromě podrobného vědeckého katalogu všech vystavených exponátů obsahuje odborné studie, detailněji přibližující vybraná témata a je bohatě ilustrován. Představuje umělecká díla různých kvalit a nejrůznějších médií, která se v letech 1918-1939 a 1945-1992 podílela na reprezentaci československého státu. Publikace proto přibližuje nikoli obvyklý uměleckohistorický kánon českého umění 20. století, nýbrž průřez dobovou vizuální kulturou, v níž se setkávají slavné malby a sochy nejpřednějších umělců s nenápadnými užitými grafikami na bankovkách. Grafický design Jan Čumlivski.

Kniha poprvé ukazuje jednu kapitolu českých dějin umění: výtvarnou produkci spojenou s husitským hnutím. Donedávna se zdálo, že nic takového neexistovalo, a teprve výstava a publikace Umění české reformace (2010) ukázaly, že jde o kulturně bohaté a zajímavé téma. Práce je psána pro širší veřejnost, jíž chce zprostředkovat výsledky autorčina vědeckého výzkumu posledních dvaceti let. Nejprve se zabývá kritikou náboženských obrazů v náboženském reformním hnutí konce 14. století za vlády Václava IV. Obrazoborectví se pak ukazuje nejen jako ničení, ale také jako cenná součást kulturních dějin. Po husitských válkách se v Čechách a na Moravě poprvé v Evropě zformovalo dlouhodobé soužití dvou církví: kališníků s katolíky. Výtvarné umění se na hledání společenského kompromisu významně podílelo.

Výjimečná stavba s pohnutou historií a tragickým koncem, legendární dejvický hotel Praha, ožívá v monografii sochaře a publicisty Pavla Karouse a jeho spoluautorů. Kniha na 250 stránkách mapuje vznik, provoz a ostudný zánik této unikátní stavby, kterou navrhli architekti Paroubek, Navrátil, Černý a Sedláček na konci 70. let. Původně určený pro komunistickou elitu, hotel se stal výstavní skříní architektonického a designového umění té doby, paradoxně bez ideologického zabarvení. Osvětlení navrhoval Stanislav Libenský a Pavel Hlava, sochařskou výzdobu Břetislav Benda a Miloš Krátký, nábytek Zbyněk Hřivnáč. Luxusní pokoje s výhledem na Pražský hrad si užívali přátelé socialismu jako Jásir Arafat a Muammar Kaddáfí. Po pádu režimu sloužil hotel nejen VIP hostům, ale i široké veřejnosti. Na počátku nového tisíciletí byl bohužel zprivatizován a ministerstvo kultury odmítlo přidělit status památky, což vedlo k jeho zániku na příkaz miliardáře Kellnera. Hotel Praha tak představuje nejen příběh unikátní architektury, ale i transformaci české společnosti od reálného socialismu k reálnému kapitalismu. Provokativní obálku navrhl Vladimir 518, grafickou podobu Tereza Hejmová a Terezie Štindlová. Kniha vznikla ve spolupráci s historiky a dokumentaristou Martinem Kohoutem.

Mezinárodní rozprava o českém reformátoru 15. století a o jeho recepci na prahu třetího milénia Papežská lateránská universita Řím, 15.-18.12. 1999

Sborník studií se zabývá tématem, které je dosud zpracováno jen velmi málo. Shrnuje příspěvky z kolokvia, které se uskutečnilo v roce 2005 na půdě Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Bezmála dvě desítky statí pojednávají o úloze, kterou ženy hrály v české a slovenské umělecké kritice a uměnovědě 19. a 20. století, a o postavení, jakého v oboru dosahovaly, představují sběratelky umění a kurátorky a přinášejí portréty některých významných osobností tohoto oboru.

Kniha shrnuje příspěvky publikované od října 2010 do září 2012 na portálu artalk.cz. Autorka jimi pravidelně komentuje výstavy, publikace, veřejný prostor, filmy i události v institucích výtvarného umění v Česku s občasným přesahem na Slovensko. Provází je vzrůstající zájem čtenářů. Jako bonusy knížku doplňuje několik recenzí pro časopis Art&Antiques, rozvíjející témata v komentářích jen nadhozená, a několik textů podobného charakteru, které autorka napsala před rokem 1989 pro tehdejší samizdatová periodika. Soubor je nejen kronikou zajímavých událostí posledních dvou let, ale zároveň i metodickou čítankou textů k vizuálním studiím. Předmluvu s názvem"Rok první a rok druhý" napsal Jan Skřivánek.

České a světové dějiny v horizontech věků. Halasné vítání roku 2000, třebaže vědci mnohokrát ubezpečovali, že se ještě nejedná o začátek nového milénia, znovu upoutalo pozornost na události spjaté se změnami staletí, které v právě uplývajícím tisíciletí mnohokrát ovlivnila další směřování světových i českých dějin. Například první křížová výprava, objevení Ameriky, vrcholná renesance, rudolfinské období, Velká francouzská revoluce či Dreyfusův proces, nejnověji pak masové šíření počítačové techniky a globalizace. Všechny tyto události přiblížil úspěšný seriál časopisu Reflex nazvaný Horizont. \\\"Předěly staletí\\\" jsou jeho knižní podobou.

Publikace je v pořadí 6. svazkem příspěvků z pravidelných sjezdů historiků a historiček umění, pořádaných pod záštitou Uměleckohistorické společnosti. Téma VI. Sjezdu, který se konal 20. - 21. Září 2018 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze je zde reflektováno v širokém spektru přístupů v pěti tematických celcích: I. Apologie autora; II. Má každé umělecké dílo svého autora?; III. Umělec, umělecké dílo a "spoluautorství" scény; IV. Osobní narativy a sebestylizace umělců a umělkyň; V. Falzum, fikce, mystifikace, aneb Žert, satira, ironie a hlubší význam. Každému tematickému bloku předchází úvodní studie z pera odborných garantů sekce.

Výbor z textů významného britského historika umění, specialisty na italské renesanční umění. Úvodní studie Mileny Bartlové zkoumá přínos Michaela Baxandalla k euroamerickým dějinám umění i jeho oborovou recepci v České republice.

Kolektivní monografie navazuje na úspěšný výzkumný a výstavní projekt UMPRUM a Národní galerie Budování státu: reprezentace Československa v umění, architektuře a designu. Autoři a autorky především mladší generace z několika humanitních oborů společně zkoumají proces utváření československé národní a státní identity prostřednictvím kulturních kódů, jakými jsou lidovost, modernita, konzervativismus či národní čistota. K zajímavým tématům patří například návrhy na architektonické řešení pracovních táborů, nebo role zednářů a hnutí za pohřeb žehem v konstrukci československé identity. Závěrečné shrnutí napsal Petr Pithart. Grafika Jan Čumlivski.

Sborník 3. sjezdu historiků umění 25.-26. září 2008

Sborník příspěvků z 5. sjezdu historiků umění, který se konal v září 2015 v Olomouci a jenž se věnoval různým aspektům širokého tématu vztahu umění a vědy. Editoři: Rostislav Švácha, Sabina Soušková a Anna Šubrtová.

Uměleckohistorická studie se zabývá deskovým malířstvím, které bylo nejvíce reprezentativním výtvarným oborem pozdního středověku. Věnuje se malířství tzv. husitské doby a dochází k nové interpretaci vztahu českých husitů k výtvarnému umění. Jednotlivé kapitoly seznamují nejprve s různými historickými, kulturními, společenskými, náboženskými i technologickými okolnostmi vzniku těchto maleb, takže čtenář může zasadit památky 15. století alespoň v náznaku do původního dobového kontextu, a tak je lépe pochopit. Druhá část knihy se zaostřuje postupně na více než šedesát dochovaných obrazů a obrazových souborů. Každým z nich se tak autorka zabývá zvlášť jak ze stylové, tak z ikonografické a historické stránky. Poprvé v posledních desetiletích obsahuje publikace i teoretické úvahy o metodologii dějepisu středověkého umění.

Knížka představuje soubor studií, které autorka věnovala v průběhu posledních patnácti let tématu národních charakteristik umění. Studie původně vznikly jako přednášky na konferencích a většina jich původně vyšla v cizích jazycích. Některé zpracovávají otázky z dějin dějepisu umění, jiné jsou sice rozbory konkrétních středověkých uměleckých děl, ale takovými, při nichž se ukázalo, že podstata řešení spočívá v důkladném průzkumu a revizi starších, nacionálně zaměřených badatelských přístupů. Texty spojují průběžná témata: konstrukce dějin umění ve střední Evropě a vliv anachronických národních stereotypů a projekcí na ně, studium povahy a vlivu Vídeňské školy dějin umění, možnosti překročení dnes již neefektivních modelů a jejich nahrazení například historickým komunikačním modelem. Hlavním cílem tohoto souboru je upozornění na skutečnost, že výsledky studia generací našich předchůdců je nutno číst kriticky a poučeně.

Dějiny Jihlavy vychází jako vůbec první souborná práce věnovaná tomuto městu, jehož osudy jsou nerozlučně spjaty se zdejšími nalezišti stříbrných rud, později především s rozvojem řemesel, zvláště soukenictvím. Do jeho podoby se nesmazatelně vepsaly stopy gotické, zvláště pak renesanční a barokní architektury. S dějinami města je rovněž spojena řada významných osobností - umělců, historiků, právníků, hudebníků a dalších.

Kniha je věnována jedné z nejvýraznějších osobností českého středověkého umění. Sochař, jehož skutečné jméno neznáme a kterého nazýváme Mistr Týnské kalvárie, působil v neklidné době husitských válek. Autorka zasazuje Mistra Týnské kalvárie do středoevropských souvislostí a představuje ho jako zakladatelskou osobnost českého pozdně gotického sochařství.

Podtitul: O historické věrohodnosti románů, filmů, komiksů a počítačových her Texty shromážděné v tomto sborníku se věnují hodnocení hodnověrnosti nejen oblíbených románů, ale také spotřebních či komerčních knih, filmů, komiksů a počítačových her s historickými náměty. Vznikly jako přednášky v cyklu, organizovaném v roce 2002 katedrou dějin a didaktiky dějepisu a finančně podpořeném Vzdělávací nadací Jana Husa. Odborníky z této katedry, specializované na různá dějinná období a témata, doplnili její absolventi a sprátelení externisté.

Publikace doprovázející výstavu věnovanou výročí narození mistra Jana Husa a sametové revoluce obsahuje kromě katalogu site-specific děl 32 výtvarníků a architektů reagujících na téma pravdy ve své tvorbě také eseje předních českých intelektuálů a jejich pohledu na téma pravdy v našem životě a společnosti: Václava Bělohradského, Ivana Blechy, Petra Fischera, Karla Hvížďaly, Petra Kratochvíla, Patrika Ouředníka, Miroslava Petříčka a Jiřího Přibáně.

Na základě vlastních vzpomínek i archivních dokumentů vypráví Milena Bartlová o životech svých babiček, Vlasty Mlynářové a Hany Budínové, a matky Rity Klímové v průběhu 20. století. Byly to ženy, které studovaly, pracovaly a veřejně působily. Proto jsou představeny jako hlavní hrdinky, zatímco otcové, manželé a synové jsou v příbězích doprovodnými figurami. Závěrečná kapitola vysvětluje dějiny a význam feminismu v české společnosti a problémy vytrácení aktivních žen z dokumentů a dějin. Také zkoumá, jak rozumět tomu, že všechny tři byly část svých životů členkami komunistické strany.

Středověké umění a kultura jsou nám vzdálené, přesto ale patří k dědictví naší vlastní minulosti. Kniha se odlišuje od dosavadní české produkce zejména v tom, že nevykládá dějinný vývoj umění, ale na konkrétních příkladech osvětluje širší ideové a intelektuální souvislosti vizuální tvorby a funkce obrazu v širokém smyslu. Přistupuje přitom k tématu středověkého umění důsledně z pozice moderní a aktuální umělecké tvorby a používá jazyk současné teorie umění a obrazu. Cílem je zprostředkovat dnešnímu divákovi středověký obraz tak, aby jej mohl vnímat nejen jako historickou památku, ale také jako vlastní umělecký prožitek. Situace středověkého člověka a jeho obrazů v mnohém nečekaně připomíná otázky a problémy dneška – především vztah mezi úlohou tištěného textu na jedné straně a obrazu (vizuálního znaku) na druhé straně v kulturní a společenské komunikaci. Kniha se zabývá pamětí, vztahem mezi obrazem a realitou a médii komunikace. Vedlejším cílem knihy je také uvést do českého prostředí ty způsoby myšlení a argumentace (nejen o výtvarném umění), které v druhé polovině 20. století v západní Evropě zdomácněly, ale u nás se nedostaly za úzké oblasti jednotlivých speciálních vědních disciplin. Téma i zpracování knihy se bezprostředně řadí do kontextu aktuálního euroamerického diskursu tzv. vědy o obraze.

Česká národní identita v současném umění. Katalog k výstavě v Galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (7. prosince 2012 - 9. února 2013) Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě hledající národní identitu v uměleckých dílech. Téma vychází z úvah o oblastech, k nimž se lidé tradičně podle sociologů vztahují, pokud uvažují o své národní identitě. Jsou to dějiny, kultura, krajina, jazyk, věda a sport. Základním předpokladem koncepce je fakt, že uvnitř těchto okruhů se podvědomě národní identita utváří a projevuje. Aniž by ambicí knihy bylo přinést odpověď na otázku, co je to česká národní identita, pokusí se hlouběji proniknout do její problematiky prostřednictvím textů odborníků z různých oblastí.

Autory příspěvků v tomto sborníku jsou čeští historikové umění, působící na nejrůznějších místech. Vedle univerzitních profesorů a ředitelů institucí jsou mezi nimi i nedávní absolventi, soukromí podnikatelé i praktici z památkových ústavů, znalci aktuálního uměleckého dění i specialisté na středověké památky. Třetinu autorů tvoří ženy. Podobně široký je i rejstřík témat od filosofické analýzy přes metodologické spory až po aktuální výzvy k ochraně kulturního dědictví a otázky národní identity, od podílu na světové diskusi o "kritické teorii" až po specifickou otázku vývozu kulturních památek ze země. Editorka Milena Bartlová.

Dvacet pět vybraných studií Mileny Bartlové z let 1999–2018 představuje různé možnosti přístupu k interpretaci uměleckých děl českého středověku, renesance i nedávné doby. Autorka je zkoumá jako historické památky, komunikační média i jako čistě výtvarná umělecká díla, všímá si metod uměleckohistorické práce i způsobů zprostředkování umění. Polovina textů dosud vyšla pouze anglicky, jedenáct z nich v zahraničí, některé další v obtížně dostupných publikacích; jeden text je zde publikován poprvé.

Kniha poprvé představuje na základě rozsáhlého archivního studia a diskurzivní analýzy textů dějiny akademického oboru dějiny a teorie umění v nynějším Česku od konce druhé světové války do počátku normalizace. Specifikum oboru rozkročeného mezi vědou a uměním určuje konkrétní chronologické mezníky i výzkumnou metodu, jež si všímá jak diskurzivní roviny, tak i praxe. Dějiny umění jsou sledovány trojím způsobem: jako biografie významných osobností, jako institucionální dějiny vysokoškolských a muzejních oborových pracovišť a jako dějiny idejí či diskurzů. Pozornost se věnuje specifickým tématům, jako jsou genderový systém oboru, vztah k zahraničí a k německým vyhnancům, vztah k aktuálnímu umění atd. Kniha poskytuje plastický obraz jedné humanitní disciplíny v dynamickém historickém období zahrnujícím třetí republiku a vyrovnávání s válečnými lety, nástup diktatury KSČ a roky stalinismu, poststalinské období a dobu pražského jara. Zároveň je obecnějším příspěvkem ke kulturním dějinám této doby.