Martin Machovec Bücher

Výbor z básnického díla, 1950–1994. Obsáhlý výbor z Bondyho básnického díla sestavený předním znalcem a editorem toho díla Martinem Machovcem je rozdělen do čtyř chronologicky uspořádaných oddílů, reprezentujících zhruba čtyři dekády Bondyho tvůrčí práce: 1950–59, 1960–70, 1971–82, 1983–94. Připojena je též obsáhlá ediční poznámka a blok O Egonu Bondym napsali nebo řekli, dokumentující často velmi rozporuplné a příznačně protichůdné reflexe Bondyho poezie. Výbor se opírá o souborné vydání Bondyho veršů z let 1990–1995 (devět svazků Básnického díla E. B., tři následující publikace nových sbírek) a jeho smyslem je připomenout dnešnímu čtenáři to nejlepší z tohoto díla, jež je dnes neprávem poněkud zastíněno Bondyho texty prozaickými či filozofickými. Děje se tak pokud možno vyváženě jak z hlediska chronologického, tak z hlediska rozmanitých básníkových tvůrčích způsobů: jsou zde verše „totálně realistické“, „trapné“, „primitivistické“, neosurrealistické, agitační, filosoficky-meditační, příklady poesie deníkové, detabuizační i důkazy občasných Bondyho návratů k tradičnějším básnickým formám. Nechybějí ani ukázky příležitostných experimentů s texty psanými v cizích jazycích. Tento výbor je tedy v jistém smyslu syntézou dosavadních publikací Bondyho básnického díla.

Úplný soubor básnicko-deníkových knih Pavla Zajíčka, jedné z nejvýznamnějších osobností českého literárního, hudebního a výtvarného undergroundu 70. let. Pavel Zajíček (* 15. 4. 1951 v Praze) odešel v roce 1980 do exilu a v letech 1980–90 žil ve Švédsku a Spojených státech. Ve svých dvaadvaceti letech založil spolu s Milanem Hlavsou experimentální hudební soubor DG 307, pro nějž psal texty a společně s Hlavsou komponoval hudbu. Tento soubor působil v letech 1973–75, poté byl Zajíčkem dvakrát obnoven: poprvé v roce 1979 (hrál do roku 1980), podruhé v roce 1992. DG 307 – s mnoha personálními obměnami – vystupují koncertně dodnes. Zajíček svými básněmi přispěl též k několika (později též na LP a CD vydaným) projektům skupiny The Plastic People of the Universe. Své texty ze 70. let, které nebyly určeny pro soubor DG 307, vydával Zajíček v letech 1977–80 v řadě autorských samizdatů, které se vyznačovaly unikátní grafickou koncepcí a výtvarnou výzdobou. V jediném exempláři byla vydána například tzv. Mařenická kniha (1977) a jen v několika kopiích se dochovaly samizdaty Dopisy (Tok okamžiků) (1977), Vyslov sám sebe i svuj svět (1977), Úlomky skal (1979), Roztrhanej film (1980), Šedej sen (1980) a Listy k čemukoliv (1980). Tyto soubory jsou shrnuty do přítomného svazku.

Pro svazek K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury 1948–1989 vybral Martin Machovec jednadvacet svých studií z posledních dvaceti let. Soustřeďuje svou pozornost na okruh českého kulturního undergroundu 70. a 80. let, zabývá se však i jeho předchůdci a inspirátory z 50. a 60. let a přirozeně i způsobem, jímž mohla být ve vymezeném časovém období literární díla šířena, a také jeho společensko-politickým kontextem. Mimořádně objevné a přínosné jsou Machovcovy postřehy týkající se díla Egona Bondyho a Ivana M. Jirouse, jejichž dílo, tedy jeho převážnou většinu, po roce 1989 také edičně připravoval k vydání, ale věnuje pozornost i autorům v dějinách české literatury zatím zcela neprávem považovaným za okrajové (Vladimír Boudník, Ivo Vodseďálek, Jana Krejcarová, Pavel Zajíček, František Pánek, Milan Kozelka, Josef Vondruška aj.). Machovcova kniha podstatně přispívá k lepšímu poznání kulturní, zejména literární produkce autorů, kteří nejsou považováni za součást kulturního mainstreamu, a to ani mainstreamu zakázané literatury 70. a 80. let.

Ze sbírek Collected Poems 1947-1980, White Shroud, Poems 1980-1985 a časopiseckých vydání uspořádal převážně sám A. Ginsberg za své návštěvy v Praze roku 1990. Ediční poznámka Cílem tohoto výboru z Ginsbergovy poezie bylo navázat na souborné vydání ginsbergovských překladů Jana Zábrany (Kvílení, Odeon 1990), jež je ohraničeno lety 1950 – 1965, a pokusit se tak doplnit a ucelit obraz díla tohoto předního představitele americké beat generation. Doporučující výbor ze svého díla provedl při své poslední návštěvě v Praze (v dubnu 1990) sám autor; jeho výbor byl sice (především z důvodů rozsahu textů) zkrácen, avšak zároveň byl i (především z důvodů možností překladu a předpokládané srozumitelnosti českému čtenáři) rozšířen o několik dalších básnických textů z let 1965 – 1985, a také o pár čísel z pětiletí následujícího, tj. z posledního období básníkovy tvorby. Výbor je symbolicky ukončen loňským Návratem krále Majáles. Při uspořádání výboru jsme také přihlíželi ke studii Protestní, prorocké a elegické zpěvy Allena Ginsberga od prof. Josefa Jařaba (otištěné v odeonském svazku Kvílení), která pojednává i o posledních desítiletích básníkovy tvorby a která nám pomohla se v básníkově rozsáhlém díle zorientovat. Martin Machovec leden 1991

Vladislav Merhaut (nar. 1938) byl jedním z nejvěrnějších přátel Vladimíra Boudníka a dnes patří mezi klíčové znalce jeho díla. Své zápisky o Vladimíru Boudníkovi si vedl od roku 1960 až do umělcovy tragické smrti. Jeho deníkové záznamy jsou velice cenné především pro svou faktografičnost a nestrojenost a rovněž nestylizovanou autentičnost výpovědi. Údaje o umělcově životě a o jeho tvůrčích aktivitách Merhaut zaznamenával až s maniakální pečlivostí, a tak se o poslední, pro Boudníka tolik tragické dekádě jeho života může čtenář z knihy dozvědět velice mnoho. Najde v ní vyprávění o Boudníkově práci v továrně i o osobách z řad výtvarníků, kunsthistoriků, literátů, sběratelů či psychiatrů. Mnoho místa je v Zápiscích věnováno také Boudníkovu rozporuplnému vztahu k ženám. Merhautův dokumentární text do značné míry opravuje Hrabalovu legendu o "něžném barbarovi".

Druhé, výrazně rozšířené vydání úplného souboru básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, patří k základním dílům české literatury uplynulých čtyřiceti let. Svazek edičně připravil Martin Machovec, který jej opatřil zevrubnou ediční poznámkou, komentáři, soupisem inciptů básní i rozsáhlým jmenným rejstříkem. Oproti prvnímu vydání jsou v knize zahrnuty i tři sbírky, které autor napsal v době po prvním vydání své Summy: Magorova vanitas, Ubíječ labutí a Rattus norvegicus. Jirousova poezie patří k nejvýznamnějším a čtenářsky nejvyhledávanějším hodnotám současné české literatury. Kniha roku 1998 podle ankety Lidových novin.

Výbor ze studií literárního historika a editora Martina Machovce, které vznikaly v posledních dvou dekádách (2000–2018), představuje celou řadu faset uvažování o fenoménu undegroundu. V jednotlivých studiích se zabývá zejména undergroundovou literaturou z okruhu I. M. Jirouse a rockové skupiny The Plastic People of the Universe, ale věnuje pozornost i širším souvislostem této literatury – jejím předchůdcům z 50. let (okruh Egona Bondyho a Ivo Vodseďálka), roli ve společenství Charty 77, vazbám na angloamerické prostředí nebo hudebním a scénickým realizacím a způsobu, jakým byly tyto texty v samizdatu šířeny.