Lenka Šavrdová Reihenfolge der Bücher

Páni z Pernštejna patřili mezi nejstarší písemně doložené šlechtické rody na Moravě i v Čechách. Největšího mocenského vlivu však dosáhli s příchodem raného novověku, kdy si vydobyli významnou pozici u panovnických dvorů Jagellonců, Matyáše Korvína a Habsburků a zařadili se mezi elitu evropské šlechty. Tento proces byl doprovázen celou řadou průvodních jevů. Můžeme jej pozorovat na pernštejnské sňatkové politice, na kariéře, která Pernštejny a jejich ženy nezřídka odváděla daleko od rodinných statků, či na jejich schopnostech vnímat vnitřní problémy zemí Koruny české v kontextu mnohem širšího evropského dění. Zcela průkazně se pak projevil na každodennosti a charakteru domácnosti Vratislava z Pernštejna a jeho španělské choti Marie Manrique de Lara. Právě jim a jejich potomkům je proto věnována většina kapitol této knihy. V ní jsou dějiny českomoravského rodu erbu zubří hlavy mnohostranně uvedeny do souvislosti s proměnami Evropy 15.–17. století. V hledáčku autorů se tak ocitly nejen osudy Pernštejnů, nýbrž též obecnější otázka propojení českých a evropských dějin v době renesance a počínajícího baroka.

Kniha představuje nový příspěvek české historiografie k evropským dějinám 16. století, zaměřující se na Šmalkaldskou válku (1546-1547). Autor na základě nového výzkumu přináší vlastní interpretaci, která zohledňuje italský a český kontext, jež je v německé historiografii opomíjen. Německo v té době čelilo důsledkům personální unie španělsko-říšské pod vládou Karla V. Španělské impérium, dominantní evropská mocnost, se snažilo zničit luteránskou opozici organizovanou v Šmalkaldském spolku. Na německé území vtrhla španělsko-habsburská vojska z Neapolska a Milánska, podpořená italskými knížaty. Papež Pavel III. poprvé vyslal do Německa velkou armádu papežskou, aby se postavila luteránským heretikům. V bitvě u Mühlberka 24. dubna 1547 rozhodly španělské, italské a nizozemské jednotky ve prospěch Habsburků. V severním Německu však válka pokračovala a přerostla v další konflikt, který Karel V. prohrál, což vedlo k jeho abdikaci a opuštění Německa (1555). Římsko-německá říše tak zůstala politicky, ekonomicky a konfesijně rozdrobená, bez nástrojů pro koloniální expanzi, zatímco Španělsko, Portugalsko, Anglie, Francie a Nizozemí posilovaly své mocenské pozice.