Hela Volanská Bücher

Sugestívne napísaný autobiografický príbeh nesie v sebe vieru v lepší život bez antisemitizmu, sociálnej nerovnosti a neznášanlivosti. Narodila sa v Lodži, ale stala sa Slovenkou voľbou. V Bratislave vyštudovala medicínu. Tu sa zapojila do ľavicového hnutia. Bola väznená v Ilave a neskôr v Novákoch, odkiaľ ušla do povstania. V knihe vystupujú známe osobnosti povojnového politického života: Rudolf Slánsky, Viliam Široký, Július Ďuriš, František Zupka, Pavel Raiman, Sofia Šmeralová, Mjr. Augustín Schram. Do okruhu jej priateľov a známych patrili maliar Imro Weiner-Kráľ, fotografka Irena Blühová, Juraj Špitzer a ďalší. Za svoje politické postoje bola v 70. rokoch vylúčená z KS a perzekvovaná. Kniha vyšla v roku 1987 ako jeden z mála slovenských samizdatov.

Román z lékařského prostredia sa odohráva v čase 2. svetovej vojny na území Slovenského štátu. Príbeh zachytáva životy a osudy postáv, ktoré sa snažia prežiť v ťažkých podmienkach vojny, pričom sa zaoberajú nielen osobnými konfliktmi, ale aj morálnymi dilemami, ktoré vojna prináša. Hlavné postavy sú zasadené do prostredia nemocnice, kde sa stretávajú s realitou vojenského života, stratou a obetovaním. Román skúma témy ako sú ľudskosť, solidarita a odolnosť v čase krízy. V dynamickom a emotívnom vyjadrení autor prenáša čitateľa do doby, keď sa hodnoty a normy spoločnosti radikálne menili, a núti ho zamyslieť sa nad tým, čo znamená byť človekom v ťažkých časoch.

Kniha vypráví o hrdinství slovenských dětí v nesvobodě tzv. slovenského státu na jaře a v létě r. 1944, kdy z ohňů odporu, zakládaných partyzány a ilegálními pracovníky, vyrostl požár povstání.

Dielo nadväzuje na povstalecké dni, keď nešlo iba o to, aby odišli zo zeme cudzí votrelci, ale keď si povstalci uvedomovali aj svoje sily a právo na lepší život. Vzniká tak obraz súčasného boja na slovenskej dedine - boja nového so starým. Vo vedomí mladých sa ľahšie zachytáva to nové, smelšie výhľady do budúcnosti. Starým bráni škrupina návykov, dlhodobé živorenie na vlastnom majetku, ktorým chcú sputnať aj svoje deti..

Dobová anotace: Účastnice partyzánských bojů, politický komisař partyzánské brigády M.R. Štefánika, vedené Hrdinou SSSR majorem Popovem, v souboru samostatných povídek, jež tvoří historicky souvislé pásmo, zachytila své vzpomínky, jimiž oslavuje památku známých i neznámých hrdinů, kteří bojovali za svobodu národa a lepší socialist. zítřek pracujícího lidu. Jsou to nejen slovenští bojovníci, ale též sovětští bratří, ba i příslušníci jiných národů, kteří veslovenských horáchzvedli zbraně proti fašismu. Povídky počtem (23) tvoří tři skupiny: Byl jednou jeden zámek, V slovenských lesích, Moravo, Moravo.

Slovenská autorka navštívila v roce 1958 Německou demokratickou republiku. V osmnácti obrázcích, namnoze reportážního charakteru, se s čtenářem podílí o dojmy a úvahy, které v ní vyvolala setkání s dnešní německou skutečností a s německými lidmi v konfrontaci s dojmy a zkušenostmi z války. Ze slovenského originálu „Kvet paprade“ přeložily Libuše Buriánová a Jarmila Wagsteinová.

Próza o životě horehronské vesnice vypráví o protikladech sociální i společenské situace za kapitalismu a socialistické přítomnosti, o konfliktech mladých a starých, o sporu předsudků a pokrokových názorů, srovnává správné i chybné metody politické a propagační práce a konfrontuje postavení ženy dříve a nyní. Ze slovenského originálu „Veno pre infantku“ přeložila Jarmila Wagsteinová.