Jaromír Funke (1896-1945) patří k nejvýznamnějším osobnostem české i světové fotografické avantgardy. Jeho díla jsou zastoupena v zásadních uměleckých institucích od Muzea J. Paula Gettyho v Los Angeles přes Muzeum moderního umění v New Yorku a Pompidouovo centrum v Paříži až po Muzeum fotografického umění v Tokiu. V poslední době nechybí v…
This is the first substantial monograph to examine the photography of Jaromir Funke (1896-1945), an innovator of modernist photography, comparable to contemporaries such as Jaroslav Rossler, Man Ray, Laszlo Moholy-Nagy, Albery Renger-Patzsch, Aleksander Rodchenko, Paul Strand and Edward Weston. Funke initially worked within abstract photography, but eventually he invented his own genre called -photogenism-; in the 1920s, he was one of the first to embrace Surrealist innovations in photography. Also aligned with the Bauhaus, Funke was additionally influenced by Cubism, New Objectivity and Constructivism. In the second half of the 1930s, Funke established what he called -emotional photography, - based on theories and writings by Surrealist Andre Breton. Made in cooperation with Funke's daughter, this book focuses primarily on the ideas that shaped and transformed Funke's work, while placing it within the context of European avant-garde photography and culture.
Fotoreprint jedinečné fotografické publikace nakladatelství Družstevní práce z roku 1935 přináší všem zájemcům o českou fotografii, moderní umění a výtvarný design jednu z nejdůležitějších a dnes zcela nedostupných knih, vpravdě zakladatelsou publikaci českého výtvarného designu. Vyčerpávající uměleckohistorickou studií knihu doprovodili Matthew Witkovsky a Jindřich Toman.
Pět esejů o městě a světě, a o lidech kteří v něm žijí.
Život a dílo zakladatele českého moderního fotografického umění přibližuje vstupní text, v němž L. Souček zaznamenává své rozhovory s Funkeho spolupracovníky, žáky a přáteli. Volil autentická svědectví, aby mohl"evokovat dostupnými prostředky člověka a intelektuální atmosféru, v níž žil". Výběr 132 snímků, vyhotovených mezi léty 1922 a 1940, dotvrzuje fotografovy kvality, jež se osvědčily u námětů nejrůznějšího druhu, které se pohybují v širokém rozpětí mezi umělými kompozicemi a záběry z měst a krajin.
Eseje věnované Kolínu, ale i Městu obecně, doprovázené třiašedesáti fotografiemi Jaromíra Funkeho. Z úvodu Jaroslava Janíka: "Není snad nutno zdůrazňovat, že Denovy essaye "Pětkrát Kolín" a Funkův "Můj Kolín" nejsou záležitostí pouze kolínskou. Oba autoři se snažili vystopovati typičnost zjevu, oba usilovali o to, aby postihli ony znaky, které činí "město městem", a jsme přesvědčeni, že se jim to oběma podařilo."
Obrazová publikace popisující triforium, které je umístěno v chrámu Svatého Víta na Hradě pražském. Obsahuje 26 soch, poprsí a plastik význačných budovatelů a stavitelů chrámu, církevních hodnostářů, českých vladařů a jejich manželek. Popisy a informace o autorech a době vzniku.
Soubor Funkeho velkoformátových černobílých snímků doplňuje historicko-psychologická skica českého historika a archiváře V. Vojtíška. Obrazová i textová část knihy vznikla za 2. světové války. Základem se stal soubor Funkeho fotografií pražských kostelů. Historická a architektonická dokumentárnost snímků postupně rostla, tento vývoj však přerušila fotografova smrt a soubor zůstal nedokončen. Vojtíškův komentář nechce být slohově kritickým rozborem pražské církevní architektury, zdůrazněna je spíše stránka citově pražská a opticky dojmová. Kniha je svého druhu dokumentem poněkud zjitřeného vztahu autorů k domácím památkám v letech okupace.
