Stručný přehled filmové práce Jiřího Menzela.
Kateřina Pošová Bücher







Jsem, protože musím... napsala jsem si ve čtrnáci do lágrového deníku
- 200 Seiten
- 7 Lesestunden
Autentické životní vzpomínky poznamenané pobytem v německých koncentračních táborech. Knížka předkládá životní příběh překladatelky a filmové novinářky Kateřiny Pošové. Její autobiografické vzpomínky zaznamenala publicistka Pavla Frýdlová. Vzpomínky začínají na začátku 20. století na Slovensku, odkud Pošová pochází. V širokém záběru představují její širší příbuzenstvo, rodiče a prarodiče i celkově život v židovsko - maďarské rodině. Zásadní zlom do jejího života vnesla 2. sv. válka, během níž byla ona (i její rodina) deportována do Osvětimi a jiných koncentračních táborů. Zážitky z této doby popisuje autentický deník, který tvoří jádro celé knihy. Začíná v prosinci 1944 a je celý psaný tatínkovi, o němž autorka nevěděla, že v koncentračním táboře zahynul. Poslední část knížky zachycuje soukromý život po válce, manželství, rodičovství i profesní život překladatelky a novinářky.
Chcete mít prachy? Chcete zbohatnout? Určitý návod vám podá Rita Ratkai, která se zkrátka nenarodila jako milionářský spratek, ale spatřila světlo světa v jedné bídné proletářské čtvrti Budapešti. Je posedlá jediným cílem: vyhrabat se z tohoto prostředí za jakoukoli cenu a stát se milionářkou! Po maturitě pracuje ve zdravotnictví a v zahr. obchodě. Stane se letuškou a odtuď se vrhá na cizinecký cestovní ruch. Rita opravdu zbohatne, ale nakonec o všechno příjde a splácí mnohamilionové dluhy. Nekonvenční román je psaný v první osobě, poněkud vulgárním velkoměstským slangem. Autorka nás seznamuje s osudem Rity od dětství, od padesátých let do současnosti. Líčí s otevřeností, s trochou cynismu i humoru její zážitky, pocity, reakce, dojmy a názory. Jde o subjektivní dokument doby, popisující všední život v podmínkách "socialistického tábora" i "raného kapitalismu".
Imre Kertész ist etwas Skandalöses gelungen: die Entmystifizierung von Auschwitz. Es gibt kein literarisches Werk, das in dieser Konsequenz, ohne zu deuten, ohne zu werten, der Perspektive eines staunenden Kindes treu geblieben ist. Wohl nie zuvor hat ein Autor seine Figur Schritt für Schritt bis an jene Grenze hinab begleitet, wo das nackte Leben zur hemmungslosen, glücksüchtigen, obszönen Angelegenheit wird.
Ein Mann um die Fünfzig muß mit dem Fiasko fertigwerden, daß sein Erstlingswerk, der «Roman eines Schicksallosen», vom Verlag abgelehnt wurde. In seinem winzigen Arbeitszimmer eingesperrt, unternimmt er den träumerischen Versuch, einer Begegnung mit seiner Existenz auszuweichen: er erfindet sich einen Helden, dem er die Bürde seiner eigenen Erfahrungen auflädt, und verdammt ihn zur Wiederholung. Dieser «Fiasko» betitelte Roman im Roman spielt Anfang der fünfziger Jahre. Ein Schriftsteller namens Steinig kommt auf einer Flugreise von weither an einen gespenstisch fremden und gleichzeitig merkwürdig vertrauten Ort. Er gerät in ein undurchschaubares System, dessen Straf- und Verfolgungsmethoden sich jeder, auch Steinig, unterzieht, ohne zu begreifen, wie ihm geschieht. Als sich aber die Möglichkeit zur Flucht bietet, bleibt er: aus Einsicht, dass er nur dort, in der einzigen Sprache, die ihm geblieben ist, schreiben kann, was er schreiben muss.
