Boris Polevoj Bücher

The inspirational story of World War Two-era Soviet fighter pilot Alexey Petrovich Maresyev (May 20, 1916–May 19, 2001). On April 4, 1942, Maresyev's Polikarpov I-16 was shot down near Staraya Russa, then occupied by Nazi Germany. Maresyev survives the crash but is badly wounded. Despite his injuries, and after a grueling 18-day struggle to return to Soviet-controlled territory, he is rescued and cared for by villagers from a collective farm before being transferred to a hospital. Eventually both his legs are amputated below the knee. Desperate to return to his career as a fighter pilot, Maresyev undergoes nearly a year of therapy and exercise to master the control of his prosthetic devices, and returns to flying in June 1943. During his recovery, he is inspired by the thought of his girlfriend and the support of his fellow patients. By the war's end, Maresyev had completed 86 combat flights and shot down 11 German warplanes. In 1943 he was awarded the Golden Star of the Hero of the Soviet Union, the highest military decoration of the USSR. In 1944, Maresyev joined the Communist Party and two years later retired from the army. Eventually he became a member of Supreme Soviet. On a side note, the book was made into an opera by the Russian composer Sergei Prokofiev and premiered in Leningrad (now Saint Petersburg) on December 3, 1948.

Člen sovietskej delegácie na norimberskom procese s nemeckými vojnovými zločincami sa podrobne rozpisuje o priebehu pojednávania so zvláštnym ohľadom na výpovede a reakcie obžalovaných. Hoci čitateľovi predstavuje mnoho hlavných nacistických pohlavárov, tým najvýznamnejším z odsúdených venuje najväčšiu pozornosť. Patrí k nim H. Göring, J. von Ribbentrop, W. Keitel, A. Jodl, K. Dönitz, E. Raeder, E. Kaltenbrunner a H. Schacht.

V doslovu mladým čtenářům autor píše: "Za války jsem byl vojenským dopisovatelem Pravdy. Když jsem jezdil po frontách a létal za frontovou linii do partyzánských krajů, setkával jsem se s mnoha sovětskými lidmi, kteří ukázali v bojích nevídanou statečnost, odvahu a vytrvalost. Vysoká bolševická ideovost vysvětlovala jejich boj. Láskak naší socialistické vlasti je podněcovala k neobyčejnému hrdinství. Když jsem se setkal s takovými lidmi nebo s jejich spolubojovníky, zapisoval jsem si za čerstvé paměti podrobně jejich vyprávění a do této knihy jsem sebral povídky o těch, jejich válečný osud se mi zdál nejzajímavější. Všichni lidé, kteří v knize vystupují, žijí nebo žili. Je to kniha o sovětských lidech za Velké vlastenecké války, kteří hájili svou vlast, o prostých lidech, malých, a přece velikých, kteří se nedají ani ohnout, ani zlomit."

Vzpomínky sovětského spisovatele, který byl v době norimberského tribunálu dopisovatelem Pravdy.

Životopisná reportáž o osvoboditeli Prahy, maršálu Ivanu Stěpanovičovi Koněvovi.

Boris Polevoj píše v předmluvě: "Nemusel jsem hledat námět, vymýšlet charaktery. Jako vojenský dopisovatel "Pravdy" jsem po čtyři roky Velké vlast. války se toulal po frontách a seznámil se se stovkami nejrůznějších sovět. lidí, kteří projevili bezpříkladnou chrabrost, statečnost, sílu vůle s velkou duševní nezdolností. Vysoká bolševická morálka vedla jejich práci, láska k socialist. státu je rozněcovala k nepřekonatelnému hrdinství, pomáhala jim v nejtěžších zkouškách a dodávala jim sil. V této knize jsem shrnul povídky o těch, jejichž osud se mi zdál nejzajímavější. Je to kniha o prostých, drobných, o velikých sovětských lidech, které nelze ani zlomit, ani pokořit."