Pavel Holländer Bücher

In dieser Arbeit versucht der Autor, einige der grundlegenden Probleme der Rechtsphilosophie zu analysieren. Zu diesen zählen das Verhältnis der Kategorien der Freiheit und der Macht zur Welt der Normen und die Beziehungen zwischen Sein und Sollen, Normen und Prinzipien, positivem Recht und Naturrecht, Recht und Gerechtigkeit. Die Analyse umfaßt ontologische Aspekte (Recht als Verbindung von spezifisch rechtlichen, moralischen und Machtelementen), erkenntnistheoretische Aspekte (Recht als Ergebnis der Spannung zwischen Wissen und Wollen) und zuletzt axiologische Aspekte (Recht im Verhältnis zur Gerechtigkeit). Der erkenntnistheoretische Ausgangspunkt vorzulegender Überlegungen ist die Humesche-Jörgensensche These, der zufolge ein Sollen nicht aus einem Sein abgeleitet werden kann. Methodologisch geht es um die Analyse der Struktur der untersuchten Begriffe. Denn erst der Konsens über die Struktur der Begriffe ermöglicht die Formulierung von analytischen, empirischen und normativen Argumenten zur Lösung der genannten Probleme. Der Zweck des Konsenses liegt nicht in der inhaltlichen Übereinstimmung, sondern in der Gewinnung eines gemeinsamen, einheitlichen Diskursgegenstandes und in der Präzisierung der jeweiligen Standpunkte. Dies dient der Klarheit und zwingt die Diskursteilnehmer dazu, sich des vorgegebenen „Algorithmus“ der Begriffsstruktur zu bedienen und auf ein Argument mit angemessenen Gegenargumenten zu reagieren.

Die Auseinandersetzung der Verfassungsrechtler mit der verfassungsrechtlichen Argumentation fokussiert sich auf die methodologische Frage der „Rekonstruktion“ des Zwecks des anzuwendenden Verfassungsprinzips sowie auf die Methodologie dessen Konkretisierung. Der Autor entwickelt daraus mehrere zentrale Fragen: Welche Rolle spielt das Vorverständnis der Interpreten bei der Anwendung der Verfassung? Existiert eine universelle Struktur oder eine Variabilität des Verhältnismäßigkeitsgrundsatzes? Welche Folgen hat die Spannung zwischen Kognitivismus und Dezisionismus in der Verfassungsanwendung? Hat die hierarchische Struktur der Verfassung, insbesondere der Schutz des Verfassungskerns, Auswirkungen auf die Interpretation? Zudem wird die Rolle der verfassungsrechtlichen Argumentation bei der Bewältigung von Externalitäten, wie der Überlastung und dem Aktivismus der Verfassungsgerichte, thematisiert. Der Autor sieht einen Rahmenkonsens über die Methoden der Argumentation als Voraussetzung für rationalen juristischen Diskurs. Der Zweck dieses Konsenses liegt nicht in inhaltlicher Übereinstimmung, sondern in der Klarheit und Überzeugungskraft der Argumentation, die die Diskursteilnehmer zwingt, angemessen auf Gegenargumente zu reagieren.

Právne hodnoty a kategórie, ako spravodlivosť, sloboda, moc, pravda a nezávislosť sudcu, sú prítomné v rôznych umeleckých formách, vrátane literatúry, architektúry, filmu a výtvarného umenia. Otázka spočíva v rozdieloch a podobnostiach medzi vedou a umením. Oba sú reflexiou a tvorbou sveta, avšak ich ciele sa líšia. Umenie sa zameriava na pochopenie a vyjadrenie myšlienok a ideí prostredníctvom emócií, zatiaľ čo veda sa sústreďuje na racionálne odôvodnenie a vyjadrenie téz založených na logike. Napriek tomu aj veda obsahuje estetické prvky ako svoju vnútornú štruktúru. Umenie sa snaží preniknúť do myšlienok a hodnôt prostredníctvom emocionálneho prežívania, zatiaľ čo veda sa opiera o racionálne poznanie. Existujú priesečníky medzi právom a umením, ktoré sa objavujú v rôznych kontextoch a umeleckých žánroch. Cieľom mojich úvah o týchto priesečníkoch nie je vysvetľovanie, ale vyjadrenie radosti a obdivu k inšpiráciám, ktoré umenie ponúka v oblasti právnych tém.

Publikace reflektuje klasickou systematiku filosofie. Mezi ontologické otázky práva řadí zejména problematiku důvodu platnosti práva, čili napětí mezi právem přirozeným a pozitivním, dále zkoumání jeho účelů, jakož i základních stavebních kamenů, utvářejících jeho strukturu (tj. právních norem a právních principů). K otázkám noetickým řadí vztah normy a pravdivosti, vztah pravdy a dokazování, spojení aplikace práva s kategorií pravdivosti, jakož i otázky právního jazyka a právní hermeneutiky. Právní axiologie je v ní spjata se zkoumáním spravedlnostních parametrů práva. Kromě nástinu filosofie práva a v jejím rámci nástinu jednotlivých klíčových pojmů, kategorií, problémů, se publikace zaměřuje i na možné významy právně filosofického přemýšlení.

Žijeme v éře globálního obchodu na globálních trzích, globální komunikace, globálního cestování a globální migrace, globálních společností i globálního ničení životního prostředí. I když je globalizace všeobecně přijímána jako nové paradigma společnosti, zůstává v obecném diskurzu pozoruhodně vágní. Existuje mnoho teoretických konceptů, které ukazují, jak se globalizace podílí na transformaci moderní společnosti a erozi jejích tradičních pilířů – zejména moderního státu. Proměnu moderního státu v podmínkách globalizace lze asi nejlépe vystihnout jako destabilizaci tradičních definičních znaků státu: území, obyvatelstva a správních struktur. Strukturální změny, ke kterým nyní dochází, v mnoha důležitých ohledech vyjadřují jasný rozchod s bezprostřední minulostí symbolizovanou ideou moderního státu, jak ji popsal např. Max Weber. Často se navíc zdá, jako by idea tradičního moderního státu nebyla v současné době už smysluplná – a o to méně se dala prakticky realizovat. Tým autorů této publikace, jejž tvoří přední čeští filozofové, právníci, politologové a sociologové, představuje různé pohledy, které odrážejí aktuální debaty na téma role a funkce moderního státu v době globalizujícího se světa. Tato kniha si klade za cíl nejen zprostředkovat složitost, význam a nejednoznačný charakter procesu globalizace, ale i zachytit jeden z možných způsobů, jak můžeme popsat a vysvětlit její průběh i dopad na podobu moderní společnosti.

Polemické a kritické úvahy. Tato kniha vznikla v návaznosti na polemiku o právu a dobru v ústavní demokracii, která proběhla mezi J. Přibáněm a P. Holländerem na stránkách sobotní přílohy Lidových novin Orientace na sklonku léta 2010. Jejím smyslem není ani tak oslovit akademickou obec, ale hlavně širší veřejnost a studenty právních i sociálních věd. Díky značné akademické, profesionální, politické a generační rozmanitosti jednotlivých příspěvků se v ní čtenář může seznámit s teoretickými, filosofickými, sociologickými, politologickými, ale například i jazykovědnými pohledy na pozitivní a přirozené právo, obecné dobro v ústavnědemokratické společnosti, fungování právního státu, tvorbu práva nebo soudcovskou argumentaci.

Všeobecná státověda se na rozdíl od politologie, jež je disciplínou sociologickou, soustřeďuje na formální a normativní stránku politických, resp. mocenských institucí. Od ústavního práva se liší stupněm obecnosti teoretických modelů, které vytváří, jakož i principů, které definuje. Ve většině případů se liší i šířkou vymezení zkoumaného předmětu a konečně i spektrem aplikovaných metod. Kniha si klade za cíl být především pomůckou při studiu základních pojmů státovědného myšlení a východiskem pro další, hlubší uvažování o státovědné problematice pro ty, jimž není lhostejný veřejný institucionální a normativní rámec našich osobních snažení. Prostor sociálních disciplín, morální a sociální filosofií počínaje, vědou o právu a státu konče, dnes vyplnila ekonomie. Programovým směřováním knihy v reakci na noeticky omezené poznávání racionality lidského chování vytěsňující hodnoty a étos, je úsilí o užší sepětí všeobecné státovědy s morální a sociální filosofií a s filosofií práva.