Radomír Vlček Reihenfolge der Bücher

Kolektivní monografie Aktuální otázky výzkumu dějin a kultury východní Evropy se v osmi kapitolách věnuje vybraným okruhům českých a slovenských bádání o dějinách a kultuře východní Evropy ve vztahu k českému, případně československému dějinnému prostoru. Připomíná jeho dlouholetou tradici, která ovšem vyžaduje kritické zhodnocení jak v metodologickém, tak tematickém smyslu. Zdůrazňuje, že je k němu nezbytné využít moderní, v zahraničí využívané historiografické metody. Přitom upozorňuje na význam české (a v meziválečné době československé) dějinné zkušenosti.

Kniha obsahuje 24 studií českých i zahraničních autorů. Jednotlivé studie jsou motivovány aktuálními otázkami svobody a nesvobody v životě jedince i celých národů. Odráží se v nich období totalitních režimů nacismu a komunismu, ale i období starších dějin.

Autoři kolektivní monografie se snaží ukázat postupnou přeměnu Krymu od multikulturní křižovatky antického světa po kolonii Ruska. Kniha se mj. věnuje oběma anexím Krymu a vysvětluje, za jakých okolností se Krym stal ruským. Dvě základní studie o dějinách Krymu a ruské literatuře s krymským tématem doplňují dílčí studie z oblasti archeologie, polské a ukrajinské literatury. Kniha akcentuje ruské imperiální vědomí a snahu o okupaci Ukrajiny, k níž byla anexe Krymu v roce 2014 přípravným krokem.

Monografie se zaměřuje na Rusko 18. století v politických a kulturně historických souvislostech, přičemž klade důraz na tradice, symboly a stereotypy. Rusko je vykresleno jako geopolitický celek s centrem v Sankt Petěrburgu, který navazuje na moskevský caesaropapistický stát. Výstavba Sankt Petěrburgu představovala modernizační krok, jehož dopady se však v každodenním životě projevovaly jen málo, zejména v mocenském a vojenském smyslu. Car, jakožto všemocný vládce, byl zodpovědný za udržení tradičního uspořádání; jeho slovo bylo zákonem. Ačkoliv 18. století přineslo sekularizaci, víra, zejména v křesťanskou ortodoxii, zůstávala pilířem každodenního života, zatímco církev se stala státní institucí. Car byl v lidovém vnímání ochráncem obyvatel a jeho vize „lepších zítřků“ byla utvářena očekáváním budoucích změn. Toto století transformovalo Rusko v pyramidální byrokratický stát, který plnil carova rozhodnutí. Přestože došlo k pozitivním změnám ve vědě, umění a vzdělávání, mnohé z těchto pokroků byly brzděny neochotou měnit zvyklosti. Sociální, ekonomické a právní rozdíly mezi privilegovanými a širokými vrstvami se prohlubovaly, a to i díky historickým kořenům. Monografie se rovněž zamýšlí nad tím, proč některé tradice přežily do moderní doby.

Nad životem a dílem Jaroslava Marka ve třech hlavních kapitolách - Ve vzpomínkách žáků a kolegů, Etapy díla, Analogie a spojitosti. K vydání připravil Radomír Vlček. Práce Historického ústavu AV ČR, Opera Instituti Historici Pragae, řada A-Monographia, sv. 71.

Publikace představuje dějiny 18. století jako relativně samostatnou kapitolu ruských dějin. Šlo o dobu, v níž se odehrával proces dotváření skutečného moderního státu s jeho byrokratickými institucemi a oporami stavěnými na světském a duchovním pilíři. Základem byly reformy, které do praxe uvedl car Petr I., zvaný Veliký, a jeho kroky, které od počátku 18. století vedly ruskou pravoslavnou církev k přeměně ve skutečnou oporu sekularizující se státní mašinérie. Výklad se soustředí na politické události, obsahuje ale i zmínky o hospodářském vývoji, sociálních proměnách, vývoji vědy a umění, významných politických a filozofických názorech.

Historie životního příběhu Vladimíra Iljiče Lenina, historie jeho „druhého života“ včetně vytvoření ikony vůdce světového proletariátu, která nepostrádá náboženský rozměr, je autorům této publikace vhodnou látkou k promýšlení zásadních otázek. Je působení této jistě charismatické osobnosti a jejího hnutí pochopitelné v rámci ruské politiky, myšlení a kultury? Nebo je možné mluvit o radikálním vybočení nejen z ruských, ale případně z evropských dějin s jejich silnou vazbou na křesťanství, s jejich akcentem na důstojnost lidské osoby a důrazem na politický, a tedy kompromisní způsob jednání? Autoři samozřejmě odpovídají na tyto otázky různě, podle svého přesvědčení, metody i oblasti zájmu. Každý z nich se ale poctivě pokouší vyrovnat s fenoménem „Lenin“, s významem jeho díla pro další dějiny Ruska i Evropy i s klíčovou otázkou: Existuje v dějinách kontinuita s případnými diskontinuitami, nebo se jedná pouze o konstrukt v myslích historiků?

Sborník reprezentuje současný náhled na evropskou a severoamerickou historiografii 20. století, která prošla bouřlivým vývojem: Jde o období prohlubující se profesionalizace historie, dobu dominance sociálních a hospodářských přístupů a současně i čas výrazného ovlivnění historické vědy různými ideologiemi, ba autoritativními nedemokratickými režimy. Ústřední otázkou národních škol i jednotlivých osobností jsou proto nejen způsoby a metody historikovy práce, ale též problém základní svobody nutné pro každou vědeckou činnost i specifika jednotlivých zemí, která se značně lišila svými společenskými řády. Podobně jako v předcházejícím svazku se autoři zaměřili na známé i méně známé osobnosti a pokusili se o srovnání v rámci západní, střední a východní Evropy a zčásti i evropského a neevropského historiografického vývoje.

V prvé části rozebírá F. Šístek proměny vnímání Černé Hory českou veřejností od balkánských válek do konce existence meziválečného Československa. M. Marek zevrubně pojednává o hospodářských a obchodních stycích Baťových závodů se Sověty v letech 1918–1938. Dvojice historických geografů M. Fňukal a M. Šrubař analyzuje rozsáhlé migrace v prostoru bývalé Jugoslávie v letech 1991–2006. Ve druhé části Ladislav Hladký rozebírá ve svém článku patnáct let nejnovější kulturní a vědecké spolupráce mezi Českou republikou a Slovinskem, včetně úsilí historiků obou zemí o podrobné zmapování a zhodnocení dosavadních dějin česko-slovinských vztahů. Z. Vydra přináší informace o třísvazkovém kompendiu mezinárodního autorského kolektivu vedeném předními britskými rusisty The Cambridge History of Rusia.