Jiří Hrbek Bücher

Na aristokratickém rodu Valdštejnů lze pozorovat obecnější tendence vývoje raně novověkých Čech po Bílé hoře. Dynamicky se rozvíjející soubor jedinců spojených pod erbem se čtyřmi lvy ovlivňoval svou mocí svět kolem sebe: Valdštejnové vtiskli svou pečeť do barokní krajiny kulturní i hospodářské, s použitím svých nemalých schopností hájili zájem nejen svého velkostatku, ale českých zemí a habsburské monarchie. V neposlední řadě vytvořili vztahovou síť spojující jinak dosti odlišná sociální či geografická prostředí. Také proto si jejich výzkum zaslouží i nadále badatelskou pozornost.

Kniha Panovnický majestát vznikla na půdě Historického ústavu AV ČR jako výsledek dlouholetého bádání odborníků na dějiny raného novověku. Autoři si položili základní otázku, jakým způsobem a s pomocí jakých nástrojů byla vykonávána královská moc v Čechách 17. a 18. století, tedy v době, kdy Habsburkové drželi hodnost českých králů a zároveň sídlili ve Vídni. Jak vypadala jejich správa českých zemí na dálku? A byla vůbec v raném novověku fyzická přítomnost panovníka pro výkon jeho moci nutná? Jak bylo mezi poddanými zajištováno povědomí o českém králi a jak se legitimizovala jeho moc? Tyto a další otázky spojené s panovnickým majestátem se pokouší zodpovědět tým odborníků po více než čtyřletém intenzivním výzkumu v českých i zahraničních archivech, muzeích a knihovnách.Výsledný text nabízí pozoruhodné putování od obecného ke konkrétnímu, od všeobecných principu, na nichž byla v raném novověku postavena politická moc českého krále, přes jeho reprezentaci ve výtvarném umění a hudbě až k detailům jeho každodennosti poté, co vjel ve svém kočáru s početným doprovodem dvořanů a služebníků na území Čech či Moravy. Před očima čtenářů tak dochází k postupnému „zhmotnění“ krále, jenž je představen nejen jako abstraktní vrchol politického systému, ale i jako fyzická bytost z masa a kostí.

V rukou držíte první moderní českou práci o císařské diplomacii v 17. a 18. století, která vznikla jako výsledek spolupráce předních odborníků na dějiny raného novověku. Jejich úkolem bylo sestavit obraz fungování diplomatické sítě ve složité době, kdy se zvyšovaly nároky na zastoupení a kdy bylo nutné komplikovaně vyjednávat o aliancích proti nepřátelské Francii a Osmanské říši. Text knihy vás provede napříč Evropou a představí císařovy diplomaty, kteří museli být urození, bohatí a vzdělaní, aby mohli vyjednávat s ostatními panovníky a dlouhodobě působit u jejich dvora. Otevře se tak před vámi svět šlechtických diplomatů v celé své šíři i pestrosti.

Soubor studií vybraných z díla předního českého historika Eduarda Maura, jenž od roku 1962 působí na Filozofické fakultě UK a od roku 2003 zároveň na Univerzitě Pardubice, je důkazem o neobvyklém rozpětí jeho zájmů. Ve svém rozsáhlém díle se Maur věnuje především hospodářským a sociálním dějinám raného novověku a historické demografii. Jeho studie však disponují řadou přesahů do středověku i novějších období. Právě překračování tematického a chronologického vymezení práce dělá ze souboru Maurových studií celek, jenž drží pohromadě díky záběru, který se nepohybuje pouze striktně ohraničeným prostorem.

Období evropských dějin mezi třicetiletou válkou a Francouzskou revolucí se vyznačovalo mimo jiné posílením centrální vlády na úkor samostatnosti jednotlivých regionů. Díky němu se začaly objevovat instituce, které dnes máme spojeny s moderním státem, byť se často jednalo o jejich zárodečnou formu. Centralizace se dotýkala většiny odvětví společenského života, nejvíce pak politického dění, ale i ekonomiky či náboženství. Z touhy po jednotě vycházelo také myšlení, ať už stavělo na vrchol pomyslné hierarchie Boha nebo později, v době osvícenství, rozum. Absolutismus byl vždy jen pomocným termínem, kterým se snažili historici popsat tendenci, jež se dotýkala většiny evropského kontinentu. Ačkoli tento pojem tkví v oblasti politických dějin, přičemž za vzor slouží Francie krále Slunce Ludvíka XIV., dokážeme s jeho pomocí postihnout i dějiny hospodářské (merkantilismus), náboženské (konfesionalizace), kulturní (panovnická propaganda v umění) či dějiny každodennosti (sociální disciplinace). Předkládaná kniha je prvním českým zpracováním, které podobnou interpretaci nabízí…

Dějiny významného šlechtického rodu Valdštejnů v 17. a 18. století nejsou jen dějinami ekonomickými či politickými, ale také dějinami přirozeného světa jedinců, kteří patřili k nejvyšší české aristokracii své doby. Předkládaná kniha nabízí pohled do každodennosti valdštejnských rezidencí, do reprezentačních strategií, jimiž se tento rod prezentoval vůči okolní společnosti, a do kulturní činnosti, kterou Valdštejnové podporovali. Snaží se odpovědět na otázky, jak česká šlechta doby barokní zacházela s vlastní minulostí, jak prožívala přítomnost na svých sídlech a jak rozvíjela vlastní zbožnost a zbožnost svých poddaných s vědomím věčného života po smrti. Tato kniha tak otevírá nanejvýš aktuální problematiku, jak a zda vůbec může člověk stimulovat u ostatních vnímání vlastní minulosti a jak lze zanechat budoucím generacím odkaz, v němž vymezí své místo v jejich paměti.

Obsah: Císařský hon na křivoklátském panství v roce 1721, Velkorysé návsi na Rakovníku, Buškovský statek, Jest víska vnově vystavěná nedaleko od města Nového Strašecího, kteráž městu naležijící, kteráž Pecínov se jmenuje, První archivní štace Fridolína Macháčka v Rakovníku, Prázdninový pobyt Jaromíra Čelakovského na Rakovnicku v roce 1914, Rakovník a Rakovnicko za druhé republiky, Klíčava známá i neznámá aneb Aniculus vetitus, říčka zapovězená.

Panovnické korunovace v době baroka patřily k nejvýznamnějším slavnostem, které tehdejší Čechy (a částečně i Morava) zažily. Nebyly ale pouhou okrasou ani zbytečným ceremoniálním momentem. Přinášely do českých zemí nové kulturní podněty a během korunovačního pobytu vídeňského dvora také hospodářský prospěch vybraným městům a jednotlivcům. Autor se ve své knize snaží o komplexní popsání čtyř rovin korunovace: politické a státoprávní, ceremoniální, ekonomické a kulturní.

Sborník má poukázat na význam vestfálského míru pro dějiny českých zemí a střední Evropy na rovině politické, vojenské, církevní, společenské a kulturní. Zastoupena jsou témata týkající se role, postavení a osudů šlechty v pobělohorských Čechách a také vojenského dění na daném území. Dále se články zabývají církevnímipoměry a duchovním životem pol. 17. stol. a některými méně známými aspekty role českých exulantů a jejich mnohdy kontroverzním postavením v otázkách souvisejících s válkou a uzavřením míru.