Karsten Rinas Bücher

Německé detektivky s hádankou nemají za úkol jen pobavit čtenáře vyluštěním záhadných příhod. Tento typ příběhů vychovává čtenáře k pečlivému čtení a představuje zábavný mozkový trénink. Ke každé povídce najdete zrcadlový český překlad, otázky na porozumění a hádankovou otázku v závěru. Kniha je doplněna audionahrávkou, na které jsou povídky namluveny rodilými mluvčími ve dvou verzích: jako monolog a jako dramatizace.

Vžijte se do role detektiva a vyřešte záhadné příběhy! Kdo z vás si při četbě detektivních příběhů nepředstavoval sám sebe v roli velkého vyšetřovatele? Kdo netoužil přijít na stopu pachatele dříve, než dojde k jeho odhalení? Právě teď máte šanci vžít se do role vyšetřovatele kriminálních činů, a to díky knize, kterou držíte v ruce. Němčina pro detektivy je stvořena přímo pro vás! Zábavné detektivní povídky s hádankou vám umožní zapojit vaše vyšetřovatelské schopnosti, pomocí kterých vypátráte zločince. Cílem těchto humorných detektivních povídek však není jen pobavit čtenáře vyluštěním záhadných příhod. Příběhy navíc vedou čtenáře k pečlivému čtení a přemýšlení nad detektivními zápletkami představuje zábavný mozkový trénink, a tak je celá kniha výborným materiálem pro výuku cizího jazyka. Proto kromě německého textu v každé povídce najdete: * zrcadlový český překlad, * gramatické a lexikální poznámky, které se vztahují k textu, * otázky na porozumění, * hádankovou otázku. Pokud byste měli potíže s rozluštěním případů, pomohou vám nápovědy a odpovědi k jednotlivým hádankám umístěné na konci knihy. Navíc v závěru naleznete také vysvětlivky k německé výslovnosti, které vám ji pomohou lépe zvládnout. Ke stejnému účelu poslouží i audionahrávka, na které jsou povídky namluveny rodilými mluvčími ve dvou verzích: jako monolog, kdy text je čten jedním mluvčím, a jako dramatizace s více mluvčími.

Wenn auch in Lydia Steinbachers Texten eindrücklich konkrete Bilder entworfen werden, so ist insbesondere ihre Lyrik doch immer von universellem Charakter. Ungewöhnlich und philosophisch, aber auf wohltuende Art bescheiden und unprätentiös muten die Verse an. Damit verbunden das packende Gefühl, dass hier etwas Wahres gesagt wird, gerade weil ein Teil rätselhaft bleibt. Menschliche Wesenszüge, Schwächen und Ängste, aber auch Hoffnungen und Sehnsüchte erscheinen zeitlos verdichtet, formschön und gleichzeitig durchdringend wie der Klang eines Windspiels. Die Erfahrung – und für andere erst die Ahnung – eines Umbruchs, mit dem jedenfalls ein Verlust einhergehen muss, bildet ein bedeutendes Motiv in Steinbachers literarischem Werk. Ihre Gedichte kommen den Lesenden teilweise beängstigend nahe. Nach dem Erzählband Schalenmenschen und ihrem viel beachteten Roman Wolgaland legt Lydia Steinbacher mit Neue Tage wieder einen Gedichtband vor, illustriert mit eigenen Tuschezeichnungen.

Chybovat je lidské, opakovat by se však tytéž chyby neměly. Pro pokročilé uživatele němčiny je nebezpečná ta skutečnost, že už některé špatné řečové návyky mají pevně zafixované, a to tím více, čím častěji cizí jazyk používají. Nejsou si vůbec vědomi toho, že se v určitém případě dopouštějí nějaké chyby a při tom třeba oblíbené a často používané slovíčko nebo obrat může v určitých situacích vzbudit na rtech rodilého mluvčího pobavený úsměv. Ani dlouhodobý pobyt v německy mluvící zemi nemusí tyto návyky odstranit, protože při běžné komunikaci nás obvykle nikdo neopravuje, ať už je důvodem zdvořilost nebo pohodlnost. Také nahodilá oprava není lékem.

Interpunkce je v naší písemné kultuře něčím samozřejmým. Její používání ale není zcela jednoduché. Existují interpunkční pravidla, která lze chápat jako specifickou formu jazykové analýzy: pracuje se s jazykovými kategoriemi jako text a věta, ale ve hře jsou i jevy jako hlavní a vedlejší věty, souřadnost… Pravidla a teorie, o které se opírají, se v čase i prostoru různí. Tato kniha popisuje dějiny a vývoj české teorie interpunkce v evropském kontextu od 16. století do dnešních dnů. Dominantním východiskem je antická nauka pěstovaná v rámci rétoriky a tradovaná v latinské vzdělanosti středověku, reflektovány jsou také vlivy jiných jazykových kultur, vliv latinské kultury raného novověku a zejména pak německé jazykové kultury v 18. a 19. století. Procházíme tedy zásady psaní teček, čárek, virgulí, středníků, dvojteček a dalších značek od první gramatiky češtiny až po poslední Pravidla českého pravopisu a jejich výklady se zřetelem k souvislostem dobové vzdělanosti a kultury. Zvláštní pozornost je věnována vývoji pojmových a terminologických základů, především tradičnímu rétorickému konceptu periody, který byl postupně nahrazen moderním konceptem věty. Kniha je příspěvek k dějinám lingvistiky, ale také k dějinám kultury. Interpunkce je tu konkrétním příkladem transferu vědomostí a forem mezi evropskými kulturami.