Vojtěch Kyncl Bücher

Prvé pokusy s hromadným usmrcením lidí za pomocí pojízdných plynových komor uskutečnili nacisté v roce 1939. Nejprve umírali duševně a mentálně postižení Němci a Rakušané, uprostřed války už byly vybíjeny celé tábory sovětských zajatců a civilistů. Plynové vozy se staly vrcholem mobility a efektivnosti nacistického vyhlazovacího systému. Statisíce lidí byly zavražděny v polském Chelmnu, běloruském Malém Trostinci či srbském Bělehradě, aniž by se jich musela dotknout ruka vrahova. Organizované smrti neunikly ani lidické děti, tisíce československých Židů, nebo stovky pacientů psychiatrické léčebny v Dobřanech u Plzně. Zvrácená tvořivost technologů konečného řešení fascinuje svojí jednoduchostí a chladnokrevnou účinností. Mnohé ze spáchaných zločinů se naplno vyjevilo až po desetiletích, během soudních procesů s dopadenými pachateli, kteří ale až příliš často unikli zaslouženému trestu.

Vypálení vesnice Ležáky (24. 6. 1942) je v české historické literatuře méně zmiňováno než tragédie v Lidicích, což vedlo k sepsání této publikace. Impulsem k napsání byla vzpomínka dědečka V. Kyncla, svědka události. Autor pracoval na knize během studia v Německu, kde zkoumal nové archivní materiály. Kromě oficiálních dokumentů využívá i výpovědi svědků, českých pamětníků a německých členů gestapa a ochranné policie. Publikace se zaměřuje na ležáckou odbojovou skupinu a pardubickou, která pomáhala paravýsadku SILVER A. Čtenář se chronologicky seznamuje s odbojovou činností skupiny ČENDA, jejím propojením s dalšími odbojovými skupinami a také s temnějšími stránkami české společnosti, jako byli místní udavači a členové pronacistických organizací. Závěrečná kapitola se věnuje symbolice Ležáků v poválečné společnosti a zneužití jejich jména komunistickou propagandou. Kniha má 296 stran, z toho téměř 50 stran barevných fotografií, z nichž mnohé byly publikovány poprvé po více než šedesáti letech. Publikace je poctou obětem, které byly zavražděny za pomoc SILVERu A, a nezapomíná ani na nacistické válečné zločince, kteří vypálení vesnice způsobili.

Kniha přiblíží nejen historii samotné osady Ležáky, ale doplní ji o kontext odboje napojeného na výsadky z Velké Británie v širším regionu. V jednotlivých kapitolách čtenář najde příběhy nejen parašutistů a jejich podporovatelů, ale i příběhy příslušníků nacistického represivního aparátu, jehož nasazení v tomto prostoru bylo masivní. Přesto, že příběh osady Ležáky a jejích obyvatel je příběhem tragickým, zároveň je jedním z nejheroičtějších příběhů druhého odboje. Kniha se věnuje i historii památníku Ležáky po osvobození a je doplněna řadou málo známého obrazového materiálu.

Druhá světová válka přinesla milionům lidí utrpení, svým rozsahem i formami v dějinách dosud nepoznané. Tažení nacistického Německa a jeho spojenců a z něj vyplývající okupace řady zemí doprovázená mnoha brutálními projevy vyvolala potřebu vyrovnat se s tímto obdobím, vypořádat se s válečnými zločinci, ale i s domácími zrádci a kolaboranty, byť hranice mezi kolaborací a rezistencí byla často tenká. Publikace si klade za cíl přispět k poznání procesu poválečné retribuce, který představuje velmi komplikované a často i bolestivé téma. Zabývá se jeho mezinárodními konsekvencemi, aplikací retribuce vůči národnostním menšinám a jejím průběhem ve vybraných regionech i reflexí ve filmové tvorbě.

Kniha obsahuje přepis zajímavých rozhovorů, které se uskutečnily v Památníku Lidice v rámci besed s populárními osobnostmi (Ivo Šmoldas, Jiří Suchý, Václav Větvička, Jiří Grygar, Rudolf Pellar, Václav Cílek, Lilian Malkina, Radim Uzel, Vítězslav Jandák, Jaroslav Klemeš, Jan Petránek, Ivan Kraus, Jan Přeučil, Táňa Fischerová, Martina Kociánová, Martin Hilský, Zdeněk Mahler, Petr Kostka, Nina Divíšková a Jan Kačer, Hana Macuichová). Většinu rozhovorů vedl Robert Tamchyna.

Evropská společnost vzpomíná zločinů druhé světové války už sedm desítek let. Každý národ má místo, které se pro něho stalo symbolem utrpení. Jen málokteré dosáhlo světového věhlasu, byť by si to svým významem zasloužila všechna. Lidice byly zničeny v pomstě za smrt velitele Říšského bezpečnostního úřadu a zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v červnu 1942. Vražda téměř všech mužů, kteří by udrželi zbraň, děsivá smrt nevinných dětí i krutý osud lidických žen zůstávají mementem lidické tragédie s nadnárodním významem. Předválečný, válečný i poválečný příběh Lidic nebyl dosud odborně zpracován. Nové dokumenty z českých i zahraničních archivů, svědectví pamětníků i dokumenty dochované v rodinných archivech představují Lidice jinak, než jak je známe z knih a filmů.

Odborná publikace s mnoha nejen fotografickými přílohami o vraždění Čechů za druhého stanného práva po atentátu. Zaměřeno na jedince, kteří se podíleli na popravách. V knize autor analyzuje vzpomínky pachatelů a svědků válečných zločinů. Výsledky historických a kriminalistických studií útoku na Reinharda Heydricha v květnu 1942 nezodpověděly otázky desítky let trvajících sociálních, právních i transnacionálních rozepří ve střední Evropě. Pátrání po účastnících stanných soudů bylo zahájeno ihned po osvobození Československa v květnu roku 1945. Mnoho zločinců nikdy nebylo postaveno před soud, přestože jejich činy, identita i poválečný život byly známy policii na obou stranách železné opony. Jak hodnotili svoji minulost ti, kteří dostihli parašutisty, odvlekli stovky Čechů na popraviště a srovnali se zemí dvě české vesnice? Lze chování nacistů pochopit nebo dokonce vysvětlit v souvislostech nacistické vyhlazovací politiky? A co vlastně představuje hojně užívaný výraz „překonání minulosti“? Na tyto a další otázky hledá Vojtěch Kyncl odpovědi v mezioborovém studiu historie, práva a sociální psychologie.

Válečné zločiny spáchané nacisty a kolaboranty během druhé světové války měly obrovský rozsah a rozmanitost. Hromadné vraždy civilistů, včetně dětí a těhotných žen, vyvolaly oprávněný požadavek na potrestání viníků. Právní systémy evropských zemí nebyly na takové zločiny připraveny, a teprve po porážce nacistů došlo k vyšetřování a odsouzení válečných zločinců. Válka překonala představy o lidské agresivitě a měla dlouhodobý dopad na životy obyvatel, včetně těch v Československu. Neuvěřitelné je, že poslední stíhání válečného zločince, který působil na území bývalého Československa, skončilo až jeho smrtí v roce 2013. Desítky dalších zločinců, kteří se podíleli na vraždách Čechoslováků, jsou stále vyšetřovány v Německu. Doba zúčtování tedy ještě neskončila, avšak začíná být zpochybňováno utrpení obětí a zapomíná se na hrůzy války. Temné síly lidské povahy nezmizely, a mohou být kdykoliv vyvolány. Otázkou zůstává, zda za zločiny přichází trest, jak se k činům postavili obvinění a jak na ně reagovaly Československo a další státy.