Karolína Jirkalová Bücher

Československá architektura po druhé světové válce prošla radikální proměnou. Byly na ni kladeny nové politické a společenské požadavky, došlo k transformaci její institucionální struktury a v architektonických kruzích byla reformulována aktuální témata a problémy. Publikace se soustředí na proměny definice „socialistické architektury“, jejích hlavních úkolů i představ o podobě vystavěného prostředí komunistického „světa zítřka“ v období od poloviny čtyřicátých do konce osmdesátých let. Sleduje, jak se na tomto procesu podíleli političtí reprezentanti, samotní architekti i zástupci dalších institucí včetně stavebních podniků a jak probíhalo jejich vzájemné vyjednávání. V centru zájmu autorů a autorek jednotlivých kapitol nestojí proměny forem či konstrukčních postupů ani osudy konkrétních osobností, ale zaměřují se na způsoby, jakými architekti reagovali na proměnlivé společenské zadání a jakými se je pokoušeli aktivně ovlivňovat. Grafika Tereza Hejmová a Kristýna Žáčková. Kniha vychází v česko-anglické verzi za podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI II).

Knížka je určená pro čtenáře od 10 let.Architekti a architektky vytvářejí prostředí, ve kterém se pohybujeme, bydlíme, odpočíváme, učíme se, pracujeme… zkrátka ve kterém žijeme. Mají ale trochu nevděčnou roli. Každého nejvíc zajímá, jak výsledky jejich práce vypadají. Architektura přitom musí sloužit svému účelu, je důležité, jak se v ní cítíme a jak ovlivňuje své okolí. V téhle bohatě ilustrované knížce bychom rádi ukázali, že se na architekturu můžeme dívat i jinak než jen „líbí – nelíbí“, že každé konkrétní řešení má svůj důvod. A že odhalovat, proč jsou domy a prostory kolem nás vymyšleny a navrženy zrovna takhle, je docela dobrodružné.Úvodní část přibližuje východiska i způsob práce architektů. Na příkladu čtrnácti konkrétních realizací pak ukazujeme, jak autoři došli k výslednému řešení a jaký má smysl. Výběrem projektů jsme se snažili představit širokou škálu úloh, situací a tvůrčích postupů současné architektury: budovy v proluce i na volném prostranství, rekonstrukce i novostavby, veřejné i soukromé, velké i malé, domy i prostory, architekturu i urbanismus. Celou knihou také prostupuje slovníček odborných pojmů. Téměř všechny představené stavby jsou veřejně přístupné, zvídavý čtenář je tedy může i navštívit.

Editoři: Lucie Skřivánková, Rostislav Švácha, Eva Novotná, Karolina Jirkalová. Kniha Paneláci 1 je katalogem cyklu výstav Příběh paneláku, realizovaných v letech 2014–2017 ve všech krajských městech. Formou pasportů představuje padesát (nejen) panelových sídlišť ze čtrnácti krajů České republiky. Čtenáře seznamuje s okolnostmi a důvody výstavby sídlišť, architekturou a urbanismem těchto celků i s osobnostmi jejich autorů. Součástí knihy jsou též demografické studie o proměnách obyvatelstva sídlišť, rozsáhlá dobová fotodokumentace, slovníček pojmů a přehled základních konstrukčních soustav. Publikace je rozdělena do šesti kapitol podle vývojových etap, které sledují proměny ekonomických, společenských a kulturních podmínek i technických možností ve stavebnictví. Tato periodizace vychází z hloubkového průzkumu třiasedmdesáti sídlišť různého stáří i velikosti a je v této knize prezentována vůbec poprvé, stejně jako řada mezioborových poznatků shromážděných a analyzovaných v rámci výzkumného projektu Panelová sídliště jako součást městského životního prostředí.

Před patnácti lety přečetl Ivan Matoušek na pokračování svůj obsáhlý román Spas. U příležitosti této události vychází nahrávka s úplným záznamem tehdejšího Matouškova přednesu, doprovozená brožurou, která obsahuje deníkové záznamy Ivana Matouška, vzpomínky účastníků a fotodokumentaci.

Kniha "Pořád něco" přináší výběr rozhovorů s významnými českými výtvarnými umělci napříč generacemi, od devadesátileté Daisy Mrázkové po čtyřicetiletého Krišofa Kinteru. Umělci se liší věkem, zkušenostmi, médii a pojetím umění, ale všichni výrazně ovlivňují současnou výtvarnou scénu, a to jak na vysokých školách, tak inspirací pro mladší generaci tvůrců. Publikace obsahuje profilové rozhovory z let 2007 až 2012, které byly publikovány v časopisu Art+Antiques. Závěrečné interview s kurátorem a historikem umění Vítem Havránkem, které umění zasazuje do mezinárodního kontextu, bylo vytvořeno speciálně pro tuto knihu. Cílovou skupinou jsou zájemci o současné umění, zejména mladší čtenáři. Kniha představuje významné autory z generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků a některé osobnosti od 60. let do současnosti. Grafická podoba, navržená Robertem V. Novákem, zachovává lehkost časopisu. Kniha vychází rok po desátém výročí časopisu.

Pět soudobých architektů – Roman Koucký, Ladislav Lábus, Petr Pelčák, Josef Pleskot a Jan Sedlák - odpovídá na otázky týkající se současné české architektonické tvorby a práce architektů. Jako příslušníci jedné generace, která vyrostla v socialismu, vyjadřují svůj kritický postoj ke světu a k pozici architektury a urbanismu v české společnosti i k vlastní roli architekta v dnešní složité situaci. Odhalují, kde stojí filozoficky, jaké životní hodnoty zastávají, co si myslí o současném stavění, o postavení architektury i o roli urbanismu v Česku.

Antologie představuje beletristickou (prozaickou a básnickou) tvorbu pětašedesáti autorů, kteří vstoupili do české literatury po roce 1989 a prvně knižně publikovali v rozmezí let 1995–2004. Uspořádali Radim Kopáč a Karolína Jirkalová, doslov napsal Jan Suk.

Tématem knihy Karoliny Jirkalové jsou vzájemné vztahy, překryvy a konflikty mezi českou architekturou, politikou a společností na sklonku státního socialismu a v prvních letech po sametové revoluci. Zabývá se proměnou rolí a mocenských pozic jednotlivých aktérů veřejné diskuse i stavebního procesu – architektů, státu (úřadů a legislativy), investorů a uživatelů a v neposlední řadě dodavatelské sféry a také jejich vazeb, sítí a koalic. Byť je rok 1989 bezpochyby výrazným přelomem, kontinuity mezi érami, které odděluje, jsou v oblasti architektury, urbanismu, stavební reality i bytové politiky přinejmenším stejně silné jako diskontinuity, byť třeba mají jinou dynamiku. I dějinné nespojitosti mají mnohdy společný obsah, jen opačné znaménko. Práce se snaží zachytit a interpretovat specifický „mezičas“ přerodu české architektury, který lze situovat přibližně do let 1986–1994. Grafika Anežka Hrubá Ciglerová, Richard Wilde (publikum.design).

Nezajímají mě moc formy. Vlastně ano, ale vždy až v druhém kroku. Zajímají mě vztahy a konkrétní fyzické pobývání na zemi. Nejsem proto člověk jednoznačné estetiky. Heterogenity by se člověk neměl bát, jde o to se s ní naučit žít. Josef Pleskot Architekt Josef Pleskot (* 1952) je známý řadou významných staveb, jako jsou Průchod valem Prašného mostu na Pražském Hradě, ČSOB banka v Radlicích, rekonstrukce Pivovaru v Litomyšli, nebo lávka pro pěší v Písku. Od roku 1989 se aktivně zapojuje do veřejných debat a médií, zdůrazňuje, že architektura by měla reflektovat společenské vztahy, nikoli pouze estetiku. Obsáhlý výbor rozhovorů z let 1989-2019 přináší pohled na vývoj myšlení tohoto českého architekta a otevírá širší kontext dějin české architektury po roce 1989. Témata jako vztah stavby a městského prostoru, veřejný prostor, prolínání domu a přírody, a smysl památkové péče se stala klíčovými otázkami, které musíme řešit po pádu komunistického režimu. Pleskotova práce zdůrazňuje sociální a společenskou roli architektury a zodpovědnost architekta za své dílo i za vztahy, v nichž je zasazeno. Josef Pleskot se tak stává krystalizační postavou české architektonické debaty, jejíž obraz zachycuje tato kniha rozhovorů.