Jean-Marie Blas de Roblese ist ein französischer Schriftsteller, dessen Werk sich an der Schnittstelle von Fiktion und tiefgründiger philosophischer Untersuchung bewegt. Seine Texte schöpfen oft aus dem reichen Fundus archäologischer Entdeckungen und historischer Realitäten, die er im Laufe seiner umfangreichen Karriere gesammelt hat. In seinen Schriften erforscht er die komplexen Beziehungen zwischen Vergangenheit und Gegenwart, die menschliche Verfassung und die Suche nach Sinn in einer chaotischen Welt. Sein literarischer Stil ist unverwechselbar, geprägt von poetischer Empfindsamkeit und intellektueller Tiefe.
Lorsque le correspondant de presse Eléazard von Wogau reçoit la biographie inédite d'Athanase Kircher, célèbre savant jésuite de l'époque baroque, il se lance sur ses traces, entraînant avec lui maints personnages aussi surprenants qu'extravagants. Véritable épopée, grand roman d'aventures, fresque étrange et flamboyante, où de minuscules intrigues se répondent et tissent une histoire du Brésil à l'aube du XXIe siècle.
Bastien je neobyčejný člověk. Pracuje jako školník jezuitského lycea, ale veškerý volný čas věnuje studiu tibetského lámaismu a duchovním cvičením. Straní se společnosti a žije osaměle jako skutečný buddhistický mnich. Jeho izolace ovšem skončí, když se do sousedství přistěhuje mladá svobodná matka Róza. Ta se o svérázného Bastiena začne zajímat a nakonec se rozhodnou, že společně odjedou do Tibetu. V daleké zemi však odhalí tajemství, jež možná měla zůstat navždy skryta. Brilantní román Půlnoční hora je podivuhodným svědectvím o duchovním hledání a zoufalé touze po vykoupení, které v mnohém připomene nejlepší prózy Hermanna Hesse. Jean-Marie Blas de Roblès je dokonalý v živých a barvitých cestovních záznamech stejně jako v úvahách o trpícím Tibetu. Nic v tomto románu není jednoznačné, je křehký jako padající listí. David Fontaine, Le Canard enchaîné
Závratné dobrodružství objevující minulost, budoucnost a hranice populární literatury, technologie a lidské představivosti Skotské aristokratce lady MacRaeové je ukraden vzácný diamant zvaný Ananké. V tutéž dobu jsou poblíž jejího zámku nalezeny tři pravé nohy obuté v kotníkových teniskách stejnojmenné značky. Po stopách zločinu se na palubě Transsibiřského expresu pouští bodrý vyšetřovatel John Shylock Holmes, jeho podivuhodný majordomus Grimod a také jeho přítel, geniální výstřední dandy a kuřák opia Martial Canterel. Tento napínavý spletitý příběh zasáhne rovněž do osudu francouzské továrny na doutníky, udržující tradici předčítání dělníkům, kterou koupil čínský podnikatel pan Wang, aby ji přebudoval na továrnu vyrábějící čtečky elektronických knih. S břitkou ironií v sobe toto románové tsunami mísí odkazy na všechny klasiky dobrodružné četby a zároveň je vášnivou oslavou síly literatury, radikální kritikou všech možných ideologií a anonymní, chapadlovitě se rozrůstající moci, která zasahuje až do našeho nejintimnějšího soukromí.
C'est l'histoire de ce qui se passe dans la tête d'un homme. Ou le roman vrai de Manuel Cortès, rêvé par son fils - avec le perroquet Heidegger en trublion narquois de sa conscience agitée -, Manuel Cortès dont la vie pourrait se résumer ainsi : fils d'immigrés espagnols tenant bistrot dans la ville de garnison de Sidi-Bel- Abbès, en Algérie, devenu chirurgien, engagé volontaire aux côtés des Alliés en 1942, accessoirement sosie de l'acteur Tyrone Power - détail qui peut avoir son importance auprès des dames... Et puis il y a tout ce qui ne se résume pas, tous ces petits faits vrais de la mythologie familiale, les manies du pêcheur solitaire en Méditerranée, les heures douloureuses du départ dans l'urgence, et celles, non moins dures, de l'arrivée sur l'autre rive de la mer, de cette famille rapatriée. Dans l'épaisseur de la chair est un roman ambitieux, émouvant, admirable. Qui s'ancre d'abord dans l'amour, l'estime infinie d'un fils pour son père. En bref... C'est, à travers l'histoire personnelle d'un homme, tout un pan de l'histoire de l'Algérie, depuis l'arrivée des grands-parents, venus d'Espagne, jusqu'au retour en France, au début des années 60. Et ça commence par une apostrophe terrible, lancée par le père à son fils - Tu n'as jamais été un vrai pied-noir ! - doublée d'une question en écho : Qu'est-ce qu'un vrai pied-noir ? Le récit est enlevé, brillant, philosophique, drôle (on y retrouve Heidegger, le perroquet de Là où les tigres sont chez eux), émouvant bien sûr, sur une période encore peu explorée dans le roman contemporain... Et avant tout, le magnifique hommage d'un fils à son père.