Kniha obsahuje dvaašedesát dokumentů týkajících se vztahů mezi KGB a satelitní československou StB po okupaci ČSSR armádami Varšavského paktu v čele se Sovětským svazem. Dokumenty jsou reprezentativním – i když stále neúplným – svědectvím o situaci v okupované ČSSR, postupně se měnícím vztahu čs. satelitního a sovětského centrálního bezpečnostního aparátu, obnově spolupráce Státní bezpečnosti s vedením KGB a začínající normalizaci v resortu Ministerstva vnitra ČSSR.
O prvním globálním teroristovi Iljiči Ramírezovi Sánchezovi, řečeném Carlos, bylo známo, že se v 70. a 80. letech 20. století pohyboval po střední a východní Evropě. Praha, Berlín, Budapešť, Sofie a zřejmě i Bukurešť byly hlavními městy států sovětského bloku, kde bylo Carlosovi i jeho teroristické skupině umožněno podnikat útoky a udržovat rozsáhlou síť extremistů. Až dosud však nebyla – snad kromě východního Německa a částečně Maďarska – známa jeho konkrétní činnost v těchto zemích a opatření komunistických bezpečnostních složek. Edice přináší několik set dokumentů z provenience operativních správ československé Státní bezpečnosti o rozpracování Carlose a členů jeho skupiny, o schůzkách s členy dalších teroristických skupin, jejich sledování po pražských ulicích a odposlouchávání v hotelu InterContinental.
O prvním globálním teroristovi Iljiči Ramírezovi Sánchezovi, řečeném Carlos, bylo známo, že se v 70. a 80. letech 20. století pohyboval po střední a východní Evropě. Praha, Berlín, Budapešť, Sofie a zřejmě i Bukurešť byly hlavními městy států sovětského bloku, kde bylo Carlosovi i jeho teroristické skupině umožněno podnikat útoky a udržovat rozsáhlou síť extremistů. Až dosud však nebyla – snad kromě východního Německa a částečně Maďarska – známa jeho konkrétní činnost v těchto zemích a opatření komunistických bezpečnostních složek. Edice přináší několik set dokumentů z provenience operativních správ československé Státní bezpečnosti o rozpracování Carlose a členů jeho skupiny, o schůzkách s členy dalších teroristických skupin, jejich sledování po pražských ulicích a odposlouchávání v hotelu InterContinental.
Kniha přináší ucelený pohled, který jasně dokumentuje zločinnost komunistického režimu. Kromě Ladislava Kudrny přispěli svými texty například Petr Blažek, Pavel Žáček, Jan Rychlík, Zdeněk R. Nešpor nebo Antonie Doležalová. Jedná se o ucelený pohled na zločiny normalizace, kniha obsahuje spoustu zajímavých fotografií a navíc také články novinářů, kteří se do debaty s Michalem Pullmannem zúčastnili. Třicet let po sametové revoluci tu máme situaci, kdy někteří lidé tvrdí, že se „zase tak moc nestalo“ – a to nemůžeme nechat jen tak, zejména s ohledem na disidenty, politické vězně a emigranty, jimž komunisté zničili život.
Nová kniha Pavla Žáčka podrobně dokumentuje vznik Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek, které byly ovlivněny politickými tlaky představitelů ČSSD a Strany zelených, a současně vládou Andreje Babiše. Důvody pro zřízení těchto institucí byly jak vnější, tak vnitřní, vyplývající z komplikovaného polistopadového vývoje. Česká republika byla jednou z posledních zemí střední a východní Evropy bez národní paměťové instituce spravující materiály totalitních bezpečnostních složek. Z několika navržených variant byla zvolena česká cesta, která vedla k vytvoření dvou institucí, spojených zákonem a státním rozpočtem. ÚSTR a ABS byly zřízeny k 1. srpnu 2007, přičemž během šestiměsíčního přípravného období došlo k mnoha výzvám, které vyřešil Žáček jako zvláštní zmocněnec. Obě instituce získaly významné finanční a materiální prostředky, a tím se podařilo napravit dlouhodobý stav, kdy byly archivní fondy pod kontrolou ministerstev. K 1. únoru 2008 byly všechny archivní fondy bývalých bezpečnostních složek převedeny pod režim archivního zákona. Odtajnění dokumentů a jejich zpřístupnění veřejnosti představovalo velké vítězství, avšak zůstala menší množina utajovaných materiálů. Kniha také edituje 179 dokumentů, které ilustrují složitost procesu zřizování těchto paměťových institucí a odhalují neochotu úředníků naplňovat právo občanů na informace.
