Lukas Fasora Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Příručka poskytuje praktickou podporu středoškolským učitelům dějepisu, avšak dotýká se i témat ze zeměpisu či českého jazyka a literatury. V sedmi kapitolách (Zemědělství, Jakou roli měly brambory v životě prostých lidí?, Migrace a region Českomoravské vrchoviny 1850–1939, Železniční a tramvajová doprava, Silnice a dálnice, Zaslouží si pomník? a Sebeprezentace regionu: přírodní a historické zajímavosti, cestovní ruch) přibližuje regionální dějiny Vysočiny a využívá k tomu nejrůznější metodiky a přístupy. Každá kapitola nabízí mnoho různorodých úkolů pro studenty, mezi nimiž nechybí ani bohatě propracované materiály se zadáním pro skupinovou práci. V té studentům jistě pomohou i odkazy na historické zdroje, na videa, ukázky lidové slovesnosti, dobové korespondence a tisku a obrazový materiál jako mapy či pohlednice. Učitelé si mohou vybírat různě rozsáhlé a náročné materiály či jejich části podle schopností třídy nebo časové náročnosti témat.

Druhý svazek souhrnného zpracování dějin Tábora se věnuje rozsáhlému období od zániku samostatné husitské obce po samý práh moderního věku. Dlouhý časový úsek je rozdělen na tři části – první z nich se věnuje pozdně středověkému období již královského města (1452–1526), druhá představuje počátek novověku až po třicetiletou válku včetně jejího průběhu (1526–1648), třetí zahrnuje dobu absolutní a osvícenské monarchie (1648–1790). Zkušený autorský kolektiv se zaměřil nejen na politické, sociální a hospodářské dějiny Tábora v kontextu českých dějin. Kladl si také otázku, nakolik se proměnilo kolektivní myšlení táborské městské obce během přechodu od středověku do novověku, od renesance do baroka a jak na život města působily osvícenské reformy v závěru předmoderního období. Nebyly opomenuty ani kulturně historické proměny tvářnosti města od pozdní gotiky do vrcholného baroka, včetně urbanistického vývoje.

Předložená knížka není kompendiem badatelské a činnostní výuky, neklade si cíl být syntézou. Na počátku jejího vzniku byla snaha přimět akademické odborníky, profesionální historiky, aby se zamysleli nad didaktickým aspektem vlastní práce a pokusili se ji učinit více přístupnou cestou pro pedagogickou veřejnost. Vybraná témata jsouproto extraktem z různých badatelských směrů a podoborů historie, každé představuje trochu odlišný typ tázání a řešení vědeckého úkolu. Jednotlivá témata jsou zpracována podle jednotné matrice, ovšem s ohledem na specifika tématu lze u každého hovořit o mírných odlišnostech v důrazech a přístupech, proto také rozdíly v rozsahu. Za důležitý benefit díla považujeme didaktické zpřístupnění méně známých pramenů, které mají potenciál učinit středoškolskou výuku pestřejší, pro studenty i učitele přitažlivější a efektivnější v dosahování plánovaných výsledků učení.

Výpravná publikace představuje vůbec první v češtině napsané komplexní dějiny města Šternberk. Bohatě ilustrovaná a vizuálně i fotograficky pestrá kniha detailně dokumentuje dobu, rozvoj i proměnu Šternberka v jeho více než 700leté historii, poprvé přibližuje dosud nezpracované historické etapy (např. období po odsunu Němců v roce1945) a uvádí na pravou míru hned několik domnělých nebo nesprávně interpretovaných historických faktů, které se napříč Šternberkem tradují. Publikaci napsal kolektiv olomouckých historiků pod vedením Davida Papajíka tak, aby oslovila jak odbornou veřejnost, tak laické čtenáře a šternberské patrioty.

Die Beiträge in dem vorliegenden Band diskutieren das Verhältnis zwischen Demokratie und monarchischer bzw. republikanischer Staatsordnung in der Tschechoslowakei und (Deutsch)Österreich in der Zwischenkriegszeit. Analysiert wird dabei nicht nur das 'Nachwirken' politischer und demokratischer Strukturen der Habsburgermonarchie in ihren Nachfolgestaaten, sondern auch der in Prag wie Wien im Laufe der 1920er und 1930er Jahre schrittweise vollzogene Übergang von einer liberalen Demokratie zur einer zunehmend autoritäre Züge aufweisenden, nur noch vordergründig demokratischen Staatsform.

Mýty a tradice středoevropské univerzitní kultury. Publikace si klade za cíl kulturní analýzu univerzitního prostředí, přičemž jejím hlavním analytickým nástrojem je pojem „mýtus“. Autoři chápou mýtus jako kulturní jev spojující současnost akademické sféry s minulostí a jako archetyp ve smyslu psychologie Carla Gustava Junga. Mýtus je podle autorů pevně vázán na symboly, rituály, hierarchické znaky a tradice nejrůznějšího druhu. Kniha představuje americkému a západoevropskému čtenáři univerzitní kulturu vlastní tzv. humboldtovskému okruhu akademické tradice, přičemž v centru pozornosti stojí prostředí českého vysokého školství ve srovnání se situací v Německu, Polsku, Rakousku a dalších zemích. Významným aspektem je proto charakteristika středoevropských univerzit, které prošly ve 20. století diskontinuitním vývojem. Specifikem knihy je preference náhledu akademické kultury převážně z pozice ne- metropolitních vysokých škol vzniklých v 19. a 20. století. Autoři pojali svou knihu historicky, ale nebrání se významným aktualizacím. Zajímá je zejména rozpor mezi humboldtovským ideálem a „akademickým kapitalismem“, hledání univerzitní jednoty v rámci diverzifikačních tlaků, tendence k oslabování univerzitních svobod a různé podoby univerzitní samosprávy. Autoři se pokouší svou publikací vyvolat debatu nejen v historických kruzích, ale také u zájemců napříč univerzitní komunitou.

Der vorliegende Sammelband zur historischen Elitenforschung ist das Ergebnis eines internationalen Workshops, der im Frühjahr 2015 in Cluj-Napoca (Klausenburg) stattgefunden hat. Im Mittelpunkt steht die Frage, inwieweit philosophische und soziologische Elite-Konzepte auf das Gebiet der historischen Forschung übertragen werden können und inwiefern die Quellenlage aus dem Gebiet der Sozialgeschichte vom 18. bis ins 20. Jahrhundert eine fundierte Erforschung historischer Eliten ermöglicht. Neben dem praktischen Erfahrungsaustausch über die Perspektiven und Grenzen der historischen Elitenforschung am Beispiel eigener Forschungen werden auch die Bemühungen der Geschichtswissenschaft thematisiert sich gegen andere Sozialwissenschaften, im Besonderen der Soziologie, zu öffnen und in einer Debatte über den Begriff der Elite in der historischen Entwicklung der Neuzeit zu engagieren. Damit können theoretische Konzepte aus vielen Feldern der Sozial- und Geisteswissenschaften mit empirischen Befunden aus historischen Quellen zu einer neuen interdisziplinären Symbiose verbunden werden.