Anna Mautnerová Bücher

Pátý román Anny Mautnerové s názvem Osamění spojuje velmi osobní a intimní výpověď o životě hrdinky Anity od třicátých let 20. století do současnosti s výpovědí generační - připomíná a často v jedinečně konkrétních detailech přibližuje výrazné osobnosti českého intelektuálního a kulturního života, pro něž vrcholem jejich společenského působení byla kulturostředná šedesátá léta s jejich nezaměnitelnou atmosférou naděje a tvořivého myšlenkového a společenského kvasu, vrcholícího Pražským jarem 1968. Pod snadno dešifrovatelnými změněnými jmény zde můžeme číst mimo jiné o těch, kteří byli autorce píšící důsledně pod pseudonymem osobně blízcí - Václavu Černém, Karlu Kosíkovi, Miloši Kopeckém, Robertu Kalivodovi, Františku Červinkovi, Josefu Zumrovi, Eduardu Goldstückerovi, Zdeňku Mahlerovi, Pavlu Filipim, Jaromilu Jirešovi a dalších, jakož i o těch, kteří zde vystupují pod jmény vlastními - mimo jiné o Ferdinandu Peroutkovi, Janu Patočkovi, A. J. Liehmovi či Milanu Kunderovi. Jde o tzv. klíčový román, jež můžeme v určitých rysech srovnávat s Českým románem Olgy Scheinpflugové či s Miráklem Josefa Škvoreckého, je ovšem psán ze zcela jiné osobní, myšlenkové i generační pozice. Na životním příběhu hrdinky Anity sledujeme určující vliv války na celý její život, vzepětí naděje v roce 1947, pád do hrůz padesátých let a postupně se rodící naději let šedesátých s obrovským vzepětím intelektuálního úsilí osobností, snažících se uskutečnit kulturně svobodný demokratický socialismus. O to horší je po sovětské okupaci propad do beznaděje normalizačního bezčasí, jež Anita, bývalá nakladatelská redaktorka, prožívá v podřadném postavení ponižované uklízečky. Anita vidí ovšem velmi kriticky i polistopadovou českou společnost, v níž se rozpadají hodnotová měřítka, je zpřetrhána kontinuita s kulturními šedesátými léty a nastupuje kult peněz, obřích nákupních středisek a zábavních parků. Kniha je poctou těm, kteří se snažili svým životem dostát velkým nadějím roku 1947 i jara 1968, které dějinné přelomy února 1948, srpna 1968 i listopadu 1989 pohřbily. Román je cenným literárním svědectvím o osmdesáti letech novodobých českých dějin zejména pro mladé čtenáře, kteří se v něm mohou na zcela konkrétních lidských osudech dočíst o tom, že život v naší zemi od roku 1938 do současnosti byl navýsost tragický a složitý, ale v určitých obdobích i nadějeplný a tvořivý. A v žádném případě nebyl černobílý.

Lidé se setkávají na různých místech, v různých životních situacích. V jednom východočeském městě, nedaleko od náměstí s dlouhými podsíněmi, je hřbitov. Anna Mautnerová strávila v tomto městě jeden den. Volná procházka ulicemi, parkem i hřbitovem v ní vyvolala obrazy dávných dějů i osudů několika mimořádných osobností: Boženy Němcové, Magdaleny Dobromily Rettigové a Huberta Gordona Schauera. Jak vypadal poslední pobyt Boženy Němcové v Litomyšli? Jaké osobní drama zde prožívala autorka slavné české kuchařky, a co znamená pro české dějiny kritik českého charakteru, tazatel po smyslu české existence? Nejsou jeho otázky z konce 19. století i našimi současnými otázkami? Narodil se v Litomyšli v roce 1862 a koncem července 1892 ho zde pohřbili. Jeho prostý, lehce zanedbaný hrob se nachází jen pár kroků od honosného pomníku na hrobě měšťanky, kuchařky a pisatelky Rettigové. Asi 500 metrů odtud stával hotel, v němž vedla svůj poslední životní boj básnířka české řeči, jejíž melodii obdivoval básník německého jazyka, spisovatel Franz Kafka. Co spojuje tyto tři osobnosti, s nimiž se na hřbitově i ve městě autorka Štěstí jinde potká? Snad jen dvě slova...

V knize sledujeme několik příběhů – lidských životů jako částeček velikého obrazce světa, střet mužského a ženského principu na pozadí velkých i malých dějin. V množství reálných epizod autorka líčí osudy několika generací v navzájem se prolínajících časových rovinách. Na příběhy autorka navěšuje vlastní vzpomínky a sny. Každé z postav vtěluje zcela určitou životní sílu, zkušenost a opravdovost. V příbězích se odráží autorčino zaujetí krásou, touha po světě, ve kterém se lidé k sobě chovají slušně a s respektem. Román skýtá nejen mimořádný čtenářský zážitek, ale také nás ponouká k tomu, abychom hledali odpovědi na základní otázky lidského bytí. Člověk je ve svém osudu trvale oslovován a vyzýván k odpovědi, lidská existence představuje neustálý dialog. Neopomenutelná, pro tvorbu Anny Mautnerové zcela samozřejmá, je jazyková virtuozita a stylistická vytříbenost celého díla. Součástí knihy jsou filozofické, socio-ekonomické a politické úvahy. Kniha Každý má svého vraha rozhodně nepatří mezi prvoplánové prózy - dílo tak neobyčejně čtivé, myšlenkově bohaté, by nemělo chybět v knihovnách náročných čtenářů.