Wendy Z. Goldman Bücher

Exploring the intersection of gender and state power, the book delves into the responses of women, peasants, and orphans to Bolshevik family reforms. It highlights how these groups navigated the challenges posed by the regime, while their experiences were co-opted by the state to further its objectives. Through personal narratives and societal analysis, the work sheds light on the complexities of family life during a transformative period in history.

This book focuses on how women, peasants, and orphans responded to Bolshevik attempts to remake the family, and how their opinions and experiences in turn were used by the state to meet its own needs.

Terror and Democracy in Stalin's Russia is the first book devoted exclusively to popular participation in the "Great Terror," a period in which millions of people were arrested, interrogated, shot, and sent to labor camps. In the unions and the factories, repression was accompanied by a mass campaign for democracy. Party leaders urged workers to criticize and remove corrupt and negligent officials. Workers, shop foremen, local Party members, and union leaders adopted the slogans of repression and used them, often against each other, to redress long-standing grievances. Using new, formerly secret archival sources, Terror and Democracy in Stalin's Russia shows how ordinary people moved in clear stages toward madness and self-destruction. Wendy Z. Goldman is a professor of history at Carnegie Mellon University. She is author of Women, the State and Revolution: Soviet Family Policy and Social Life, 1917-1936 (Cambridge, 1993), winner of the Berkshire Conference Book Award, as well as Women at the Gates: Gender and Industry in Stalin's Russia (Cambridge, 2002).

Kniha zkoumá mezilidské vztahy a vzorce chování v letech 1937 až 1938 v Sovětském svazu, tedy v období velkého teroru. Na osudech jednotlivých zaměstnanců tří velkých moskevských továren autorka ukazuje, jak masové operace (zatýkání určitých skupin obyvatel) a výzvy vedoucích představitelů komunistické strany k odhalování „skrytých nepřátel“ uvedly do pohybu dynamiku teroru, před jehož destruktivní silou nakonec nebyl nikdo v bezpečí. Záplavy udání a štvanice na „maskované záškodníky“ vytvořily z běžného pracovního prostředí past, do které se mohl chytit kdokoliv. Bez ohledu na důkazy či loajalitu vůči straně. Obvinění na základě společenských vazeb pak rozšiřovala počet postižených o rodinné příslušníky, spolupracovníky a známé. Autorka sice nezpochybňuje zodpovědnost politických elit v čele s J. V. Stalinem, zároveň ale ukazuje, že „obyčejní lidé“ nebyli pouze oběťmi teroru. Řevnivost mezi jednotlivými pracovníky, osobní konflikty i obranné strategie, jako např. preventivní udávání, naopak pomáhaly roztáčet kola teroru a po jistou dobu znemožňovaly z něj nalézt jakékoliv východisko. Goldmanová tak prostřednictvím příběhů konkrétních lidí přesvědčivě polemizuje s totalitaristickým pojetím – v českém prostředí stále populárním – rozdělujícím společnost stalinské (či obecně komunistické) diktatury na aktivní ovládající a pasivní ovládané.