Tento tematický svazek je věnován specifickému jevu v české literatuře 20. let 20. století – poetistické próze; obsahuje díla několika autorů – Vladislav Vančura: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Rozmarné léto; Karel Konrád: Robinsonáda, Rinaldino, Dinah; Jaroslav Jan Paulík: Arizona. Autoři vytvořili v jednom časovém období díla určitého žánru a zaměření, založená na originálním vidění světa a na stylových postupech, odlišných od tradiční epické dějovosti a iluzivní realističnosti, směřujících k poetickému uchopení skutečnosti.
Karel Konrád Bücher
Lyrická novela Karla Konráda. Ve 20. letech byl Konrád hlavním představitelem poetistické prózy, stavějící na důsledné lyrizaci textu. Té dosahoval uplatňováním asociativní obraznosti, ozvláštňováním nejmenších složek tvárné výstavby (slova, metafory, věty), povyšováním nálady aatmosféry na sjednocujícího činitele prozaického celku a ustavičným subjektivním hodnocením představované skutečnosti.
Zábavné epištoly jsou nejen učebnicí pro jinochy a mladé muže, ale také poučným dokumentem o tom, jak prožívala své lásky generace poznamenaná stopami první světové války.
Ve své druhé větší poetistické próze zachytil autor dozrávání chlapce, který prožívá studentské příhody na gymnasiu v malém městě, konec první světové války na frontě a poválečná léta za studií na vysoké škole. Kniha (vyšla prvně v roce 1927) je psána vytříbeným stylem a vybroušeným slovesným výrazem. K. Konrád (1899-1971) v ní zachycuje tvář své generace ve chvíli jejího citového a smyslového probuzení.
Román o dětech proletářských rodičů z českého maloměsta v letech 1912-1914. Na každodenních příhodách a hrách několika chlapců a jedné dívky ukazuje autor, jak se v duševním světě dětí obrážely současné světové události (válka slovanských balkánských národů s Tureckem), domácí veřejné poměry (zášť, vzdor a škodlibost českého obyvatelstva k mocnářství, zpronevěry v měšťáckých peněžních ústavech, první Kašparovy vzlety aeroplánem), šosácký úpadkový způsob rodinného života (vychovávání dětí surovými výprasky k otrocké kázni), jak si děti počínaly uvědomovat třídní rozdíly (o "postelích s nebesy" mohly jen pohádkově snít), a jak nejstarší z nich již začínaly chápat smysl zápasu dělnické třídy. Styl románu se vyznačuje jazykovým bohatstvím a množstvím osobitých básnických metafor.
Protiválečný román, v němž se autor za svou generaci vyrovnává s 1. světovou válkou a válkou vůbec. Odsuzuje ji na základě zkušeností, které získal v kasárnách záhřebského pluku, v rjecké škole jednoročních dobrovolníků, za chaotického rozkladu fronty a při neslavném tažení na Slovensko roku 1918. Hlavními hrdiny knihy jsou tělesně slabý a churavý Josef Hubáček, později nadaný malíř a přírodovědec Emanuel Purkyně. První překonává nestvůrnost vojenské mašinerie asketicky důslednou trpnou sabotáží, zdravotnický kadet Purkyně je obrněn zaujetím fanatického badatele. - Přední dílo naší antimilitaristické literatury.
Podobizny státníků, spisovatelů, malířů, herců.
