Erik Gilk Reihenfolge der Bücher

Interdisciplinární kolektivní monografie si klade za cíl zčeřit poněkud stojaté vědy při užívání pojmu naturalismus a přimět čtenáře k tomu, aby přijal odlišné, otevřenější a nepředpojaté uvažování. Na povrch společný všem kapitolám naší knihy vyplouvají především značné rozdíly mezi dobovým vnímáním naturalismu, jeho pozdějšími výklady a dnešním rozuměním. Tváří v tvář literárnímu, výtvarnému a hudebnímu materiálu jsme nuceni revidovat náš pohled a přijmout doklady o variantnosti ústředního pojmu, rozdílech v jeho chápání, průběžném sémantickém naplňování a rovněž vyprazdňování. Český (ale rovněž francouzský, italský a polský) naturalismus se z perspektivy námi předložených úvah jeví jako dynamická, vícestranná a s konkurujícími diskurzy se prolínající událost dějin našeho národního umění a kultury.

Kolektivním monografie Město a literatura zprostředkovává více než dvacet pohledů na utváření literárních obrazů města v české i zahraniční literatuře od raného novověku po současnost, včetně doby covidové. Autoři ve svých esejích analyzují obraz města ve spisech J. A. Komenského, literátů 19. a 20. století, v próze, poezii i vdystopické literatuře propojené s vizualizací urbánního světa. Město zde vystupuje jako reálný prostor, stejně jako prostor vhodný k útěku, jako prostor odmítaný i vzývaný, jako prostor snů, iluzí, utopií či jako prostor hodný zavržení. Města ale rovněž v literatuře sloužila jako metafora, vzdálená reálným světům, jako opozitum vůči venkovu či jako pouhé slovo, po němž zůstávají jen nejrůznější vůně a chuti.

Kolektivní monografie je sestavena z upravených a doplněných příspěvků ze stejnojmenné konference, konané v roce 2022. Autoři a autorky se ohlížejí za činností Bohumila Markalouse neboli Jaromíra Johna na poli estetiky, vzdělávání a publicistiky a předkládají interpretace a zhodnocení jehodíla. Součástí je také edice korespondence a edice vzpomínek.

Doprovodná publikace ke stejnojmenné výstavě pořádané ke 100. výročí autorova narození v letohrádku Hvězda ve dnech 20.6.-31.10.2023.Zdroj: Národní knihovna ČR

přání a zašlete jej svým známým. Přidat do přečtených knih » Máte již přečtenou danou knihu? Zařaďte si jí do knihovny a najděte podobné.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy

Interdisciplinární kolektivní monografie si klade za cíl zčeřit poněkud stojaté vody při užívání pojmu impresionismus a přimět čtenáře k tomu, aby přijal odlišné, otevřenější a nepředpojaté uvažování. Na povrch společný všem kapitolám naší knihy vyplouvají především značné rozdíly mezi dobovým vnímáním impresionismu a jeho dnešním výkladem. Tváří v tvář literárnímu materiálu jsme nuceni klást si otázku, je-li v literární historii používání pojmu jako respektovaného -ismu vůbec adekvátní. Ovšem ani ve výtvarném umění není situace zdaleka tak jednoduchá a současní historici umění jsou v nakládání s pojmem impresionismus rovněž opatrní.

Holokaust patří mezi významná témata české poválečné prózy. Předkládaný výbor se nesnaží tento obraz narušit, ale obohatit o hlasy, jež zůstávaly skryté na stránkách literárních časopisů. Antologie přináší povídky autorů a autorek známých (Ladislav Fuks, Arnošt Lustig či Jiří Weil), v kontextu literatury o šoa však nepříliš zmiňovaných (František Hrubín) či dnes již pozapomenutých (Mirek Elpl, Hermína Franková nebo Johana Vondřejcová), které dosud nevyšly v žádné samostatné knize či výboru. Antologie je rozdělena do tří tematických bloků, jež zachycují nelehké osudy Židů na sklonku druhé republiky a v protektorátu, v ghettech či vyhlazovacích táborech a v poválečných letech. Povídky nezobrazují jen tragický úděl židovského obyvatelstva, ale též realitu koncentračních táborů viděnou pohledem viníků, obtížnost či dokonce nemožnost návratu přeživších do běžného života po šoa. Antologii doprovází rozsáhlá původní studie Ivany Cahové, jež v úvodních pasážích shrnuje historii zobrazování šoa v české próze, její těžiště však spočívá v motivické analýze reeditovaných povídek.

Kolektivní monografie navazuje na loňskou edici Almanachu na rok 1914 (2014). Po edičním zpřístupnění pramene přináší přítomný svazek jedenáct studií prezentujících moderní badatelský výzkum, jaký si jediné kolektivní vystoupení předválečné moderny zaslouží. Důraz je přitom kladen na mezioborový přístup, přiléhavý k intermediálním snahám rané avantgardy. Některé studie podávají zevrubnou analýzu jednotlivých almanachových příspěvků, ať už jde o prózy Josefa Čapka ( Alice Jedličková, Vladimír Papoušek), poezii S. K. Neumanna (Tomáš Winter), muzikologickou stať Václava Štěpána (Viktor Velek) či programový článek Vlastislava Hofmana (Ilona Gwóźdź-Szewczenko). Jiné se soustředí na okolnosti geneze (Eva Štědroňová) nebo vedou mezigenerační paralelu s poválečnou avantgardou (Martin Tichý). Další studie pak vřazují do kontextu předválečné moderny výtvarné (Dáša Beracková, Vojtěch Lahoda, Mahulena Nešlehová) i literární (Alessandro Catalano).