David Macháček Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Před rokem novinář David Macháček vydal výběr fotografií a veršů ze svého fotodeníku. Díky originální podobě fotodeníku mohli čtenáři ocenit magickou moc spojení nostalgických fotografií a krátkých dvojverší, které vybízí k zamyšlení a hledání smyslu. David Macháček pořídil stovky dalších snímků a připsal k nim nové verše. Jeho nová kniha POTKAL JSEM nabízí další pohled do jeho deníkových fotografických zápisků. „Pro všechny mé snímky platí, že jsem je ve svém životě potkal. Nejsem fotograf, jsem pouhý pozorovatel, tulák ve svých dnech a fotografiemi si do paměti zapisuji chvíle, které si potřebuji nebo chci uchovat. Nechodím snímkům naproti, nechodím fotografovat, s těmi obrazy se skutečně potkávám,“ říká David Macháček o své nové knize.

Als Renia Spiegel ihr Tagebuch begann, war sie noch keine fünfzehn Jahre alt und gerade zu ihren Großeltern nach Przemysl übersiedelt. Sie vermisste das väterliche Landgut und die Mutter, die sich mit der jüngeren Schwester Ariana häufig in Warschau aufhielt, um Ariana eine Bühnenkarriere aufzubauen. Auf rund 700 Heftseiten schildert Renia den Alltag im Gymnasium und Erlebnisse mit Freundinnen, bald aber auch das Leben und die Nöte in einer geteilten Stadt nach dem Einmarsch der Deutschen und der Sowjets. Vor allem schüttet sie dem Tagebuch ihr Herz aus und fasst ihre Empfindungen in berührende Gedichte. Ihre erste große Liebe zu dem Mitschüler Zygmunt wühlt sie innerlich auf, während um sie herum die Nazis vorrücken und die Schrecken des Ghettos über sie hereinbrechen.Zygmunt, der Zwangsarbeit und Lagerhaft überlebte, gelang es nicht nur, das Tagebuch vor der Zerstörung zu bewahren, sondern er ruhte nicht, bis er Renias Mutter in New York ausfindig gemacht und es ihr übergeben hatte. Wie durch ein Wunder ist uns so ein einzigartiges Zeitzeugnis erhalten geblieben.

Z lenosti a špatné paměti se před pěti lety zrodil fotodeník Davida Macháčka, známého z pořadu Reportéři České televize. Autor, který se zároveň věnuje fotografii i toulkách za svou oblíbenou architekturou, si svým jedinečným projektem stačil získat na Facebooku své stálé fanoušky. Nejen ti teď díky originální knižní podobě fotodeníku mohou ocenit magickou moc spojení nostalgických fotografií a krátkých dvojverší, které vybízí k zamyšlení a hledání smyslu. David Macháček si chtěl zaznamenávat prožité dny, jenže na psaní klasického deníku byl příliš líný. Navíc někdy neměl u sebe zrovna diář, jindy zase zapomněl tužku. Jediné, co má při sobě pořád, je mobilní telefon. Podle pravidla „jeden den – jedna fotka“ si zapisuje od roku 2014 prožité dny na paměťovou kartu telefonu. Každou fotografii pak doplňuje mini básničkou, aby si obrazovou vzpomínku ještě víc zafixoval. „Od té doby, co si fotodeník vedu, jsem se zpomalil, protože si víc všímám věcí kolem sebe. A čas od času se zastavím, abych si to zajímavé vyfotil. Je to návykové a občas si připadám jak zpomalený film. Baví mě objevovat nové věci na místech, kolem kterých jsem v životě prošel už stokrát nebo tisíckrát. Je to zvláštní pocit, i ve svých rodných Pardubicích si teď často připadám jako cizinec.“