In der Schrift «Erotes» (Zweierlei Liebe) des spätantiken Autors Lukian (ca. 120–180 u. Z.) halten - eingebettet in eine Rahmenerzählung - zwei Männer ihre Plädoyers für die nach ihrer Meinung edlere Form der Liebe: Charikles aus Korinth lobt die Liebe zur Frau, Kallikratidas aus Athen die Liebe zum Jüngling. Den Sieg erringt der Mann aus Athen, der «Hochburg der Pädophilie».
Der Gymnasialprofessor Paul Brandt (1875–1929) übersetzte als «Hans Licht» erstmals Lukians Schrift ins Deutsche, da sich Christoph Martin Wieland, der bedeutende Lukian-Übersetzer, damit nicht hatte «beschmutzen» wollen.
The work presents a collection of dialogues by Lucian, focusing on themes of life, death, and the human condition through satirical and philosophical conversations. This reprint preserves the original text from 1779, offering readers an authentic glimpse into Lucian's wit and critical perspective on society. The dialogues explore the absurdities of life and the nature of existence, making it a thought-provoking read for those interested in classical literature and philosophical discourse.
Lucian, the Greek satirist, was a masterful writer who created comic dialogue for satire. This idiomatic translation includes an introduction that emphasizes his significance.
Patnáct nejzábavnějších Lúkianových satir, parodií a dialogů je zhruba pětinou toho, co se nám z díla rozverného antického vypravěče zachovalo. Všecky vynikají břitkým vtipem a osvobozujícím smíchem. V Hostině ukazuje spisovatel, jací jsou filozofové v jeho době pokrytci a šarlatáni: ti, kdo z řečnických kateder hlásají lidstvu ideály snášenlivost, zdrženlivosti a skromnosti se na hostině u bohatého mecenáše přejedí, opijí a vyčtou si tak hrozné věci, že se ze slovní půtky vyvine nakonec pěstní potyčka a hodovníci odcházejí se šrámy, boulemi a pohmožděninami. V Cestě nad oblaky se autor posmívá plané honbě za bohatstvím, ve Snu víře v převtělování, v Příživníkovi paroduje lidskou dotěrnost, ve Vyděděném se dozvídáme o léčebných postupech starověké medicíny, v Oslovi o kouzelnických praktikách thesalských čarodějnic i o milostných dobrodružstvích jejich služek. Korunou Lúkianových vyprávění je fantazie o cestě na Měsíc, do podsvětí a na Ostrovy blažených a Ostrovy hříšníků, nazvaná ironicky Pravdivé příběhy. pod slupkou nezávazných rozpustilostí se tají v pracích antického satirika nejedna hlubší myšlenka a záleží na důvtipu čtenáře, kolik si z těchto úsměvných historek odnese jadrnějšího fládru.
