Ondřej Jakubec Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Umělecká díla jednotlivých historických epoch k nám dnes promlouvají často komplikovaným jazykem. Pro člověka 21. století není vždy snadné pochopit všechny jejich významové vrstvy, tak jak je mohli vnímat divačky a diváci v dobách jejich vzniku. Právě navracení a objevování ztracených významů tvoří podstatnou část odborného zájmu čelního představitele brněnské školy dějin umění prof. Jiřího Kroupy. Autorky a autoři textů v předkládané publikaci připravené k poctě pana profesora se skrze různé metodologické přístupy zaměřili na rozmanité vrstvy vizuální kultury od středověku po 20. století. Kniha je rozdělena do tří tematických částí zaměřených na vizuální kulturu a umění středověku a raného novověku, na umění a architekturu moderní doby a nakonec na historiografii, metodologii a teorii dějin umění.

Snaha ztvárnit lidské emoce a vyvolat v divákovi citové pohnutí patří k jednomu z klíčových aspektů umělecké tvorby již od starověku. Nicméně i bez explicitní intence tvůrce může člověk před uměleckými díly zažívat hluboké a niterné emoce, které nikdo neztvárnil. Kniha nabízí čtenářům setkání s různými příběhy. Jsou to příběhy obrazů, soch, architektur, zlatnických předmětů i konceptuálních děl a všechny mají jedno společné — vyvolávají emoce. Nejen záměrně v divácích, jimž byla tato díla určena, ale také v divácích dnešních a konečně také v historicích a historičkách umění, kteří o nich pojednávání. Podání autorů jednotlivých textů představuje na jedné straně reflexi uměleckohistorickou, založenou na erudovaných znalostech pisatelů, zároveň je však možné v nich nalézt naše vlastní emoce. Jak totiž připomíná Ladislav Kesner, kterému je tato kniha věnována, je subjektivní a emocionální prožívání uměleckého díla pro dějiny umění zcela zásadní.

Staroměstský mariánský sloup patří k nejkontroverznějším barokním památkám – a to i přesto, že již uplynulo přes sto let od jeho demolice. Cílem této publikace je ukázat široké spektrum představ, reakcí a postojů, které v sobě monument z dílny pražského sochaře J. J. Bendla zahrnul již v době svého vzniku. Události roku 1648, které se staly příčinou jeho vztyčení, analyzuje historik V. Vlnas. A. Catalano a O. Fejtová zase vysvětlují způsoby prosazování rekatolizační politiky v českých zemích a ukazují, proč se mariánský sloup stal důležitou figurkou na šachovnici politicko-náboženských událostí. Náboženským životem barokních Čech, projevujícím se mj. slavnostmi u staroměstského sloupu, se zabývá J. Mikulec. Historikové umění O. Jakubec a M. Šroněk objasňují fenomén barokní vizuality a sakrálního umění a ukazují proměny jeho sociální a náboženské funkce. Otázkám náboženské praxe a imaginace v širším kontextu barokních mariánských a svatotrojičních sloupů se věnuje P. Suchánek. Knihu završuje analýza B. Jiřincové, jež odkrývá klíčové aspekty provázející recepci pobělohorské doby a její mýtus. Kniha tak přináší nejen různé pohledy na vznik a osudy této významné památky, přibližuje i proměňující a vyostřující se vztah veřejnosti k ní, ale především detailně objasňuje podobu náboženské transformace, která byla a je považována za jednu z nejzásadnějších historických a kulturních proměn v dějinách naší země.

Epitafní památníky představují jedno z nejpozoruhodnějších témat výtvarné kultury 16. a 17. století, ale i klíčový fenomén sepulkrální kultury. V období renesance se zformoval typický epitaf, nejčastěji sestávající ze tří komponent (zobrazení zesnulého; identifikační, oslavný či zbožný nápis; náboženský výjev). Epitafy ve veřejném prostředí kostelů a hřbitovů, tedy ve společenství živých, především vytvářely a udržovaly vzpomínku na konkrétní zesnulé jedince. Smysl takové memorie byl jak reprezentační, tak i formou devoce ukazující správnou křesťanskou zbožnost a víru v posmrtný život a spásu. Kniha analyzuje epitafy nejen jako umělecká díla, ale z hlediska jejich kulturní funkce a hodnoty je rovněž vnímá jako osobité prameny „kultury umírání a vzpomínání“.

Publikace je čtvrtým svazkem již ucelené řady, která pramení z pravidelných sjezdů českých historiků umění, z nichž ten poslední se konal v září 2012 v Brně. Po deseti letech od 1. sjezdu českých historiků umění se tak znovu nabízí možnost sledovat aktuální názory a tendence v oboru dějin umění, které se tentokrát věnovaly široce formulovanému problému vztahu umění, moci a nejrůznějších „politik“. Třiatřicet domácích historiků umění v knize představuje své příspěvky v rámci pestrých tematických bloků: „Umění, moc a politika“, „Umění, liturgie a náboženské akce ve veřejném prostoru“, „Umění a politika v mimoevropské oblasti“, „Umění a národní / státní reprezentace“ a nakonec i tematický blok „Umění vystavovat – kurátor jako interpret a tvůrce“.

The collection of contributions from a conference offers a compelling insight into art historical research focused on early modern Central Europe. It includes studies on various topics such as art and the Reformation, Renaissance decorative programs with philosophical and theological implications, the activities of painting guilds in the 17th and 18th centuries, the phenomenon of Baroque portraiture, the local artistic center of Baroque in Znojmo, and architectural education during the Enlightenment. The publication also presents an intriguing comparison of methodological approaches from both domestic and North American art historians of the emerging generation. This work is published in English in collaboration with the Seminar of Art History at Masaryk University. The texts stem from a symposium titled “Parallel Inquiries: Art and Visual Culture in Early Modern Central Europe,” held in Brno on March 23, 2012, which brought together doctoral students from Princeton University and Masaryk University. Despite their geographical distance and diverse themes, participants shared a common interest in visual culture of the early modern era in Central Europe. The symposium facilitated personal interactions and showcased the complementary nature of different local and transatlantic approaches. Contributions from various researchers highlight the rich thematic potential and interpretative avenues within the context of Ostmitteleurope

Jako další z edice UNESCO vydává nakladatelství FOIBOS BOOKS knihu o historickém jádru města Telče. Telč představuje jedinečné celistvě dochované drobnější středověké město s vodním opevněním, dominantním zámkem dochovaným v podobě pozdně gotických a renesančních přestaveb a s mimořádně působivými frontami městských domů renesančního a barokního tvarosloví kolem náměstí. Publikace se věnuje jak historickému vývoji města, především rozkvětu za působení Zachariáše z Hradce, tak architektonické podobě jednotlivých staveb a to nejen slavnému souboru domů na hlavním náměstí. Čtenáři se také dočtou příběhy šlechticů a měšťanů, kteří měli velký vliv na současnou podobu města. Důležité bylo také období po příchodu jezuitského řádu, který po sobě v Telči zanechal kostel Jména Ježíš a areál jezuitské koleje. Velká část knihy se věnuje historii a podobě telčského zámku. Texty jsou doplněny krásnými fotografiemi současného stavu historického centra a na konci je opět zařazena mapka s jednotlivě vyznačenými stavbami.

Monografie města Kroměříže, která navazuje na knihu "Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži". Popisuje historii města od nejstarších zmínek až po současnost. Kniha byla vydána ve spolupráci s Katedrou dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je doplněna množstvím fotografií.

Kniha svým pojetím navazuje na práci Jan Zrinský ze Serynu - životní příběh synovce posledních Rožmberků (Praha 2009). Autoři věnují pozornost stavebním dějinám letohrádku Kratochvíle v oboře nedaleko Netolic, vnitřní skladbě a vybavení místností, jejich funkčnímu určení a především symbolické výzdobě. Stranou jejich zájmu nezůstane symbolický prostor renesanční zahrady s vodním příkopem a zděné ohrazení s obytnými a hospodářskými staveními, kostelem a jejich symbolická výzdoba. Převládající tematické okruhy v symbolické výzdobě interiérů letohrádku, k nimž patří především lovecké scény, motivy plodnosti a šťastného manželství, výjevy z římských dějin a ctnosti křesťanských rytířů pomohou autorům vstoupit do hodnotového a myšlenkového světa Viléma z Rožmberka, z jehož podnětu získala Kratochvíle v osmdesátých letech 16. století podle vzoru italských venkovských vil svou pozdně renesanční a manýristickou podobu. Po smrti Viléma z Rožmberka přijížděl na Kratochvíli Petr Vok a Jan Zrinský ze Serynu, proto je zajímavé sledovat, k jakým účelům sloužil letohrádek poslednímu rožmberskému vladaři a jeho synovci, kteří se těžko smiřovali s blížícím se zánikem rodu červené pětilisté růže. Knihu zakončí pohled na druhý život renesanční Kratochvíle v symbolické kultuře paměti posledních Rožmberků.

Publikace vyšla ku příležitosti uměnovědného semináře v roce 2011, zaměřující se na malíře 16. - 18. století, kteří působili v Moravské Třebové. Mezi velká jména obsažené v publikaci můžeme zmínit: Franze Antona Palka, Johanna Lucase Krackera, Felixe Ivo Leichera, Josefa Ignáce Sadlera a další.

Na počátku výstavy stála snaha navázat na předchozí projekt Muzea umění Olomouc, zaměřený na výtvarnou kulturu Olomoucka. Olomouc, jedno z nejstarších královských měst Moravy, mělo jedinečný charakter výtvarné kultury, jehož barokní rysy jsou dodnes patrné. Biskupové a arcibiskupové zde reprezentovali vysokou dvorskou kulturu, zatímco církevní instituce a jezuitská univerzita hrály klíčovou roli v kulturním životě města. Olomouc, i přes ztrátu politického postavení, usilovala o zachování své moravské metropole prostřednictvím nákladných uměleckých projektů. Výstava se chronologicky vymezuje lety 1620-1780, přičemž rok 1620 symbolizuje konec předbělohorské éry a nástup Josefa II. značí změnu společenské mentality. Muzeum umění Olomouc prezentuje výtvarná díla, která reflektují objednavatelské okruhy biskupů, církevních řádů a náboženských bratrstev. Doplňková výstava ve Vlastivědném muzeu se zaměřuje na měšťanskou kulturu, zejména na významné kupecké a řemeslnické rodiny, které formovaly kulturní tradice Olomouce v 17. a 18. století. Expozice ukazuje rozmach uměleckých řemesel a jak se zvyšující životní úroveň projevila v každodenním životě měšťanů. K výstavě byl připraven třísvazkový konvolut publikací, který usiluje o charakterizaci specifického fenoménu "olomouckého baroka" a barokní identity města, jež se projevuje i v dalších středoevropských městech. Olomouc tak představuje unikátní prostředí schopné adaptovat a transf

Vydáno u příležitosti výstavy Olomoucké baroko - výtvarná kultura 1620-1780 konané ve dnech 2. prosince 2010 - 27. března 2011 v Muzeu umění Olomouc - Muzeu moderního umění, Muzeu umění Olomouc - Arcidiecézním muzeu Olomouc a Vlastivědném muzeu Olomouc

Katalog výstavy konané 30.10.2009-7.2.2010 v MG v Brně. Souběžný anglický text: From far and near, medieval imports in Moravian and Silesian collections.

Životní příběh synovce posledních Rožmberků historiků Václava Bůžka a Pavla Krále a historika umění Ondřeje Jakubce je netradičním pokusem o biografii šlechtice přelomu 16. a 17. století. Životní osudy i myšlenkový svět Jana Zrinského (1565-1612), syna jednoho z nejznámějších uherských vojevůdců v době válek s Turky, dvořana Rudolfa II. a dědice části rožmberského majetku na jihu Čech, jsou rekonstruovány na základě písemných, ikonografických a hmotných pramenů. Vedle hospodářských účtů, seznamů hostů, vyprávěcích pramenů a zlomkovitě dochované korespondence šlo zejména o výtvarnou výzdobu někdejší tabulnice na hradě Rožmberk a Zrinského náhrobek ve Vyšším Brodě. V nich se mimo jiné zrcadlí svatební symbolika, dobový pohled na život a smrt člověka i prostředky vytváření paměti a osobní reprezentace, které zastřešuje koncept ctnostného života Jana Zrinského jako křesťanského bojovníka. Podobný přístup, který umožní poučeným i laickým návštěvníkům zámeckých sídel pochopit promyšlenou symboliku jejich ikonografických programů i rozměry intelektuálního světa jejich majitelů, se nabízí například u Kratochvíle Viléma z Rožmberka, Jindřichova Hradce Jáchyma z Hradce či Telče Zachariáše z Hradce.

Texty: Gabriela Elbelová, Ondřej Jakubec, Zdeněk Kašpar, Jitka Kocůrková, Irena Loskotová, Jaroslav Pánek, Jan Štěpán, Marta Vaculínová Technická redakce: Michal Soukup Fotografie: Lumír Čuřík, Ondřej, Tomáš Jemelka, Zdeněk Matyásko, Leoš Mlčák, Karel Müller, Muzeum umění Olomouc, Národní muzeum v Praze, Zdeněk Sodoma, Miloš Strnad, Jan Štěpán, Jihomoravské muzeum ve Znojmě Kresby: Augustin Štrof Překlady: David Livingstone (angličtina), Marta Vaculínová (latina) Obálka a grafická úprava: Bohdan Bloudek Náklad: 350 ks Vydání: 1. Vydalo: Muzeum umění Olomouc 2009 V pořadí druhá publikace portrétů olomouckých biskupů a arcibiskupů mapující dobové reálie, umění i jejich snahy o zkvalitnění náboženského života v regionu. váha produktu: 1170 g délka produktu (x): 210 mm výška katalogu (hřbet) y: 290 mm

Katalog ke stejnojmenné výstavě věnované restaurování významného oltářního celku z Uničova.