Vojtěch Novotný Bücher

Dopisy z nacistického a komunistického žaláře / Briefe aus der NS-Haft und aus dem kommunistischen Gafängnis. K vydání připravili Vojtěch Novotný a Jana Maroszová. Kniha přináší česko-německou edici třiceti šesti dochovaných listů, které český katolický kněz, jezuita Adolf Kajpr (1902–1959), odeslal z nacistického a z komunistického žaláře. Poskytuje pozoruhodné svědectví o kritických etapách v životě této mimořádné osobnosti českého katolicismu a o době, v níž žila. Větší část dopisů ilustruje Kajprovo věznění v koncentračních táborech Terezín, Mauthausen a Dachau (1941–1945). Menší část listů pak vzešla z jeho věznění v komunistických věznicích (1950–1959). Prošel jich sice několik, listy se však uchovaly pouze z Leopoldova na Slovensku. Úvodní studie Vojtěcha Novotného přináší životopis tohoto českého jezuity a ediční poznámku, jež osvětluje okolnosti, za nichž korespondence vznikla. Souběžný německý text, české, anglické a německé resumé.

Největší tropický ostrov světa, Nová Guinea, je stále ještě pokryt téměř nedotčenými tropickými pralesy a osídlen tradičními kmenovými společnostmi, hovořícími více než tisícem jazyků. Nad výsledky nečekaných kombinací preindustriálních a postmoderních dějů v této zemi lze často jen žasnout. Možná díky tomu vzbudilo před pěti lety první vydání Papuánských (polo)pravd tak velký zájem. Autor však v tomto světadíle strávil dalších pět let a z jeho neuvěřitelných příhod vyrostla potřeba knihu podstatně doplnit. Druhé vydání je tak o polovinu delší, a o nic méně pravdivé než to první. Lze na ně tedy pohlížet i jako na úplně novou knihu, ke které je ta původní zdarma přibalena. 2. vydání.

Monografie se zaměřuje na Adolfa Kajpra SJ (1902-1959), osobnost považovanou mezi katolíky za svatého a mučedníka. Zkoumá jeho život, bibliografii a svědectví pamětníků, přičemž se podrobně věnuje periodiku Katolík. To vzniklo za první republiky jako součást Katolické akce a během války bylo zastaveno. Po válce bylo obnovené díky novému projektu, jehož nositelem se stal Kajpr. Kniha objasňuje periodiku, jeho náklad, redakci, autory a rubriky, a představuje program a metodu, které Kajpr s kolegy zavedl. Dále se zaměřuje na výsledky jejich práce, podložené bibliografií, která sleduje obsah čísel a jednotlivé autory. Zvláštní důraz je kladen na Kajprův pohled na vztah mezi křesťanstvím a společností, který vychází z christocentrického pojetí lidské existence. Kritizoval atheistický humanismus, zejména komunistický, a jeho sociální myšlení se blížilo křesťanskému socialismu. Tyto myšlenky osvětlují, jak by katolík měl chápat společnost a stát a jaké jsou klíčové prvky křesťanského vztahu k politice.

Ohniště v obýváku představuje soubor textů dvou známých biologů, Vojtěcha Novotného a Jana Zrzavého, v nichž s humorem sobě vlastním komentují aktuální dění ve vědě i společnosti. Dávají nám nahlédnout do praktického provozu vědeckého bádání, utahují si ze svých kolegů, boří mnohé zakořeněné mýty a posmívají se dogmatikům všech názorových proudů. Najdeme zde jeřábníka v pralese či válku sluníček, dozvíme se, jak neandertálci ovlivnili naši lásku k tabáku nebo proč máme slabost pro apokalyptická proroctví. Novotného a Zrzavého eseje jsou víc než jen o biologii; jsou o našem chování a společnosti, ve které žijeme.

Kniha představuje první podrobné zmapování dějin Katolické teologické fakulty, která byla v letech 1950-1990 vyloučena z Univerzity Karlovy vlivem státní moci. Podtitul naznačuje, že cílem je přispět k širší reflexi historického vývoje české katolické teologie ve druhé polovině 20. století. Obsahuje analýzu uzavření teologické fakulty během 2. světové války a jejího obnovení od května 1945, včetně náhradního Arcidiecézního bohosloveckého učiliště (1940-1945). Důraz je kladen na zásahy státní moci proti katolickému studiu teologie, přičemž se práce zaměřuje na poválečný stav studia v kontextu dalších fakult a diecézních a řeholních učilišť. Sleduje také události let 1948-1950, kdy došlo k prvním zásahům do těchto institucí, a podrobně zpracovává rok 1950, kdy došlo k redukci a reorganizaci katolického teologického studia do Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Praze. Další kapitoly se věnují osudům fakulty během komunistického režimu, přičemž periodizace je založena na skutečných událostech. Zmíněna je i olomoucká pobočka fakulty (1968-1974), která se vyznačovala autonomií. Kniha končí reinkorporací fakulty do Univerzity Karlovy v roce 1990.

V knize Jak to chodí u opic evoluční biolog Jan Zrzavý a tropický ekolog Vojtěch Novotný laskavě komentují, vysvětlují a leckdy i trochu znevažují novinky i věčné pravdy ve společnosti a vědě od Česka po Tichomoří. Najdeme zde tančícího prezidenta či chválu předsudků, dozvíme se, jak kouzlení škodí zdraví nebo co je to pošuk index. Zrzavý a Novotný neváhají provokovat a narušovat zaběhlé představy a berou si na mušku nejrůznější myšlenkové zkratky i kulturní stereotypy. Jejich eseje jsou víc než jen o biologii; jsou o našem chování a společnosti, ve které žijeme.

Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů, a poskytuje diachronní analýzu tohoto materiálu. První dva aspekty, třebas relativně samostatné hodnoty, slouží aspektu třetímu: biografická a bibliografická studie plní propedeutickou funkci ve vztahu k uchopení Zvěřinovy reflexe. Dějiny osoby a jejího díla se tak stávají dějinami poznání, jímž žila. Právě výjimečná souvislost mezi Zvěřinovým životem a jeho reflexí je naznačena slovy „odvaha být církví“, jimiž on sám nazval jednu ze svých nejslavnějších studií a jež jsou vložena do názvu celé knihy. Napovídá se jimi, že Josef Zvěřina „byl církví“ zcela mimořádným způsobem a toto „bytí církví“ také reflektoval.