Monografie analyzuje mýty středoevropských metropolí (Praha, Bratislava, Vídeň, Varšava, Krakov) a jednoho českého maloměsta (Písek) v období druhé světové války. Tyto mýty srovnává s historickou „realitou“, především si však klade otázku jejich významu při budování a udržování národní, kolaborantské a plánované nové říšskoněmecké identity měst. Monografie představuje originální pohled na život středoevropských měst v jednom z nejsložitějších období druhé světové války.
Dieser Sammelband von tschechischen, slowakischen und österreichischen Experten für Minderheitenidentitäten und -rechte sowie Judaismus präsentiert neue Einblicke in das vielschichtige Phänomen des Antijudaismus und Antisemitismus. Der Band befasst sich sowohl mit der vormodernen Phase der judenfeindlichen Propaganda zur Verbreitung von Stereotypen über Juden - Wucherer; Juden, die Hostien entweihen; Juden, die Brunnen vergiften - und mit dem Aberglauben über den Ritualmord als auch mit dem modernen Antisemitismus im 19. und 20. Jahrhundert mit Fokus auf Mitteleuropa und zuletzt auch mit der Gegenwart.
Kolektivní monografie podává dějiny tzv. reálného socialismu prostřednictvím netradičně pojaté historie vybraných metropolí střední Evropy jak státního, tak národního významu (Praha, Varšava, Bratislava, Krakov, malé české město Písek), v komparaci s kapitalistickou Vídní, metropolí Rakouska. Analyzuje vysoce zajímavá dramata měst i jejich lidí, dramata, která se odehrávala pod příkrovem uniformní šedi a řízené unifikace. Budovatelské nadšení, ale i represe nového režimu vůči „nepřátelům“ jsou analyzovány na indikátoru národní a národně městské mytologie, jež vytvořily unikátní směsici s internacionální mytologií. (zdroj FHS UK)
Tato sbírka esejí pojednává o židovské komunitě v rámci České a Slovenské republiky, o vztahu většinové společnosti k židovské menšině a naopak. Autoři se zde zabývají také židovskou identitou a jejími proměnami v kontextu historických událostí. Kniha vznikla ve spolupráci Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, Židovského muzea v Praze a Ústavem etnologie Slovenské akademie věd v Bratislavě.
Monografie Bílá místa ve výzkumu holokaustu je výsledkem desetileté přednáškové činnosti Spolku akademiků Židů a jeho tříleté spolupráce s Fakultou humanitních studií UK. V knize nejde jen o hlubší pochopení historických událostí z období vlády nacistů nad Evropou, ale také o studium důsledků holokaustu na poválečnou existenci přeživších a jejich potomků. Jednotlivé kapitoly demonstrují šíři témat, jímž se v současnosti domácí badatelé věnují. Hlavním posláním monografie je podpořit zájem o výzkum holokaustu nejen u mladé generace historiků,ale především badatelů dalších oborů.
Sté výročí vzniku Československa inspirovalo historiky různých generací k sepsání kritických úvah, které se nesnaží zmenšovat národní sebevědomí ani se podbízet nacionalistickým oslavám. Cílem není zastínit analýzu problému množstvím „událostních faktů“, ale zvažovat hodnotu vzniku samostatného národního státu z pohledu tehdejších aktérů a současných badatelů. Některé studie se zaměřují na cenu zaplacenou za nezávislost, včetně hmotných a nehmotných aspektů. Často se diskutuje o tom, zda byla republika nezralým projektem a zda obyvatelstvo bylo připraveno na státnost. Kritizovaná „nevyzrálost“ byla však běžnou charakteristikou mnoha národních států, které vznikly v Evropě ve dvacátém století. Konsenzus panuje v tom, že Československo mělo hodnoty demokratického a prosperujícího státu. Otázky se týkají dlouhodobého úsilí o národní stát, jeho počátků, hodnoty „svobody národa“ a vztahu k nadnárodním institucím. Jak se měnilo postavení židovské menšiny a s čím se identifikovali? Jaké perspektivy má národní stát v globalizaci? Je smysluplné hledat alternativy ke vzniku národního státu? Autorský tým zahrnuje několik renomovaných historiků.
Kniha představuje syntetický pohled na antisemitismus v českých zemích v období první Československé republiky, která je dodnes pokládána za vzorový demokratický stát. Autorka se věnuje jak antisemitismu v agrární a národně demokratické straně, tak antisemitismu v malých stranách a politických skupinách v počátcích republiky a antisemitismu v protofašistickém a fašistickém hnutím. Vedle toho sleduje projevy pouličního antisemitismu i strukturované židovské reakce na tento fenomén. Cílem knihy je však zasadit antisemitismus v českých zemích do (středo)evropského kontextu a určit obecné faktory, jež vedou k zesílení či zeslabení protižidovské nenávisti. První republika pochopitelně neměla, na rozdíl od některých evropských států, státní antisemitismus, přesto i mnozí odborníci budou pravděpodobně překvapeni razancí antisemitismu zejména v počátcích státu.
Monografie etnoložky a historičky a etnologa z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni představuje originální pohled na protektorát Čechy a Morava prizmatem propagandy. Ta sehrávala dvojí roli: obyvatelům vnuceného státního útvaru předkládala v celostní a srozumitelné podobě svůj zcela závazný světonázor a současně sloužila k pacifikaci společnosti. Kniha analyzuje osy této propagandy: vztah k Evropě a evropanství, poměr k českým dějinám a likvidační reflexi Židů. Pozornost je přitom věnována jak propagandistickému dějepisectví a pseudohistoriografii, tak politickému národopisu, který v jistých ohledech navazoval na starorakouskou a meziválečnou sudetoněmeckou tradici. V obecné rovině jde pak o text, jenž ukazuje postupy při likvidaci liberálních narativů ve společnosti.
