Jaroslav Novotný Bücher

Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum je novou publikační platformou živého bádání v oblasti české a slovenské filosofie. Autory prvního svazku, který se koncentruje kolem problematiky časovosti lidské existence, jsou Ladislav Benyovszky, Tomáš Holeček, Klement Mitterpach, Aleš Novák, Jaroslav Novotný, Marie Pětová, Václav Zajíc a Richard Zika. Ve svých příspěvcích promýšlejí buď v historickém kontextu (Anaximandros, Aristotelés, Liber de Causis, Descartes, Hölderlin, Heidegger) nebo svébytně souvislost času a řeči, času a jednání, časovosti a přírody, vědomí času a vnímání prostoru. Pozoruhodné jsou především originální deskripce jednak fenoménu čekání a jednak proměn významu při vnímání prostoru v situacích, kdy takzvaně máme, nebo nemáme čas.

J. Novotný sleduje v první studii místo, pojetí a především založení naladění ve fundamentální ontologii. Usiluje o pochopení a vyložení toho, co je zde míněno naladěním jako takovým a jak náleží do celku výkladu lidského pobytu (Dasein). Pokouší se přitom domyslet a dovést do krajnosti jisté ohledy tohoto motivu, a to zvláště v souvislosti s řečí, konečností a časovostí. Ve druhé studii sleduje M. Pětová na základě Heideggerovy programové přednášky Vom Wesen der Wahrheit proměnu chápání naladění v souvislosti s koncepcí existence na bázi neskrytosti (ALÉTHEIA). Ve třetí studii rozvíjí L. Benyovszky motiv „posvátného bolu“ (heilige Schmerz), jímž fundamentálně-ontologická analýza naladění přerůstá v explicitní myšlení neskrytosti.

Předkládaná publikace přináší elementární uvedení do práce s textem a interpretace. Je určena především začínajícím vysokoškolským studentům humanitních oborů a filosofie, avšak také učitelům na gymnáziích a středních školách, kteří své žáky připravují na vysokoškolské studium, a případně i vysokoškolským učitelům, kteří do práce s textem a zásad interpretování své studenty na začátku studia uvádějí. Problematika čtení a interpretování se nejprve zasazuje do širšího kontextu otázek po povaze vědění a pravdivosti ve vědách o lidských záležitostech. V dalším výkladu se pak vychází z odkrytí základních problémů, jež spočívají ve čtení a porozumění textům, aby se teprve z nich odvodily jisté nejelementárnější zásady interpretace a propedeutická doporučení pro práci s texty. Teoretickým pozadím předkládaných výkladů je především obšírné rozpracování této problematiky v moderní hermeneutice u H.-G. Gadamera.

Ve třetím díle studií Časovost a smrtelnost jsou předloženy tři vhledy do Heideggerovy myšlenkové cesty. V prvním se obšírně sleduje a interpretuje Heideggerův pokus o dopracování problematiky Bytí a času (1927) v jeho přednáškách Základní problémy fenomenologie (1927). Zde však Heideggerova fundamentální ontologie začíná narážet na své vlastní meze, což posléze vede k postupné proměně Heideggerova přístupu k otázce souvislosti času a bytí. První výraznou podobu proměny Heideggerova myšlení pak sleduje v základních rysech druhý překládaný vhled, který vychází z Heideggerových Příspěvků k fi losofi i (1936). Třetí vhled pak na základě Heideggerových textů konce 30. a ze 40. let 20. století důsledně interpretuje dosah tohoto jinak promýšleného vztahu bytí a času pro porozumění lidské smrtelnosti a počáteční zřejmosti.

Oproti reduktivním snahám matematizovaného pojímání prostoru se v této publikaci předkládá pokus o předestření výseče rozmanitosti zkušenosti a chápání prostoru napříč různými obory. Východiskem je konfrontace Descartesova pojetí prostoru jako pouhé rozprostraněnosti těles s Heideggerovou mnohem bohatší tematizací prostorovosti lidské existence a prostorové konstituce vazby člověka a světa. Jako klíčové se přitom ukazuje např. sepjetí prostorovosti s řečí, skrze niž se ustavuje zabydlování světa člověkem. Další perspektivy pak více či méně navazují na klíčové motivy výchozí filosofické konfrontace. Dotýkají se teorie architektury, tematizují některé prvky zkušenosti vlastní tělesnosti, pojednávají různé aspekty prostorovosti v literárním a výtvarném díle. Publikace nemůže být vyčerpávajícím systematickým přehledem nesmírně široké otázky konstituce prostoru, nicméně může být vhodným příspěvkem k mezioborové diskusi o této problematice. Autoři příspěvků: Jaroslav Novotný (ed.), dále Ladislav Benyovszky, Jakub Češka, Josef Fulka, Martin Leskovjan, Aleš Novák, Jaroslav Novotný, Marie Pětová, Taťána Petříčková, Aleš Svoboda, Ondřej Váša, Matěj Velek, Richard Zika

Ročenka pro filosofii a fenomenologický výzkum je novou publikační platformou živého bádání v oblasti české a slovenské filosofie. Autory druhého svazku jsou Ladislav Benyovszky, Tomáš Holeček, Jakub Marek, Aleš Novák, Jaroslav Novotný a Václav Zajíc. Ve svých příspěvcích pokaždé jinak, ale vždy konkrétně dokáží odpovídat na otázky zkoumající živost, životaschopnost, a tedy poctivost dané filosofické pozice, tematizace a práce.

podnázev: Studie k mezím možností Heideggerovy fundamentální ontologie Předložená studie ukazuje a promýšlí imanentní meze Heideggerovy fundamentální ontologie a z nich interpretuje nezbytnost a směr následné transformace otázky po bytí. Studie vykázala tři takovéto meze, jež se vzájemně podmiňují. Jde o meze metodicko-formální, strukturně-existenciální a faktické. Dosažení těchto imanentních mezí fundamentální ontologie vede ke ztroskotání celého tohoto projektu. Avšak zároveň vyrovnávání se s nimi vede k postupné transformaci tázání po bytí. V této transformaci lze zaznamenat několik výrazných kroků, jež můžeme popsat jako fenomenologii transcendence (1927–1928) a přechod k fenomenologii pravdy (1929–1932). Souběžně s tím dochází k opuštění projektu destrukce tradovaných ontologických koncepcí a ke zformování základních kamenů pozdějšího myšlení dějin neskrytosti bytí.

V malebném hostinci pod Vyšehradem se šest věrných přátel pravidelně schází nejen na pivo a mariáš, ale hlavně k vážným i nevážným hovorům o kráse a složitosti života. Jejich debaty o ženách, české povaze, humoru, blbosti, ale i o svobodě, demokracii a dalších tématech, zaujmou filozofickou moudrostí, okořeněnou vtipným nadhledem.