Pavel Kalina Bücher

Kniha je věnována vztahu umění a mystiky v rámci západoevropské civilizace, a to od 12. do 20. století. Mystika je zde na rozdíl od obecně zažité představy chápána především jako sociální fenomén. Ani „mystika“, ani „umění“ nejsou chápány jako neproměnné nadčasové entity, ale jako součást dynamických společenských procesů, které nelze přesně pochopit, sledujeme-li svět pouze optikou naší soudobé civilizace. Na dlouhé řadě konkrétních případů, čerpaných skutečně od Hildegardy z Bingen až po Williama Blakea, je ukázána proměnlivá dynamika vztahu mystiky, jež často sloužila jako zdroj inspirace, a umění, které časem získalo značnou autonomii a stalo se poměrně nezávislým prostředkem osobního výrazu. Hlavní důraz je kladen na období středověku, renesance a baroka, publikace však končí pasážemi věnovanými problematice moderního a současného umění.

Přestože se v této knize mluví převážně o tom, jak města vypadala v minulosti,“ píše autor v úvodu, „skutečná otázka, kterou si klade, zní, jak město bude vypadat v nadcházejícím tisíciletí.“ Kniha se zabývá nepřeberným znakovým bohatstvím měst, vytvářejícím stabilní rámec životů jejich obyvatel. „Hluboké město“, které svou sémantickou hloubku často čerpá z imaginárních vztahů k antickému Římu, umožňuje maximum komunikace i sociálních interakcí. Evropská historická města k tomuto typu měst vesměs patří, ale vlivem sílícího turistického průmyslu a developerských projektů se jejich „hloubka“ vytrácí a těmto městům hrozí komunikační a sociální „plochost“. Kromě kapitol věnovaných Římu, Benátkám, Berlínu, Istanbulu, New Yorku, Praze a dalším městům kniha přináší i zhodnocení několika klíčových stavebních typů – nákupních center, stadionů, muzeí, knihoven a kostelů – a to právě z hlediska jejich schopnosti vytvářet, či naopak potlačovat historickou paměť. Jak autor naznačuje, základem cesty k městu budoucnosti by mělo být neustálé a nesmírně složité vyvažování relativní chaotičnosti vznikání a vývoje měst na jedné straně a cílevědomé a pro města životně nutné integrace všech těchto procesů na straně druhé.

Kniha o vrcholné gotické architektuře v Praze v letech 1310–1419. Přehled památek je rozdělen podle městských částí historické Prahy. Poslední kapitola uvádí památky i z ostatních místních částí dnešní „velké“ Prahy. Na začátku každé kapitoly je stručně popsán vznik, vývoj a urbanismus příslušné městské části a typické znaky architektury určitého druhu staveb. Autor popisuje architekturu a významné historické události gotických kostelů, některých paláců a měšťanských domů. Samostatná kapitola je věnována katedrále sv. Víta. Text je doplněn fotografiemi památek nebo interiérů a detailů, půdorysy a fotografiemi modelů rekonstruovaných objektů. Starší období dokumentují dobové kresby, (např. Sadelerův prospekt, Huberův plán, obrazy W. Morstadta). V závěru knihy je seznam zkratek, rejstřík a krátké shrnutí v angličtině a němčině. Kniha je přehledným souborem informací o pražské gotické architektuře a zajímavým průvodcem po památkách středověké Prahy.

Monografie historika umění a architektury doc. dr. Pavla Kaliny, CSc., je věnována architektovi, jehož jméno je spjato s prvními projevy renesančního slohu u nás. Autor zasazuje Benedikta Rieda (Rejta) do kontextu středoevropské architektury a rozvoje stavební technologie 15. století, sleduje pronikání renesance do zemí na sever od Alp a dostatečný prostor věnuje rozboru jednotlivých Riedových staveb (na Pražském hradě, v Kutné Hoře, v Lounech, v Annabergu aj.). Kniha ja založena na výsledcích archivních a stavebně historických průzkumů konaných během posledních desetiletí; poslední (a pravděpodobně jediná) monografie Riedovi věnovaná vyšla bezmála před padesáti lety (autor Götz Fehr, 1961).

Publikace renomovaného historika architektury prof. Pavla Kaliny představuje přední památku italské renesanční architektury - Palazzo Venezia v Římě, jejímž restaurováním byl rakouskou vládou pověřen architekt Antonín Barvitius v roce 1856. Nosnou částí odborné knihy je rozsáhlý soubor výkresů a skic, který v rámci přípravy restaurování paláce Barvitius vytvořil. Ty jsou jedinečným zdrojem pro poznání renesanční architektury a její obnovy. Přiblíženy jsou také další realizované a nerealizované stavby této osobnosti i její životní peripetie. "Pavlu Kalinovi se podařilo díky komparaci plánů a skic s objektem samotným a dalšími dochovanými prameny identifikovat Barvitiovy stopy na vzhledu paláce, což by bez nalezených dokumentů nebylo možné. Jelikož se objevené skutečnosti týkají příběhu významné italské (potažmo evropské) památky, obohacuje kniha odbornou rozpravu také v kontextu širším než pouze domácím - českém. Současně jde o čtenářsky vstřícný text, sympaticky propojující fakta s uměleckohistorickými analýzami a autorovými kritickými postřehy," uvedl v recenzi díla doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D. Kniha byla vydána ve spolupráci s Národním technickým muzeem, v jehož fondech jsou Barvitiovy výkresy a další dokumenty uloženy.

Výstup z vědeckého semináře pořádaného katedrou historie a Centrem pro hospodářské a sociální dějiny Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd České republiky v Praze ve dnech 6. a 7. listopadu 2008 v prostorách auly Ostravské univerzity. Vědecký seminář se programově spíše než dějinami jednotlivých měst chtěl zabývat „dějinami ve městech“, tj. celospolečenskými procesy a obecnými vývojovými trendy dokumentovanými na konkrétních příkladech. Vše pod zorným úhlem tzv. strukturálních dějin. Příspěvky se týkají tří okruhů: I. Prameny a metodika; II. Společensko-ekonomické procesy; III. Konkrétní problémy městské samosprávy.

Uměleckohistorická studie. Srovnání některých aspektů architektonického díla Leonarda da Vinciho a Benedikta Rieda (Rejta), a to v oblasti architektonické dekorace, vojenské architektury a klenebních konstrukcí. Leonardo da Vinci nebyl jen geniálním malířem, ale především universálním poradcem v různých oblastech včetně architektury a technických oborů. Benedikt Ried byl naproti tomu pouze architektem, práce architekta ale v jeho době zahrnovala široké spektrum činností spojených s projektováním a realizací staveb. Vzhledem k tomu, že byli současníky, lze srovnat některé aspekty jejich pozoruhodného díla. Anglická přednáška doplněná českým resumé. Vydalo České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, jako součást cyklu Profesorské přednášky (9/2008). Český název: Leonardo da Vinci a Benedikt Ried.