Vendula Hnídková Bücher

Národní styl vstoupil na scénu s koncem první světové války, kdy intenzivní pocit historického vítězství podmínil a stvrdil nový obsah části českého umění, architektury a uměleckého řemesla. Ambice vybudovat českou národní kulturu na státní platformě byla motivována snahou vtisknout Československé republice dominantně slovanský charakter. Hlavní protagonisté národního stylu Pavel Janák, Josef Gočár a František Kysela usilovali o vytvoření specifických výrazových prvků, které by byly inspirovány místním naturelem. Umělci se však nepokoušeli o bezprostřední citaci motivů z rejstříku etnografického materiálu, ale spíše o postižení esence charakteru lidového umění a vyjádření této autentické podstaty vlastními autorskými prostředky. Prvotní nadšení ze vzniku českého uměleckého projevu začalo však již v 1. polovině dvacátých let atakovat kritické hodnocení příslušníků internacionální avantgardy, zejména okruhu Karla Teigeho, kteří odmítali dekorativní výraz národního stylu. Krátkou existenci tohoto uměleckého proudu ukončila mezinárodní výstava v Paříži, po které Janák s Gočárem definitivně opustili ornamentální tvarosloví, a národní styl tak dožíval pouze ve výuce státních odborných škol a v tvorbě některých regionálních architektů. Grafické řešení Matěj Činčera a Jan Kloss.

Kniha Obrys doby představuje soubor vybraných textů významného českého architekta a teoretika Pavla Janáka (1882-1956), známého svou bohatou kulturní činností. Jeho dílo zahrnuje návrhy kubistických staveb, unikátní porcelán a nábytek, stejně jako stavby v národním stylu, přičemž krematorium v Pardubicích a funkcionalistické objekty jako Husův sbor v Praze a Osada Baba patří k jeho vrcholným realizacím. V posledních dvaceti letech života působil jako architekt Pražského hradu, kde navázal na Josipa Plečnika, a soustavně se věnoval rekonstrukcím historických objektů. Antologie, sestavená chronologicky, zahrnuje nejen klíčové texty, které jsou součástí české architektonické teorie první poloviny 20. století, ale také méně známé literární dokumenty. Publikace obsahuje proslulé statě formující architektonický diskurz té doby a inspirativní příspěvky v oblasti užitého umění. Editorka Vendula Hnídková zahrnula také texty vztahující se k významným osobnostem umělecké scény a analýze bydlení ve dvacátých a třicátých letech. Kniha obsahuje teoretický úvod, stručný životopis, soupis Janákových prací a jeho textů, a je doplněna o více než stovku dokumentárních fotografií, kreseb a skic.

První publikace, která se monograficky zaměřuje na tvorbu architekta Jana Šépky, je vystavěna na detailní prezentaci jeho vybraných projektů a realizací. Název Inspirace je odvozen z autorského procesu geneze konkrétních témat, která byla materializována v konceptu jednotlivých architektonických zadání. Šépka ve vybraných projektech představuje jednotným a uceleným způsobem svůj tvůrčí proces klenoucí se od vlastní umělecké inspirace po naplnění původní vize. Teoretická studie Venduly Hnídkové interpretuje Šépkovu tvorbu ve smyslu architektury jako umělecké disciplíny pevně ukotvené v reálném čase a místě. Grafika Milan Nedvěd.

V období masivních čistek se Sovětský svaz uzavíral okolnímu světu a cizince zde žijící mnohdy záměrně likvidoval. Výjimkou se v těchto vypjatých časech stal 1. všesvazový sjezd sovětských architektů, uspořádaný v červnu 1937 v Moskvě za účasti renomovaných zahraničních tvůrců. Sjezd se měl stát důležitým milníkem ve vývoji moderní architektury v SSSR na cestě k socialistickému realismu a významní cizinci měli být při tom. Jejich svědectví však často podávají obraz o problematických momentech nejen na sjezdu, ale i na navštívených stavbách. Antologie, představující unikátní texty zahraničních architektů získané z archivů po celém světě, je vůbec první analýzou sjezdu z pohledu účastníků, mezi nimiž figurovaly takové osobnosti, jako byl Frank Lloyd Wright, André Lurçat, Sven Markelius anebo Josef Gočár a Pavel Janák. Shromážděné texty dokládají míru jejich (ne)kritické reflexe sovětské reality, jejíž nedílnou a podstatnou součástí architektura byla. Kniha je doplněna stručnou poznámkou k začátkům architektonické tvorby v duchu socialistického realismu v tehdejším Československu.

Katalog k výstavě o Emilu Králíčkovi, která byla instalována v pražské Galerii Jaroslava Fragnera na přelomu roku 2004/2005. Katalog v česko-německém jazyce má část textovou a obrazovou (fotografickou). Textová část sleduje vývoj architekta Emila Králíčka (1877-1930), jeho působení v různých stavebních podnicích a jeho podíl na výstavbě významných pražských i mimopražských objektů (paláce, budovy, vily). Bohatá část obrazová přináší černobílé fotografie pražských budov od Ester Havlové a také architektonické plány a náčrty. Výstava i katalog významně přispěly k znovuobjevení méně známého architekta, který obohatil pražskou architekturu o významné stavby ve stylu secese a kubismu. V závěru soupis Králíčkových pražských staveb.

Souhrnná publikace vůbec poprvé představuje Svaz československého díla v průběhu třiceti let jeho existence, kdy výrazně modernizoval nejen oblast bydlení a architektury, ale také užitkových předmětů, hraček, grafického a výstavního designu. Jeho členy byli pokrokoví představitelé architektury a designu meziválečného Československajako Pavel Janák, Ladislav Sutnar, Hana Kučerová-Záveská a další. Mezi nejvýznamnější aktivity patří výstavba prvních československých funkcionalistických osad v Brně (Nový dům, 1928) a v Praze (Baba, 1932), zejména pak Dům uměleckého průmyslu v centru Prahy. Publikace seznamuje s projekty prostřednictvím renomovaných českých a slovenských autorů a názorně ilustruje vynikajícími dobovými fotografiemi od Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Františka Illka, Alexandra Paula a dalších.

Petra Svobodová a Veronika Lukešová zpracovaly rodokmen rodiny Löw-Beerů do formátu letáku, který je doplněn základními údaji o hospodářských a stavebních aktivitách jednotlivých členů rodu