Das Buch untersucht philosophische Konzepte der menschlichen Freiheit, den Wert der Wahrheit und die Idee des Menschen, sowie die Unterscheidung zwischen Sakralem und Profanem. Es beleuchtet die ethischen und philosophischen Ansätze von Denkern wie L. P. Karsavin und A. F. Losev und deren Einfluss auf die slawische und insbesondere die slowakische Gesellschaft. Ziel ist es, die kulturelle Synthese und deren ethische Auswirkungen auf die Gemeinschaft zu reflektieren.
Monografia je rozhovorom troch autorov o ruskej filozofii a chápaní slobody v ruskom filozofickom myslení 20. storočia. Kniha sa stáva dialógom, pretože v nej sú konfrontované tri pohľady na dva konkurenčné prúdy ruskej filozofie. Autori sa zhodujú, že ruská filozofia moderny predstavuje dejinne realizovaný filozofický experiment, ktorý reflektuje dobové špecifiká ruskej kultúry, umenia a vedy, ako aj aktuálne trendy európskej filozofie. Ruská filozofia prekonala búrlivé časy, pričom jej pluralitný charakter sa vyvinul do dvoch hlavných prúdov - religiózneho a materialistického. Toto napätie medzi protichodnými tendenciami ostáva živým intelektuálnym dedičstvom. Vplyv obidvoch alternatívnych prúdov, ktoré prešli vzostupmi a pádmi, je stále prítomný. Západná filozofická kultúra, vrátane ruskej filozofie, je polyfonickým diskurzom s množstvom napätí a protikladov, ktorý predpokladá rôznosť filozofických pozícií. Aby sa hodnota plurality mohla uskutočniť, musí sa stať filozofickým dialógom, pričom podmienkou je slobodné uznanie partnera, ktoré si treba zaslúžiť. Autori, filozofi z Trnavskej a Sankt-Peterburgskej univerzity, pristupujú k téme s rešpektom a uznaním, čo robí túto monografiu zaslúženou pozornosť čitateľa.
Předkládaná monografie má dvě roviny, které se částečně prolínají, ale zároveň je možné ji i oddělit. Na jedné straně lze monografii studovat jako úvod do problematiky lidské duchovní kultury. Jejím záměrem není podat duchovní kulturu v celé její bohatosti a individuální rozmanitosti, ale naznačit základní obecné schéma, které je tvořeno jednotlivými institucionalizovanými formami. Na druhé straně má ale předkládaná monografie i hlubší filozofičtější rovinu. Na základě důsledně pojatého antropocentrismu rozpracovává určitou metafyziku a z ní vyplývající teorii hodnot.
Obecná etika je definována jako filozofická teorie, jejímž předmětem je člověk a jeho jednání z hlediska mravnosti, morálky a dobra. Tato diference podmiňuje strukturu monografie. Obsahem první kapitoly je filozofická reflexe „člověka“. Druhá kapitola je věnována mravnosti jako podstatné charakteristice lidské existence. Je zaměřena především na otázky spojené s mravní povinností, svědomím, mravní odpovědností a přesvědčením. Třetí kapitola vymezuje podstatu a funkci morálky. Morálka je definována jako společenský institut (souhrn hodnot a norem), který reguluje život ve společnosti. Etiku definujeme jako součást morálky společnosti, jako její teoretickou úroveň. Ve čtvrté kapitole je definováno morální dobro prostřednictvím etických principů. Vedle formálních principů (princip konzervatismu, princip ospravedlnění, princip obecnosti, princip ctnosti, princip relativity) se zaměřujeme na hlavní obsahový etický princip, za který považujeme princip humanismu. Formální principy stanovují, jakou strukturu by měla mít argumentace v morální oblasti. Obsahový princip vymezuje nejvyšší hodnotu, která v konečném důsledku zdůvodňuje morální dobro i konkrétní morální normy.
