Jan Šebelka Bücher

Fotografická publikace ukazující Liberec v nejrůznějších podobách.

Je málo měst v Evropě které se může chlubit tak charakteristickou dominantou, jako je horský hotel s televizní věží na Ještědu. Geniální idea architekta Karla Hubáčka propojit siluetu horského hřebenu s moderní stavbou patří k Liberci stejně jako Eiffelova věž k Paříži. Nebyla to však hora tyčící se nad libereckou kotlinou, která městu v minulosti zajistila věhlas, ale prudký rozvoj textilní výroby. Nejslavnější období prožíval Liberec v devatenáctém století, kdy byl druhým největším městem v Čechách. Přezdívalo se mu Manchester severních Čech, nebo také metropole severu.

Česko – německý sborník básní a próz autorů Euroregionu Nisa. Z českých autorů jsou ve sborníku zastoupeni Julius Benko, Irena Eliášová, Milan Exner, Otto Hejnic, Milan Hrabal, Štěpán Kučera, Miloslav Nevrlý, Pavel Novotný, Marek Sekyra, Jan Šebelka, Martin Trdla a Vlastimil Vondruška. Německé autory reprezentují Róža Domašcyna, Peter Gehrisch, Monika Hahnspach, Lisa Maria Kurzmann, Ulrike Quast, Christine Ruby, Udo Tiffert, Siglinde Trumpf. Ilustrace pocházejí ze Severočeské sbírky, kterou grafik knihy Roman Karpaš shromažďuje již několik let, aby vytvořil reprezentativní kolekci umělců se vztahem k Libereckému kraji.

Publikace přináší nové vzpomínky na světoběžníka Gustava Ginzela, horolezce, který se od šedesátých do osmdesátých let účastnil několika horolezeckých a přírodovědných expedicí, včetně Cotopaxi a Expedice Sahara, která pátrala po saharských krokodýlech. O jeho dobrodružstvích vyprávějí spisovatelé, geologové a vědci, kteří navštívili jeho proslulý Hnojový dům na Jizerce. Na cestách, jako na ostrově Sansibar, se setkával s lidmi z různých koutů světa. Například na pláži v Bu Bu Bu ho poznali Dánové či Švédi, kteří byli návštěvníky jeho domova. Podobně ho rozpoznali i Skoti na cestě k Machu Picchu, i když byli vyčerpaní z náročného výstupu. Nechyběly ani vzpomínky na Novozélanďany, kteří ho srdečně objali v Limě. Gustavova filozofie cestování byla jednoduchá: bral si na cesty dvě trička, aby měl vždy jedno relativně čisté. Jeho život a dobrodružství odrážejí vášeň pro přírodu a setkávání s lidmi, které inspirovaly nejen jeho přátele, ale i další generace horolezců a cestovatelů.

Začátkem listopadu 2014 vydal Klub vojenské historie Tobruk – Dunkerque rozšířené vydání knihy Stanislav Hněličky a Jana Šebelky s názvem Byl jsem tobruckou krysou. Kniha mapuje čtivou formou rozhovoru osud generála Stanislava Hněličky (1922) z Liberce, který se zúčastnil bojů u Tobruku i v Dunkerque Napínavý seriál, schopný konkurovat americkému Bratrstvu neohrožených nebo sovětské epopeji Osvobození, by mohl být z knihy o veteránovi bojů o Tobruk a Dunkerque Stanislavu Hněličkovi. Ta se nyní dočkala reprízy. Ve druhém vydání přibyly nové příběhy i vzácné historické snímky.

"Při psaní této knihy jsem si postupně uvědomoval, že nejde jen o jednotlivé fotografie, nicůtky, dopisy, ale že stejně důležité jsou lidské příběhy, otisky životů, které po sobě na tomto světě zanecháváme. Někteří docela nepatrné, jiní tak výrazné, že je nelze přehlédnout" (Jan Šebelka). Těšit se můžete na rozhovory se Stanislavem Hněličkou (veterán od Tobruku a Dunquerquu), Jiřím Janáčkem (teatrolog, pedagog, badatel a publicista), Martou Kottovou (jedno z terezínských dětí), Miloslavem Nevrlým (spisovatel, zoolog), Bohumilem Nuskou (spisovatel, filosof), Františkem Peterkou, Janem Pikousem a dalšími.

Liberecký fotograf a spisovatel Jan Pikous (* 9. 3. 1929) patří spolu s Ladislavem Postupou a Čestmírem Krátkým k nejvýznačnějším představitelům Studia pro výtvarnou fotografii, které se v šedesátých letech minulého století proslavilo nekonvenčním přístupem k výtvarné fotografii. Jan Pikous se zabýval subjektivní fotografií, jejíž název i koncepci převzal od profesora Otto Steinera. Kniha přináší osmdesát černobílých fotografií, které vznikly v šedesátých až osmdesátých letech minulého století. Pro důkladnější pochopení umělcova přístupu k tvorbě i životu samému je doplněna esejí teoretika výtvarného umění Jaromíra Typlta a rozhovorem, který s Janem Pikousem vedl spisovatel a publicista Jan Šebelka.

Román Perpetuum mobile aneb Vládcové je psán formou tzv. politického westernu, jeho podtitul je parafrází známého Machiavelliho díla Vladař. Hlavní hrdina románu býval úspěšným novinářem, nyní je bez zaměstnání. Jeho o dvacet let mladší přítelkyně s ním čeká dítě a on se poté, co mu do života zasáhne moc, rozhodne, že z politické scény odstraní několik lidí, o nichž si myslí, že veřejnosti nejvíc škodí. Čím víc se mu však daří likvidovat desperáty z Kalverovy bandy, jak jim říká, tím víc se vyřazuje z normálního života. Vrací se k pití, těhotná přítelkyně se mu odcizuje, bývalá manželka bojuje s rakovinou slinivky a jeho pronásledují stále silnější výčitky svědomí.

Rozhovor s Petrem Pávkem, tehdejším starostou obce Jindřichovice pod Smrkem, který na sebe asi nejvíce upozornil zákazem vstupu úředníků na území obce bez ohlášení předem.