Jaroslava Skleničková Bücher

Die Erinnerungen Jaroslava Skleničková schildern den Lebensweg einer Frau, deren Schicksal durch die grausame Auslöschung ihres Heimatdorfes Lidice geprägt wurde. Der von den Nazis verübte barbarische Racheakt an einer unschuldigen Gruppe war von bürokratischen Regeln begleitet, die festlegten, wer erschossen, deportiert oder „eingedeutscht“ werden sollte. Im Juni 1942, als Jaroslava sechzehn Jahre alt war, hätte ihr Schicksal anders verlaufen können: Als Junge hätte sie mit den Lidicer Männern erschossen werden müssen, und wäre sie drei Monate später geboren worden, hätte sie als Kind nicht überlebt. Ihre Erzählung gewährt Einblick in die Tragödie von Lidice aus der Perspektive eines individuellen Schicksals. Zunächst erleben wir eine glückliche Kindheit, doch bald wird die Absurdität der Situation deutlich: Im Sommer 1942 landen sie ohne Vorwarnung im Konzentrationslager Ravensbrück, ohne zu wissen, was sie erwartet oder was mit ihren Familien geschah. Die Wahrheit erfahren sie erst 1945 nach ihrer Rückkehr. Skleničkovás Lebensweg, geprägt von den Erfahrungen in Ravensbrück und dem Schicksal der Lidicer Frauen, wird bis in die Nachkriegszeit verfolgt und endet mit ihrer Rückkehr nach Lidice in den späten 1970er Jahren. Das Buch thematisiert nicht nur die Auswirkungen historischer Gewalt auf individuelle Schicksale, sondern auch menschliche Solidarität und die Fähigkeit, trotz tragischer Umstände ein erfülltes Leben zu führen

The reminiscences of Jaroslava Skleničková cover the life history of one of the people born in Lidice whose fate was touched in a very cruel manner by the wiping out of the village. The Nazis carried out this massacre as a barbaric act of revenge against a quite innocent and basically selected-by-chance group of people. In June 1942, Mrs Skleničková was 16 years old, and without realizing it, she had double “good luck”. If she had been born a boy, the Nazis would have murdered her along with the other men of Lidice, and if she had been born not quite three months later, she would not have been a woman according to the Nazi machinery, but a child and in that case, there would have been little chance of her outliving the Nazi “special treatment.”

Jaroslava Skleničková (*1926, Lidice) je nejstarší pamětnicí vyhlazení Lidic, odkud byla spolu s matkou a starší sestrou deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Kniha zachycuje její životní příběh a osud lidických obyvatel, kteří se stali obětí nacistického barbarství. Nacisté provedli vyhlazení jako pomstu na nevinné skupině lidí, přičemž stanovili byrokratická pravidla pro to, kdo bude zastřelen, kdo poněmčen, a kdo odvezen do táborů. V červnu 1942, kdy bylo paní Skleničkové šestnáct let, měla „štěstí“ v tom, že se narodila jako dívka; jinak by ji nacisté zavraždili nebo by měla malou šanci na přežití jako dítě. Skleničková podává svědectví o tragédii Lidic a o tom, jak se spolu s ostatními ženami ocitla v Ravensbrück, aniž by tušila, co je čeká a co se stalo s jejich blízkými. Rozhodla se zveřejnit své vzpomínky, aby zajistila, že historie nebude zapomenuta nebo překroucena.

V červnu 1942 jí bylo šestnáct let. Pokud by se narodila jako chlapec, nacisté by ji společně s muži zavraždili u Horákova statku. Kdyby na svět přišla o pouhé tři měsíce později a pro okupanty by byla ještě dítětem, byla by jako jiné lidické děti usmrcena plynem. Desátý červen roku 1942 a zkušenosti z koncentračního tábora Ravensbrück její život poznamenaly trvale. Vzpomínky na něj se prostě jen tak vymazat nedají. V knize Vzpomínky mě stále tíží je lidická tragédie vykreslena v nových, zcela nečekaných souvislostech, nutících k úvahám, vedoucích k možná pro někoho nečekaným závěrům. Kniha je cenná autentickým pohledem ženy, která proti své vůli musela projít kalvárií, o níž dokáže psát věcně, bez sebelítosti, ba vtipně. Její výpověď je strhující a hluboce lidská.