Muž bez tváře
- 50 Seiten
- 2 Lesestunden






Viděl jsem lidi páchat děsivé věci. Nikdy jsem si na to nedokázal zvyknout, a přesto to patřilo k mé všední práci. Podivný obraz, který se mně a Joeovi naskytl v ustávajícím dešti, mě bodl až v morku kostí...
V Dalhartu se rozpoutalo boží dopuštění. Dorazila sem dráha Union Pacific. Brzy se objevili bandité, dobrodruzi, děvky a jiná pochybná sebranka. Městský marshal se marně snažil udržet pořádek a byl zastřelen. Pak byly vraždy a zabití tařika na denním pořádku. Dalhart připomínal vroucí kotel na prozatímním konci železniční trati. Soudce Buchanan poslal mě a Joea Madisona, abychom ve městě obnovili zákon. Byl to úkol téměř nemožný…
Bylo to pět jezdců, kteří projeli kolem šerifova úřadu ve městě Borger. Koně kráčeli se svěšenými hlavami. Jejich kopyta vířila prach. Šerif Mortimer stál u zaprášeného okna a díval se ven. Ani v nejmenším se mu ten pohled nelíbil. Byli to muži s mnohadenním strništěm na bradách, dlouhými kabáty proti prachu a s nízko připnutými revolvery. Koně i jezdci byli zaprášení a zpocení. Muži měli klobouky stažené hluboko do čela. Přijížděli z východu, zatímco slunce se klonilo k západu. Den se chýlil ke konci. Mortimer se nemohl zbavit dojmu, že s těmito muži přišlo do města zlo. Byli to pobudové v sedlech, muži s typickými ostražitými výrazy psanců…
Z indiánské rezervace Mescalero v Novém Mexiku uprchlo šest bojovníků. Soudce Buchanan vyslal Madisona, Cherokeeho a mě, abychom Apače vystopovali a zahnali zpět na jejich území. Ovšem objevit Apače, kteří nechtějí být objeveni, je těžká věc. Tato šestice se ke všemu přidala k bílým banditům. Tento nezvyklý spolek byl ještě nebezpečnější...
Další příběh Joea a Waca - boj se zloději koní.