Miroslav Šmied Bücher

Získáním královského titulu se vladaři z rodu Přemyslovců zařadili mezi evropské panovníky, čímž získali posvátné postavení. Královská hodnost symbolizovala vladařskou suverenitu a její duchovní zdroj byl „milost Boží“. Tento titul zásadně definoval status vladaře a jeho území, přičemž pouze král byl plnoprávným členem společenství západokřesťanských panovníků. Síla královské ideje je patrná i v tom, že z mnoha středověkých teritorií s královskými vládci vzešly moderní státy, a některé královské formy přežily až do dnešních dnů. Významu královského statutu českých vladařů se věnoval český král a římský císař Karel IV., který se podílel na sepsání korunovačního řádu českých králů, jež má v dějinách české státnosti zásadní význam. Kniha přináší tento řád v původním latinském znění a v různých českých překladech. Obsahuje také významné listiny potvrzující udělení královské hodnosti českým panovníkům. Dále je zde zásadní studie profesora Josefa Cibulky o korunovačním řádu a příspěvek profesora Jaromíra Homolky. Knihu uvádí studie profesora Jiřího Kuthana o královské hodnosti českých vladařů a jejich reprezentaci, doplněná obrazovou přílohou dokumentující královský status českých panovníků.

Kniha se věnuje duchovnímu rozměru nesmírně rozsáhlé fundační politiky císaře Karla IV., jeho stavebnímu dílu a reprezentaci, s akcentem na hlavní město českého království. Na příkladu řady patrocinií, především novoměstských kostelů, na translacích relikvií a ostatků svatých do Prahy a Čech, stejně jako na systematickém budování kultu domácích zemských patronů tak lze nanejvýš výmluvně demonstrovat duchovní rozměr Karlova životního díla. Akcent je kladen na říšská patrocinia v Praze, v jejichž čele stála úcta k panovníkovu osobnímu patronovi sv. Karlovi Velikému. Pozornost je však věnována také sv. Vítovi, sv. Jindřichovi a sv. Kunhutě, sv. Palmaciovi, pašijovým relikviím a jejich uctívání v lucemburské Praze. Části věnované době vlády Karla IV. předchází rozsáhlý úvod do problematiky duchovní politiky vladařů z rodu Přemyslovců a budování posvátného okrsku v areálu Pražského Hradu, v kontextu christianizace Čech a střední Evropy.

Kniha přináší řadu studií od českých i zahraničních renomovaných autorů, kteří mapují duchovní a kulturní odkaz sv. Anežky. Pozornost je věnována příbuzenským a dynastickým vztahům panovnických rodů střední Evropy, které vytvářely pevné kulturní spojnice napříč středověkou Evropou. Dále jsou pojednány památky, které jsou přímo spojeny s osobou sv. Anežky, ať jde o Anežský klášter nebo křižovnický kostel sv. Františka. Pozornost je věnována hagiografii a ikonografii sv. Anežky, řádovému prostředí klarisek, křižovníků a špitálním bratrstvím. Opomenut nezůstal ani literární obraz sv. Anežky v české literatuře.

Sborník k 60. narozeninám profesora Jana Royta. Kniha vznikla u příležitosti životního jubilea prof. Jana Royta a to jako poděkování za jeho dosavadní pedagogickou a vědeckou činnost. Obsahuje řadu příspěvků, zaměřených na celé spektrum uměleckých oborů – obrazy, nástěnné malby, knižní iluminace i sochy, ikonografii a také příbuzná témata. Součástí bohaté náplně publikace je například studie věnovaná Karlu IV. a relikviím v katedrále sv. Víta, Třeboňskému oltáři, portrétům dynastie Jagellonců, sochám na Karlově mostě, opicím i psům v kostele, školním obrazům i avantgardě. Autory článků jsou kolegové, doktorandi a studenti středověkého semináře z Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK v Praze.

Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium.

Duchovní prostředí bylo od samého počátku úzce spojeno s výtvarným uměním. Římskokatolická církev se tak v podstatě bezděky stala již záhy správkyní uměleckých pokladu nevyčíslitelné hodnoty a tím také převzala odpovědnost za správu podstatné části evropského kulturního dědictví. Zájem o výtvarné umění se tak stal základním podnětem ke snaze o jeho dokumentaci, popis a pochopení zákonitostí jeho vývoje. Postupně se vytvořila početná skupina duchovních, kteří se vyprofilovali jako znalci výtvarného umění. Počátky takového myšlení můžeme sledovat již v textech středověkých kronikářů, dále v době baroka a národního obrození. Vrcholem se potom stala doba dvacátého století. Nejvýznamnějšími představiteli těchto snah v českých zemích byli Antonín Podlaha, Eduard Šittler a Josef Cibulka. Dnes se na jejich dílo snaží navazovat pracovníci Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v cele s profesory Jiřím Kuthanem a Janem Roytem.