Ellen Jilemnická Bücher

Když osamoceni setrváváme v očekávání, v nejistotě, kdy se v stmívání či rozednívání nachází „skrytost, nevyslovitelnost, tušenost“, náznaky čehosi nedefinovatelného, kdy něžně a jemně promlouvající záblesk ve skulině představuje naději, obrat k lepšímu a ukazuje jasnější cestu, kdy doufáme ve vyčištění duše, utišení šelestu a rozplynutí překážek v mysli – „procházet se bez ohlížení“. Je neskonale pozdě babrat se v nepřehlednosti je neskonale brzo dělat nějaké závěry je neskonale akorát začít tančit uvědomit si tuto minutu

Básně z let 1965-1996. Sochařka Ellen Jilemnická vedle výtvarné práce vytvářela od šedesátých let 20. století rovněž meditativně laděné, niterné básnické reflexe, které jen zčásti publikovala v časopisech nebo v katalozích k výstavám. Svým literárním projevem se řadí k výrazným současným výtvarnicím, které v ústraní ateliéru také píší poezii zrcadlící jejich životní a uměleckou zkušenost. Obdobně jako Adriena Šimotová, Běla Kolářová nebo Eva Švankmajerová tvoří i Jilemnická básně naplněné obrazností a konkrétností, směřující k lyrické fenomenologii a současně i k poetizaci světa.