Petr Skarlant Bücher

Karel Demel, born in 1942, is one of the most surprising Czech artist. Starting more or less successful with a music career he soon turned to visual arts becoming an illustrator - the music became his illustration. In his prints and drawings he is influenced by one of his teachers, Jiri Anderle. This book highlights Karel Demel's work by an almost complete catalog of his prints, drawings and book-plates.

Teprve v 90. letech minulého století poprvé vyšel soukromý deník proslulého zakladatele francouzské moderní poezie Guillauma Apollinaira, který si básník s určitými přestávkami vedl po dvacet let – od roku 1898 až do své smrti v roce 1918. Je třeba říci, že tyto texty zcela nenaplňují to, co rozumíme pod pojmem deník. Mnohem spíše je lze charakterizovat jako nahlédnutí do autorovy tvůrčí dílny. Apollinaire zde zachycoval situace, ke kterým se chtěl posléze vrátit. Ale i tak tu naleznete např. záznam o jeho seznámení s Alfredem Jarrym na prvním večírku časopisu La Plume, verše na sousedku z domu, kde bydlel, zmínku o autorově vyloučení ze střední školy v r. 1897 v Cannes či zápisky o vlastní svatbě. Defiluje tu celá řada známých jmen, které dnes již patří k legendám nejen francouzského, ale i světového umění – Pablo Picasso, Henri Matisse, Rachilde, Henri de Régnier, Paul Fort a další. Vydání deníku bránila vdova po básníkovi, „krásná rusovláska“ Jacqueline Kolbová, proto vyšel až po řadě desetiletí od autorovy smrti. Českým čtenářům se tento biografický skvost dostává do rukou vůbec poprvé v překladu Jany Podhorské a se znamenitým úvodním esejem Aleše Pohorského.

Obrazová publikace o díle našeho současného předního grafika Karla Demela. Vyšlo v české a anglické verzi.

Příběh milostné vášně mladého dělníka ke starší ženě, který se odehrává koncem padesátých let, vystihuje výborně atmosféru doby i dělnického prostředí.

Sbírka veršů přináší především milostnou lyriku. Právě v této rozsáhlé básni dosahuje autor svého tvůrčího vrcholu, a to jak po stránce formální, tak i obsahové. Dialogem tří postav, které připomíná spíše středověké "hádání", se snaží odpovědět na základní otázky lidského bytí a smyslu života vůbec. -- zdroj: www.mlp.cz --

Petr Skarlant, tolika motivy, prostředky a osudy spjatý s jinými básníky, a přece nezaměnitelně svůj, se ve své nové sbírce Vrať mi ráj dobírá pozoruhodné účinnosti a přesvědčivosti. Skarlant našel nový způsob, jak ideje i drsné poznání pozměnit v přitažlivé dění. Jak vyslovit životní klad bez konvenčních schémat. Jak překonat skepsi bez podezření, že je to překonávání jen verbální.

Milostný román o lásce zralé emancipované ženy se odehrává v současné Paříži (1978). Vznikl podle skutečné události, jen jména hrdinů jsou pozměněna. Román o tajném ukájení vášně, o moci neřesti, o hledání domova, kde bude zaručena svoboda jednotlivce a probuzeno vědomí osobní odpovědnosti. Kontroverzní román o osudech dětí poražené české buržoazie, odehrávající se v 70. a 80. letech dvacátého století, volně navazuje na autorovy předchozí romány Věk slasti a Věk náruživosti. Skarlant zde postihuje nejen k jakým perspektivám dorostli synové bývalých podnikatelů a diplomatů, ale demýtyzuje i některé dosud jednoznačně uctívané bohy naší literatury 60. let. I o tom vyprávějí setkání hrdinů v Praze, Brně a Paříži, v pohledech osmatřicetiletého reportéra pražského týdeníku Pavla Skotáka a jeho přátel.

Co uspořádal Skarlant v slavné pařížské zahradě v Latinské čtvrti? Jen pár kroků od Pantheonu odvážně shromáždil všechny světové básníky. Sešly se odlišné generace, Češi nechybějí. Nezval vstupuje v 21. století do Lucemburské zahrady. Je mu právě 116 let. Rázně odmítá vztah k ženě bez pohlavního života. Bezpohlavní vztah? Na ty já jsem mladý, zas mám radost… Naše těla spolu ladí. Co dělají vznešení duchové na pomyslném kongresu? Jsou okouzleni krásou města, žen i rozmanitostí kuchyně. Ale především se napomínají, vyčítají si, hádají se. Rimbaud tajně chlastá, neumí se chovat. „Žádný souboj!“ Puškin okřikuje Lermontova. V Paříži jsou všichni jako doma. Ale proč? Paříž bylo první multikulturní velkoměsto na světě. Léta u Seiny v míru bydlí, žije a pracuje víc než 100 národností. Slovy: STO! New York postavili přistěhovalci. Umělecký svět Paříže rozvinuli cizinci. Italové. Rusové. Češi…

Fiktivní rozhovor autora se sebou samým o poesii.

Básnická sbírka rozvíjí milostné peripetie vztahu mezi mužem a ženou od nejranějšího mládí až po věk dospělosti. Samostatnou složkou jsou ve sbírce milostně orientované básně zachycující nálady dvanácti měsíců v Praze.

Fiktivní rozhovor autora se sebou samým o poesii.

P. Skarlant vycestoval s cestovní kanceláří do Paříže a své pocity z velkoměsta sepsal do této knihy básní.

Poesie o pražských mostech a nejznámějších náměstích.

Mnoho sonetů o lásce. Kniha je vázaná v kůži nebo v plátně. Kolibří vydání.

Praha viděná milostnýma očima, Praha jako dějiště lásky, která se vpisuje do jejích ulic, uliček a zákoutí. Kolibří vydání, kůže, il. Klára Trnková

Vybral, uspořádal, doslov a ediční poznámku napsal Ladislav Verecký. Kniha veršů je rozdělena do 6. kapitol, z nichž jsou vybrány již básně z již dříve zveřejněných sbírek autora.

"Milostný deník čtyřiadvacetiletého" napsaný básníkem Petrem Skarlantem je něžný osudový příběh o lásce a smrti. (A také o Praze; magický děj Skarlantovy lyrické prózy se odehrává v přesně zachycené atmosféře plováren na Vltavě, studentských hospůdek, kaváren, kolejí a podnájmůa nočního života Prahy první poloviny šedesátých let.) Palčivá autobiografická látka je vymezena třemi roky, na jejichž začátku čtyřiadvacetiletý autor poznává dva vzrušující vztahy. Lásku a kamarádství. Nešťastnou lásku k ženě, která mu dovolí, aby poznal sám sebe a uniká mu. A přátelství muže, kterého předčasná smrt změní v legendu. Ostatní milostná dobrodružství, zdánlivě úspěšná a zachycovaná s nejzazší upřímností, neznamenají nic proti nečekanému setkání s láskou. Básník milostný cit impulsívně zachycuje a rozebírá v bohatě instrumentovaném a dramatickém toku deníkových záznamů pod klenbou "pražského nebe".

Sbírka milostné poezie přináší volné nerýmované i pravidelné rýmované verše s civilizačními a přírodními obrazy, verše, v nichž láska k ženě – cit rozpomínající se na dětství a vztah k matce a procházející obvyklými krizemi a dramaty, jako je žárlivost, rozchod, opouštění, zapomínání – je prožívána v městském i venkovském prostředí.

Básnická sbírka, v níž se domov mění v jeviště, na kterém se Skarlantovo ústřední téma „putování“ přetváří v metaforu lidského života prodírajícího se slupkou civilizačního pozlátka ke smyslovému prožitku, k „něze“ a ke „slasti“.

Padesát milostných sonetů. „Zkouším to od rána: na tebe nemyslet, kéž bys tak zmizela ze všech mých představ, vždyť jsi jen trápení, sestup, pád, žádný let, výtahem stále níž. Chci vystoupit. Tak zastav!“

Příběh o cestě za láskou a za zločinem a koncem jednoho lidského života.

Sbírka veršů, v níž autorka tlumočí své subjektivní nálady, dojmy a prožitky. Z úvodního a závěrečného motta lze vytušit, podle čeho dostala sbírka svůj název. Uspořádání veršů je chaotické.

V řeči, písmu a písních Francouzů je erotika všudypřítomná. V běžném životě se jí vše podřizuje. Mnoho věcí se děje jen kvůli lásce lze ve Francii téměř vše nejen vysvětlit, ale i omluvit! Erotické narážky prostupují každodenní hovor, texty písní umělých i lidových. V žádném jazyce neznějí slova milostných vyznání tak krásně, melodicky a svůdně. Ani Češi si nemyslí, že francouzština je méně svůdná než za časů našich babiček. Již antičtí bohové měli milostné poměry, byli podváděni (v erotických anekdotách se už po tisíciletí nasazují parohy), propadali vášni, pili a smáli se a těšili z krásy nahých milenek. Na Ovidia, Catulla, Marcia navázali francouzští básníci, galantní poezie se rozvíjela už od renesance; tehdy se uvolnila fantazie a vznikla svoboda pro milostná vypravování; vrcholu dosáhla v 17. a 18. století. Psala se ve století devatenáctém, píše se dodnes, neboť smát se a obracet tragiku lásky v žert uzdravuje a těší zkrušená srdce. Rozmarné lásky hraní vycházejí dvojjazyčně. Co se mezi dvěma lidmi při lásce děje, je dvojjazyčné.

Věk rozkoší je milostný román o třech částech (Věk ráje, Věk náruživostí a Věk slasti). Zachycuje autorovo dětství, dospívání a věk mladosti, léta čtyřicátá, padesátá a šedesátá, části jsou na sobě závislé, plynule na sebe navazují v toku času, i když každá vznikala v jiném desítiletí. Jedna osvětluje druhou. Intimní osudy podnikatelské rodiny Skotáků jsou zasazené do panoramatu doby. Počátek románu se rodil z deníkových záznamů v šedesátých letech. Petr a Pavel pocházejí z prostředí, kde se o značkách aut mluvilo častěji a někdy s větší úctou nežli o lidech. Proto se ve Věku ráje značky vozů píší s velkým písmenem jako vlastní jména; jde o součást autorské poetiky. Jak říká rodinný lékař doktor Ráž své dceři Heleně, budoucí herečce: "Hrdinou dvacátého století přestal být král, prezident, vojevůdce, kardinál, filozof. Ale hrdiny se staly věci. Auto. Ponorka. Tank. Radar. Radio. Tiskárna. Televizor. Penicílín. Letadlo. Atomová bomba… A takovou roli, Helenko, ty nemůžeš nikdy dostat. Pravý úspěch mají už jen věci." A co napsal tatínek Petra a Pavla jejich devatenáctiletému bratrovi Julíkovi do Londýna o úspěchu? Citoval mu svého bývalého zaměstnavatele Henryho Forda: "Jestli je nějaké tajemství úspěchu? Je jenom jedno. Vidět věci, jak je vidí ten druhý." Vidět všechno z perspektivy druhého. V lásce to platí dvojnásob.

Po téměř dvou desítkách let přichází básník, prozaik a překladatel Petr Skarlant s novou básnickou sbírkou Mezinárodní expres Potěmkin. Zřetelně v ní dominují především dvě základní polohy: doléhající léta a tendence k bilancující a rekapitulující reflexi životní dráhy na jedné straně, na druhé je to pak reflexe současného světa se stavbami potěmkinovských vesnic jako samozřejmé součásti „díla“ dnešních politiků, státníků, reklamní mašinérie, médií a bohužel i oficiálních dějepisců, kteří vrací Potěmkino zpátky do života. Knihu veršů doplňuje rozhovor s autorem.