Lydia Petráňová Reihenfolge der Bücher

Monografie je zaměřena na institucionální, personální, teoreticko-metodologický i obecně epistemologický vývoj etnologie (národopisu, etnografie a folkloristiky, sociokulturní antropologie) v českých zemích ve 2. polovině 20. století s přihlédnutím k evropskému a světovému vývoji těchto oborů. Jedná se o vůbec první moderní popis a analýzu vývoje etnologie jako svébytného vědeckého oboru s vlastní vnitřní dynamikou, který se v Československu vyvíjel po roce 1945 ve zcela specifických kulturních, sociálních i politických podmínkách totalitární společnosti a ideologie. Vývoj oboru je pojednán jako komplexní proces, kde vedle sebe existovaly oficiální proudy vědy a sféra tzv. badatelských nik vyznačujících se značnou mírou kreativity a vědecké svobody. Dynamika jejich vzájemného střetávání a ovlivňování pak definovala vývoj české etnologie ve 2. polovině 20. století na úrovni akademického sboru (vysoké školy, AV ČR) i v podobě aplikované disciplíny (muzea a skanzeny, lidová umělecká výroba, folklorní festivaly).

Praha je centrem univerzitní vzdělanosti už bezmála sedm století. Psal se 7. duben roku 1348, kdy český král a budoucí římský císař Karel IV. založil ve svém sídelním městě první vysoké učení na sever od Alp a na východ od Rýna. Své výsadní postavení ve střední Evropě Karlova univerzita ztratila po vzniku univerzit v sousedních zemích a v Praze jí od druhé poloviny 16. století začala konkurovat – do jejich sloučení v roce 1654 – jezuitská akademie v Klementinu. Potřeba vzdělání v oborech technických a zemědělských vedla v roce 1718 ke vzniku inženýrské školy, pozdější polytechniky, posléze Českého vysokého učení technického. Na samém konci 18. století byly v Praze položeny základy výtvarné akademie, později k ní přibyla Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Ostatní veřejné vysoké školy v Praze vznikly po druhé světové válce: AMU 1945, Česká zemědělská univerzita 1952, Vysoká škola chemicko-technologická 1952 a Vysoká škola ekonomická 1953. V roce 1993 jejich počet navýšila Policejní akademie. Průvodci po historii a místopisu pražských vysokých škol i komentátory akademického života, srostlého s kulturou a společenským děním v české metropoli, jsou Josef a Lydia Petráňovi.

Tradice udílení doktorátů honoris causa na západoevropských univerzitách začala koncem 15. století, avšak na pražské univerzitě se rozvinula později a z odlišných podnětů. Poprvé byla udělena čestná doktoráty v roce 1848, aby se oslavil pátý výročí založení univerzity. Tímto způsobem univerzita posilovala národní vzdělaneckou elitu a zvyšovala svou mezinárodní prestiž. Až do roku 1945 se na výběru kandidátů pro udělení čestných doktorátů projevovaly protichůdné nacionálně-ideologické názory, i po rozdělení univerzity na českou a německou v roce 1882. Autoři se zaměřují na názory v různých historických obdobích a na vliv státu na akademickou svobodu. Oslavy 600. výročí založení Univerzity Karlovy, plánované na 8. dubna 1948, byly negativně ovlivněny únorovým komunistickým převratem. Náprava nastala až po listopadu 1989, kdy byly uděleny dodatečné čestné doktoráty. Ocenění udělené 8. dubna 1998 při 650. výročí založení univerzity se řídila novým řádem z roku 2000, který stanovil, že čestné doktoráty budou udělovány osobnostem, které se mezinárodně zasloužily o rozvoj vědy nebo kultury a mají vztah k univerzitě.

Svazek je pokračováním tematické řady, která navázala na patnáct dílů Velkých dějin zemí Koruny české. Tým vědeckých pracovníků Etnologického ústavu AV ČR v něm pojednává téma lidové kultury v českých zemích od raného středověku po současnost komplexně a v evropských souvislostech, v unikátním záběru, jakého dosáhla česká etnografie naposled v šedesátých letech minulého století. Kniha se zabývá kulturou zemědělského venkova a jeho vztahy k tradiční kultuře města, dotýká se zkoumání lidové kultury národnostních menšin a vedle kultury hmotné – architektury, lidových řemesel, stravy či oděvu – zachycuje projevy tradiční nehmotné kultury, jako jsou například výroční obyčeje, zbožnost, slovesnost, píseň, hudba nebo tanec.

Kritické vydání starého tisku z roku 1715. Svatební zvyky známých národů (křesťanů, Židů i pohanů) z celého světa, úvahy o manželství, o cizoložství a krutých trestech za nevěru podle původního vydání ze zač. 18. stol. Příloha - reprodukce originálu starého německého tisku.

Etnografický atlas s podtitulem: Řemeslná, domácká a manufakturní výroba a obchod v Čechách v letech 1752-56