Zdeněk Václav Tobolka Bücher

V literární pozůstalosti velikého buditele českého a jazykozpytce Josefa Jungmanna (1773—1847) uchovala se řada drobných článků, kterým po smrti Jungmannově bylo dáno jméno: Zápisky. Jungmann článečky tyto, jak vyplývá z jeho vlastních slov („Pokud ještě v svém 72. roce pamatuji" a„tak i teď nalézám ve Sternberce") psal ke konci svého života, r. 1845 za pobytu v lázních Šternberských. Zápisky psal sice, aniž by byl pomýšlel kdy na jejich uveřejnění, ale nepsal je jen pro sebe, nýbrž pro ty, kdo přijíti měli po něm a kdo by se obírali jeho velikým životním dílem. V zápiskách nechtěl podat i Jungmann svůj celý vlastní životopis a z tohoto důvodu: Napsat životopis celý nechtěl, ježto si netroufal, že by o sobě vždy nemluvil buď lépe, nebo hůře, nežli by bylo skutečnosti odpovídalo, omezil se proto jen na úryvky, na podání upomínek z mládí svého a na řadu afforismů, které nám osvětlují jeho světový názor. Upomínky na různé události z mládí jsou cenným materiálem literárnímu historikovi právě jako jeho afforismy, které dávají nám nahlédnouti do nitra Jungmann ova. Ze „Zápisků“ poznáváme že Jungmann nebyl jen střízlivý filolog, nýbrž i muž, který přemýšlel o poslání člověka, jen poměru k světu a který se obíral i otázkami politickými. Z Úvodu. Dr. Zděnek V. Tobolka

Deník Zdeňka Václava Tobolky, prorakousky orientovaného mladočeského poslance, v době první republiky sociálního demokrata, historika a zakladatele moderního českého knihovnictví, dokumentuje válečný vývoj českých elit v letech 1914–1918. Kniha přináší pohled z nezvyklého úhlu – pomíjí zahraniční odboj a zabývá se především vývojem české vnitrorakouské politiky. Věnuje se například zinscenovanému procesu s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem a vzniku českých, k mocnářství loajálních politických organizací Národní strany (1915) či Českého svazu (1916). Deník obsahuje četné citace dobových veřejných projevů, korespondence a novinových článků. Knihu doplňuje úvodní studie Martina Kučery.

Idea státu rakouského je dílo Františka Palackého, ve kterém českému národu vyložil svou představu budoucího uspořádání rakouského císařství. Jedná se o sérii osmi článků, které vyšly tiskem v roce 1865 v deníku Národ. V roce 1907 je souborně (spolu s Psaním Františka Palackého do Frankfurtu) vydalo Ottovo nakladatelství v redakci Jaroslava Kvapila. Palacký v díle navrhuje přetvoření Rakouska na federaci více autonomních celků, a to jako protipól dualizace státu.