Karel Novotný Bücher

Dieses Buch bietet einen neuen Blick auf die Wandlung des phänomenologischen Konzepts der Erscheinung, wie es sich, ausgehend von Husserl über Heidegger, Maurice Merleau-Ponty und Jan Patoka, in der neueren französischen Phänomenologie bei Emmanuel Lévinas, Michel Henry, Jean-Luc Marion und Marc Richir entfaltet hat. Michel Henry, der sich gegen die Husserlsche Differenz von Erlebnis und Phänomen wendet, richtet sich auch gegen Merleau-Ponty, der im Frankreich der fünfziger Jahre für ein leiblich fundiertes Ineinander von Subjektivität und Weltlichkeit der Phänomene plädiert. Merleau-Pontys Auflösung der Differenz von Erleben und Phänomenalem in das Sinnliche als ursprüngliche Seinsweise sowohl der Welt als auch der Sinnlichkeit bedeutet jedoch für Jan Patoka eine wichtige Inspiration für seinen Ansatz einer „a-subjektiven“ Phänomenologie, in dem sich Grundmomente der französischen und deutschen Phänomenologie begegnen. Eine eigene Gestalt erhält die Problematik des Erscheinens bei Marc Richir, bei dem sich diese Fäden zusammenweben. Einen anderen Schnittpunkt stellt die Phänomenologie- Kritik von Emmanuel Levinas dar, von der aus eine Erneuerung des phänomenologischen Fragens nach der Phänomenalität einsetzt, wie sie vor allem im Werk von Jean-Luc Marion begegnet.

In an article written in 1959, in commemoration of Husserl s 100th birthday, Merleau-Ponty writes that with regard to a philosopher whose venture has awakened so many echoes, and at such an apparent distance from the point where he himself stood, any commemoration is also a betrayal ( The Philosopher and His Shadow p. 159). These words, however, are not meant to prevent us from commemorating a philosopher and his work. Quite the contrary, for Merleau-Ponty this betrayal seems to have a positive meaning. In fact it means that, in order to do justice to a philosopher s work we should not or perhaps, we could not merely repeat it. To keep the thought alive we should trace and conjure up its unthoughts, and the greater the work of a philosopher, the richer the unthought elements in that work. Commemorating Merleau-Ponty s 100th birthday in 2008, nearly 50 years after his death, his thought is still alive. His work left us with many elements yet to think, not because it was unfinished by his sudden death, but because it was meant to be open and interrogative and thus not to be closed off. The essays collected here honor the open-ended nature of Merleau-Ponty s thought by bringing the themes of his work into dialogue with various debates in the humanities, the sciences, and contemporary philosophy.

Jednota těla a duše je ve filosofii Edmunda Husserla analyzována jako dvojí vtělení subjektu, inkarnace v těle prožívaném zevnitř, Leib, a inkorporace v těle vnímatelném v objektivním prostoru, tak jako jiná tělesa, Körper. A toto dvojí vtělení subjektivity, její dvojí tělesnost, Leib-Körperlichkeit, zůstává v posledku nevyzpytatelné nejen pro fenomenologickou analýzu, statickou i genetickou (první část, věnovaná Husserlovi), ale i pro etickou genezi subjektivity, k níž směřuje Emmanuel Levinas (druhá část): je to původní fakticita, z níž vychází i současný koncept oikologické filosofie Hanse Rainera Seppa (třetí část), fakticita, kterou je třeba brát v potaz, jde-li o to, přiblížit se záhadě oduševnění, zázračného spojení těla a duše, které funguje ve vztahu subjektivity k sobě, k druhým a ke světu.

Kniha je líčením příběhu fenomenologických diferencí týkajících se povahy jevů. A to, jak již název naznačuje, především v rámci nové francouzské fenomenologie. Autor detailně analyzuje fenomenologické koncepce Maurice Merleau-Pontyho, Michela Henryho, Emmanuela Lévinase, Marca Richira a Jean-Luca Mariona. Doplňkem knihy je, již dříve vydaná, antologie textů současné francouzské fenomenologie "Co je fenomén?" (Pavel Mervart, 2010).

Předmětem tohoto mimořádného čísla Filosofického časopisu je Levinasovo pojetí sociality, kterou autoři neredukují na etický vztah k druhému, jak je Levinas běžně vykládán, ale snaží se ji chápat šířeji, také jako vztah erotický a politický. Etická odpovědnost, s níž je důraz Levinasovy filosofie spojován, je u něj neodmyslitelně spjata s obhajobou subjektivity, kterou Levinas vyzdvihuje v kritickém dialogu jak se svými učiteli, zakladateli fenomenologie, tak s tradicí evropské filosofie a se svými současníky.

Civilní portrét Edvarda Beneše klade, na rozdíl od řady jeho monografií, důraz na jeho osobnostní a povahové vlastnosti. Autorská dvojice známých historiků čerpá ve své knize z pramenů, které mnoha jeho životopisům nebyly k dispozici. Kniha představuje Edvarda Beneše jako muže, který si po celý život chránil své soukromí, ale ve své podstatě nebyl zdaleka tak složitý a nespolečenský, jak se občas předkokládá laické veřejnosti.

Román s podtitulem "totální brainwash" zcela autenticky zachycuje příznačnou atmosféru a radostně absurdní prostředí východočeské komunity (jakési druhé vlny undergroundu) na počátku osmdesátých let. Samizdatové vydání preferoval Egon Bondy, první oficiální vydání mělo značnou odezvu nejen u čtenářů, ale i u recenzentů v kontextu s "pelcovskými analogiemi". Nové vydání je obohaceno unikátní fotopřílohou.

Podtitul: čtení o druhém prezidentovi Civilní portrét Edvarda Beneše klade, na rozdíl od řady jeho monografií, důraz na jeho osobnostní a povahové vlastnosti. Autorská dvojice známých historiků čerpá ve své knize z pramenů, které mnoha jeho životopisům nebyly k dispozici. Kniha představuje Edvarda Beneše jako muže, který si po celý život chránil své soukromí, ale ve své podstatě nebyl zdaleka tak složitý a nespolečenský, jak se občas předkládá laické veřejnosti.