Gérard Legrand Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Romantismus se objevil zároveň v Německu, Anglii a v intelektuálním kvasu vzešlém z Francouzské revoluce. Ovládal Evropu po celou první polovinu 19. století. Vyrostl z protikladů doby, v níž se setkávaly neoklasicismus, znovuobjevení národních památek, vlivy rodícího se romaneskního žánru a návrat k přírodě. Romantické umění dokládá těsnou souvislost s dobovým politickým a společenským kontextem. Ozřejmuje, jak vůle oddat se službě umění a lidstvu odvádí tvůrce od vyšlapaných cest akademismu.

Autor zasvěceně uvádí čtenáře do souvislostí vývoje umění epochy, která znamenala převratné změny v dějinách myšlení a zrození duše moderního člověka. Ukazuje provázanost těchto změn se znovuobjevením antiky a humanismem, neopomíjí etapy bezprostředně předcházející vzniku nového stylu a jeho vrcholnému rozkvětu především ve Florencii, odkud se přenáší do dalších významných italských center, od Říma po Benátky.

Sztuka romantyzmu powstaje równocześnie w Niemczech i Anglii jako konsekwencja rozwoju intelektualnego wynikającego z Rewolucji Francuskiej, dominując Europę w pierwszej połowie XIX wieku. Wynika z sprzeczności epoki, która łączy neoklasycyzm, odkrywanie narodowych antyków, wpływ nowo powstającego gatunku powieściowego oraz powrót do natury. Sztuka romantyczna podkreśla bliski związek, jaki romantyzm nawiązał z kontekstem politycznym i społecznym tamtych czasów. Praca pokazuje również, jak pragnienie poświęcenia się służbie swojej sztuce i ludzkości prowadziło artystów romantycznych na inne ścieżki niż akademizm.

« Auf der Erde gibt es weit mehr Rätsel im Schatten eines Mannes, der in der Sonne geht, als in allen vergangenen, gegenwärtigen und zukünftigen Religionen. » Giorgio De Chirico, 1911. « Die Kunst dieses jungen Malers ist eine innere, geistige Kunst, die keinen Bezug zu den Malern hat, die sich in den letzten Jahren offenbart haben. Sie stammt weder von Matisse noch von Picasso, sie kommt nicht von den Impressionisten. Diese Originalität ist neu genug, um hervorgehoben zu werden. Die sehr scharfen und modernen Empfindungen von M. De Chirico nehmen gewöhnlich die Form von Architektur an. Es sind Bahnhöfe mit einer Uhr, Türme, Statuen, große, verlassene Plätze; am Horizont fahren Züge vorbei. Hier sind einige vereinfachte Titel für diese seltsam metaphysischen Gemälde: Das Rätsel des Orakels, Die Traurigkeit des Abschieds, Das Rätsel der Stunde, Die Einsamkeit und das Pfeifen der Lokomotive. » Guillaume Apollinaire, 30. Oktober 1913.