Dezső Kosztolányi Bücher

„Der eleganteste aller ungarischen Schriftsteller, Sandor Márais großer Meister.“ (Péter Esterházy) „Kornél Esti ist das, was man einen Schlawiner nennt. Ein Bonvivant, der die Wahrheit jederzeit für eine gute Geschichte opfern würde. Seine ‚Bekenntnisse’ sind witzig und geistreich, aber nicht unbedingt glaubwürdig. Esti, ein Alter Ego seines Autors Kosztolányi, streift durch das Budapest der dreißiger Jahre und erzählt Kaffeehausgeschichten, die von mageren Bohemiens und traurigen Straßenmädchen handeln, von teuren Hotels und trostlosen Witwen. Was in diesen Episoden aufscheint, wirkt heute wie der letzte Walzer einer verlorenen Epoche. Kosztolányi hat dieser Zeit eine ironische und elegante Liebeserklärung gemacht.“ (Kultur-SPIEGEL)

Der letzte, vierte Roman von D. Kosztolányi ist sein bekanntestes und am häufigsten übersetztes Werk. Der Hintergrund der Handlung mit einem kriminellen Motiv wird durch den sachlichen Niedergang der ungarischen Gemeinde (1919) und die Konsolidierung der Nachkriegsjahre im potrianonischen Ungarn (1920) gerahmt. Die Hauptfigur des Romans ist die perfekte Dienstmagd Anna: Je besser sie arbeitet, desto mehr entfremdet sie sich ihren Herren, bis sie sie aus plötzlichem Impuls ermordet. Der Leser ist zusammen mit dem Erzähler ein unparteiischer Beobachter und Ermittler des Falls, der nach den Motiven der Tat und der Frage sucht, ob der Mensch der Schöpfer seines eigenen Schicksals sein kann.

»Lerche«, eines der populärsten Bücher der mitteleuropäischen Moderne, spielt in wenigen Septembertagen des Jahres 1899 in einem ungarischen Provinznest namens Sárszeg. Lerche, eine junge Frau, die Vater und Mutter den Haushalt führt, wird zur Erholung aufs Land geschickt. Kaum ist sie fort, brechen die Eltern aus ihrem zurückgezogenen Leben aus: Sie essen im Restaurant, lassen sich zum Opernbesuch überreden. Der Vater, Archivar und Heraldiker, nimmt seine alte Leidenschaft, das Tarockspiel, wieder auf und kommt spätnachts betrunken nach Hause. Auch die Mutter leistet sich ihre kleinen Exzesse. Als der Zug, der Lerche zurückbringen soll, sich verspätet, werden die Eltern von maßloser Angst ergriffen. In einem kurzen Moment, dessen Ambivalenz der Freud-Leser Kosztolányi mit unvergleichlicher Subtilität gestaltet, überwältigt sie eine Ahnung, die zu schmerzhaft ist, um sich in Erkenntnis zu verwandeln.

Einer der großen historischen Romane der Moderne: Dezső Kosztolányi, der «ungarische Thomas Mann» und Gründervater der ungarischen Literatur, erzählt das Leben des Tyrannen Nero als üppigen, mitreißenden Bilderbogen aus dem alten Rom. Zugleich zeichnet er in dem 1922 erschienenen Roman das überzeitliche, in die Zukunft weisende Psychogramm eines Diktators. Als Knabe von Seneca erzogen, mit sechzehn zum Kaiser gekrönt, nachdem seine Mutter den Stiefvater Claudius vergiftet hatte – die Laufbahn Neros begann außergewöhnlich und ging spektakulär weiter. Zunächst beliebt, herrschte Nero bald immer grausamer, unberechenbarer, ließ Gegner ermorden, auch die eigene Mutter und legendäre Geliebte wie Poppaea. Leidenschaftlich gab er sich der Kunst und dem Luxus hin. Farbig und facettenreich schildert Dezső Kosztolányi Neros Schicksal, seine Hybris, seine Gräueltaten und sein Ende.

Die Handlung führt an das Gymnasium einer ungarischen Kleinstadt. Hier quälen sich die Jungen nicht gegenseitig, wie in Robert Musils zwei Jahrzehnte zuvor entstandenem "Zögling Törleß", sondern ein älterer Lehrer steht im Mittelpunkt, der als Folge überholter Lebensformen und -auffassungen von den Schülern drangsaliert und gedemütigt wird, bis hin zum dramatischen Klimax des Buches.§Kosztolanyi erzählt, ebenso feinfühlig in der Sprache wie intensiv in der Geataltung, die Geschichte des Professors Antal Novak und seiner Tochter Hilda, die mit ihrem Geliebten dem elterlichen Haus entflieht. Dabei gelingt dem Autor ein eindrucksvolles Psychogramm menschlichen Verhaltens in einer untergehenden Welt.

Večerný život veľkomesta, rozžiarené široké okružné cesty, intímne osvetlené zadymené kaviarne a medzinárodné rýchliky uháňajúce nocou najčastejšie tvoria čarovnú kulisu príbehov novinára Kornela Estiho, dvojníka Dezsôa Kosztolányiho, jednej z najväčších postáv maďarskej literatúry prvej polovice 20. storočia. V čarovnej atmosfére večera a noci spisovateľovo alter ego plným priehrštím načiera do nezabudnuteľnej studnice detstva a mladosti a v dotyku s každodennou realitou potom spriada rozmarné, noblesné a duchaplné príbehy, za ktorými sa skrývajú osudy obyčajného smrteľníka: samého autora a autorovho rovesníka, návštevníkov budapeštianskych kaviarní v prvých desaťročiach tohto storočia.

Dej románu sa odohráva počas piatich dní prvého týždňa v septembri 1899 na Dolnej zemi Uhorska. Rozpráva príbeh starnúcich rodičov, ich dcéry, starej dievky prezývanej Škovránča a dožívajúcej miestnej inteligencie, ktorá sa snaží prekonať nudu života alkoholickým opojením a zábavnými „pohuľankami kancov“. Autor do diela zakomponoval svoje spomienky na rodičovský dom a rodisko – súdobú Szabadku (Subotice). Jeho znalosť psychológie a psychoanalýzy mu umožňuje viesť čitateľa k poznaniu, že vnútorný dej vo vedomí postáv je často dôležitejší než vonkajšie udalosti. Dezső Kosztolányi, významná postava modernej maďarskej literatúry prvej tretiny 20. storočia, sa narodil 29. marca 1885 v Szabadke a zomrel 3. novembra 1936 v Budapešti. Jeho slovenský pôvod a rodové meno naznačujú presídlenie predkov z Hornej zeme do Dolnej zeme. Vzdelanie získal v rodičovskom dome a na gymnáziu v rodnej Subotici, kde jeho otec bol riaditeľom. Napriek tomu, že štúdiá na filozofických fakultách budapeštianskej a viedenskej univerzity nedokončil, získal výnimočné umelecké a filozofické zručnosti, ktoré uplatnil v rozmanitej literárnej tvorbe. V roku 1933 objavil na sebe príznaky zhubnej rakoviny, ktorej napokon podľahol v septembri 1936.

A rossz orvos Kosztolányi első regénye. Anyagát egy költőtársának családi drámája szolgáltatja, noha később azt írja: „Hősnőjéről mindössze annyit tudok, hogy nyáron fehér kalapot visel cseresznyedísszel…” Kosztolányi kevésbé ismert és viszonylag ritkán kiadott munkái közé tartozik, bár drámai cselekménye, szuggesztív hangulata, finom lélekábrázolása a későbbi nagy regények és elbeszélések világát ígéri.

V tomto románu, který se k našim čtenářům dostal poprvé v roce 1939 pod názvem Služka, zachytil atmosféru a dramatický vývoj vztahu mezi bohatou úřednickou rodinou Vizyových a jejich služkou Annou, prostým, zakřiknutým venkovským děvčetem. Příběh začíná jako běžná historie své doby, končí však jako napínavé drama. Sladká Anna (édes je česky sladký), tato perla mezi služkami, je poklad, který rodině Vizyů každý závidí. Přijde však chvíle, kdy svým pánům víc než zhořkne. Z pasívní dívky, jež sebou nechávala vláčet a jenom kdesi na okraji života prožívala své štěstí a zklamání, svůj milostný románek s mladým panem Janči, se stává mstitelem křivd, nezastavující se před ničím. Autor vidí tragédii rodiny Vizyů i jejich služky Anny v širokých společenských souvislostech. Toto trpké drama se odehrává v letech 1919–1920, ve vzrušené době po pádu Republiky rad, kdy je Budapešť obsazena rumunským vojskem. A tak tento dramatický příběh dostává i své pevné dobové zakotvení. Román byl v šedesátých letech v Maďarsku zfilmován, uveden s úspěchem v našich kinech pod názvem Služka a zhlédli jej i televizní diváci.

Une slection de nouvelles indites retraant l'volution de l'criture du grand crivain hongrois et donnant voir diffrentes facettes de la production de ce matre de la forme courte.

Jedno z reprezentačních děl moderni maďarské literatury i autora, mistra novely a povídky. Do sugestivně postiženého prostředí venkovského městečka na konci minulého století zasažený obraz životní lichosti neprovdané nepůvabné ženy, kterou trpí ona a ještě více její rodiče, zestárlív marném čekání příchodu dceřina citového štěstí.

Výbor z básní předního maďarského autora. Doslov napsal Evžen Gál.

Výbor z autorových povídek, jejichž ústředním motivem je přetvářka a lež v různých podobách. Doslov napsal Evžen Gál.

Výbor z novel maďarského básníka, spisovatele a publicisty, nadaného smyslem pro postižení typů a světa drobných lidí a střetání jejich tužeb a snů s realitou života, který na ně doléhá svými zákony a zvyklostmi a činí z drobných třeba záležitostí velké události i tragédie.

Přední maďarský básník, prozaik a žurnalista líčí v románě tragický osud ušlechtilého, morálně zásadového gymnazijního profesora, jemuž se rozpadne rodinný život a brutální a tupé klima malého města na přelomu století ho dožene k beznaději. Kniha přesahuje rámec maloměstské tragédie a je obrazem rozpadu myšlenkového a citového světa celé generace.

Císař Nero vládl v letech 54–68 n. l. Jeho jméno je spojeno s představou zvráceného a ukrutného muže. Ovšem uplatnit tyto povahové vlastnosti v tak velké míře mu umožnily především dvorské poměry. Nero sám mohl zůstat jen chorobným ctižádostivcem a diletantem v umění, kdyby jeho velikášství nebylo živeno intrikami okolí. Jako sedmnáctiletý se dostává na trůn díky své ctižádostivé matce Agrippině, která ho oženila s dědičkou trůnu Octavií a odsunula Britannica, syna císaře Claudia. Nero vládne zpočátku rozumně. Zásluhu na tom mají jeho dva rádci — filosof Seneca a Afranius Burrus. Postupně Nero začíná toužit po uměleckém úspěchu a slávě, věnuje se jenom umění a zanedbává panovnické povinnosti. Oba rádcové na to upozorňují panovačnou Agrippinu. Ta začíná připomínat Britannicovy nároky na trůn. Žárlící Nero svého nevlastního bratra při hostině otráví. Tato první násilná smrt ho zbavuje všech zábran. Následují další vraždy — příbuzných i cizích osob. Odpor lidu roste, roku 68 se proti němu vzbouří praetoriáni, Nero prchne z Říma a spáchá sebevraždu. Román Dezsö Kosztolányiho není historickým románem v pravém smyslu slova. Je spíše románem psychologickým; autor se výrazně inspiroval učením Sigmunda Freuda a zobrazil vývoj svého „hrdiny“ od vnímavého citlivého mladíka až po krvelačnou stvůru, zbavenou lidské důstojnosti. Tento román vyvolal ve své době velkou pozornost, nadšeně jej chválil sám Thomas Mann.