Anna Žídková Bücher

Výběr krimi povídek... Další název v tiráži: Poslední pitva a další krimi povídky.

Zpovědi skutečných lidí naší doby, případně doby nedávno minulé. Jejich vyprávění jsou ale zasazena do humorně pohádkového prostředí – před nebeskou bránu, kde se setkávají s dobrotivým a chápajícím svatým Petrem, který je obrazem nejvyššího Šéfa. Autorka tak navazuje na staročeské lidové báchorky o sv. Petrovi. Jde většinou o smutnou komiku osudů lidí, s kterými si život zahrál podivnou hru a kteří se na svůj život dívají už jistým odstupem. A svatý Petr jim s pochopením pro jejich starosti a radosti naslouchá a pro každého z nich nakonec má svůj úsměv. Text knihy doplnil ilustracemi Jan Heralecký

Knížka, kterou držíte v ruce, se od běžných románů pro ženy odlišuje tím, že se zaměřuje na mateřskou lásku, nikoli na romantické vztahy. Zkoumá témata osamělosti, meditace a poslání ženy v moderním světě, a to vše na pozadí dramatických událostí druhé světové války. Hlavní postavou je Židovka Ester, jejíž příběh začíná na Slovensku po získání pochybné samostatnosti. Ester se rozhodla zachránit svých osm dětí před nacistickým terorem, čímž se snaží porazit Hitlera. Pomocí svého árijského vzhledu se odsoudila k vnitřnímu vyhnanství a přežívala čtyři roky v elegantním horském hotelu, kde pobývali pouze nacističtí pohlaváři. Odtud se snažila tajně ovlivňovat osudy svých dětí. Její hyperaktivní život se proměnil v nečinnost, což ji přivádí k úvahám o hodnotě života. Před válkou byla úspěšnou podnikatelkou, avšak během svého pobytu v luxusním vězení ji přepadají prapodivné myšlenky. I když žila jako moderní feministka, odloučení od dětí ji nutí čelit vnitřním bolestným monologům a pocitům selhání v roli matky.

Hlavními postavami děje jsou dva lidé zcela opačného založení. On (41) je jakýsi člověk boží, podivín, nadaný léčitelskou mocí, kterou zcela nezištně poskytuje obyvatelům Domova seniorů v Květnici. Ona (75) bývalá vysokoškolská učitelka se v důchodu po těžkých osudových ranách odstěhuje z Prahy na svou chalupu do stejné vesničky. Tam pozná Jurodivého, jak místní přátelsky nazývají svého léčitele. Jde o román částečně autobiografický, ovšem s mnoha fantazijními prvky. I když se čtenáři poněkud poodhalí podivný životní příběh autorky, přece jen není hlavní postavou knihy žena, nýbrž muž. Jde o podivína, člověka s nezištnou schopností léčitelství, který se svou „jurodivostí“ zcela vymyká běžným způsobům moderního života a svými postoji odmítá dnešní společnost s jejím kariérismem, uspěchaností a neznalostí vyšších životních hodnot. A tento přírodní člověk, který se snažil vyhýbat i sebemenším hříškům, se dvakrát octl zcela psychicky zlomený ve vyšetřovací vazbě v souvislosti se smrtí jemu nejbližších osob. Celý tento napínavý příběh se odehrává na pozadí malebné kopcovité krajiny s lesy, potůčky a jezírkem, kde dochází k podivuhodnému vztahu mezi stařičkou intelektuálkou a o mnoho mladším léčitelem.

Román popisuje na pozadí detektivní zápletky záštiplné vztahy dvou sester. Starší z nich, Helena, nemůže mít děti, zato je mimořádně inteligentní a sebeobětavá. Její skoro o deset let mladší sestra, Viola, má tři děti, o něž se naprosto nemíní starat, takže celou odpovědnost za jejich výchovu přebírá ta starší.

Psychologická sonda do vztahu dvou věkově odlehlých osob – babičky a vnučky. Babička, paní Helena (85), prožila velmi napínavý život. Po válce, v níž ztratila svou židovskou matku, se provdala za Libanonce. Ovšem její cesta s malým synem do Bejrútu nebyla vůbec jednoduchá. Její vnučka Jolana (22) studuje dokumentaristiku na FAMU. Jako svou školní práci se rozhodne natočit dokument o své babičce. Během natáčení zažívá Jolana sama ve svých vztazích různá dramata, proto se v románu prolíná líčení podivuhodných osudů staré ženy se zpověďmi mladé dívky. Román obsahuje vůni orientální exotiky, líčí šťastné životní období paní Heleny v kdysi elegantním Bejrútu, které však končí hrůzami občanské války, a pozdější složitý návrat do tehdejšího Československa.

V kriminálním románu Devětkrát jeden vrah autorka popisuje, jak devět osob prožívá zprávu o hrůzném činu. Sotva dospělý mladík je obviněn, že zabil sympatickou stařenku. Pátrá se po motivu jeho činu, k jeho osobě se vyjadřují lidé z nejbližšího okolí. Každému z nich zamotá tento zločin vlastní osud a každý se otřesen zarazí a bilancuje svůj dosavadní život, přičemž se snaží začít žít nějak nově. Největší pozornost je věnována nejbližšímu příteli vraha, na němž se ukazuje, jak lehce lze někdy lidmi manipulovat a jak rádi se někteří jedinci nechávají vést falešnými vůdcovskými typy. Ukazuje se rovněž, jak složitá je lidská spravedlnost, jak často beztrestně stoupají kariérně vzhůru ti, co neodhaleni zůstávají v pozadí zločinu