Jan Blüml Bücher

Kniha se zabývá formováním progresivního rocku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Pozornost je věnována „undergroundovým“ kořenům daného žánru na angloamerické scéně, vlivu tvorby The Beatles na jeho uměleckou podobu i globálnímu trendu ke komplikaci výrazových prostředků rocku, který v sedmdesátých letech vyústil v rozsáhlé multimediální projekty skupin Genesis, Pink Floyd či Yes. Významnou část knihy tvoří pojednání progresivního rocku v kontextu komunistického Československa, jež se rozpíná od uměleckých souvislostí až po ty sociokulturní či kulturně politické. Ve vybraných statích jsou čtenáři představeny klíčové nahrávky, jejich technické zázemí či vztah k té či oné hudební tradici. Jiné kapitoly naopak ukazují progresivní rock ve světle uměleckých i politických ideologií a doktrín.

Medailóny českých osobností, jejichž život nebo práce byla či je spojena s pražskou čtvrtí Spořilovem.V krátkém úvodu je shrnuta charakteristika Spořilova jako zahradního města s živým společenským životem. V této specifické komunitě vyrostli, žili a tvořili významní lidé ze všech oblastí kultury (spisovatelé, herci, architekti). Do knihy bylo vybráno 140 z nich, aby reprezentovali Spořilov. Každé osobnosti je věnován medailón s fotografií a stručným shrnutím životní a profesní dráhy. Mezi nejznámější tváře, spojené s touto čtvrtí, patří herec J. Kačer, herec J. Suchý, spisovatel A. Branald nebo fotograf F. Drtikol. Osobnosti jsou řazeny abecedně. V závěru jmenný rejstřík.

Kniha odkrývá charakter českého jazzu před rokem 1989 prostřednictvím unikátního zástupce domácí scény - souboru Free Jazz Trio. Skupina svým uměleckým projevem přinášela specifickou podobu u nás téměř neznámého free jazzu, mnohé umělecky povznášela, ale také provokovala, dováděla k šílenství a nutila k přemýšlení o obecných otázkách zdrojů estetična v hudbě a moderním umění. Během 70. a 80. let Free Jazz Trio koncertovalo na nejvýznamnějších domácích festivalech, např. na Pražských jazzových dnech ve svatostánku domácí populární hudby v pražské Lucerně. Historie skupiny ukazuje, jakým způsobem se proměňují funkce hudby ve společenských a kulturně politických podmínkách a jak tyto proměny ovlivňují žánrovou identitu hudebních kategorií typu jazz, rock, alternativa či underground.

Bohuslav Ondráček (1932–1998) byl významným skladatelem české populární hudby před rokem 1989. Vynikal nejen jako tvůrce, ale také jako aranžér, organizátor („manažer se tehdy nesmělo říkat“), první český hudební producent i nadaný „talent scout“, který objevil a umělecky vychoval Václava Neckáře a Martu Kubišovou. Ačkoliv Ondráčkova kariéra překlenovala několik desetiletí, mnozí si jej spojují zejména se „zlatými“ šedesátými léty, kdy se z „osvětáře“ a kapelníka regionálních divadel malých forem stal mezinárodně úspěšný skladatel, jedna z ústředních postav československé hudební scény a iniciátor reforem tuzemského hudebního průmyslu. Tato monografie sleduje Ondráčkovu uměleckou dráhu v období padesátých až devadesátých let 20. století. Tu zasazuje do širších kontextů dějin české populární hudby dané doby, ať už jde o institucionální předpoklady, stylově-žánrové trendy, jejich společenskou recepci nebo kulturní politiku.