Jurij Sotnik Bücher

Jedenáct povídek této knížky zobrazuje život sovětské mládeže za války i v míru, v pionýrských táborech i ve škole, při práci i ve chvílích oddechu. Všechny - ať už kratší nebo delší - příběhy jsou psány živým jazykem, zachycují veselé příhody, nemoralisují, ale při tom přesvědčivě ukazují poměr sovětské mládeže k práci, ukazují její vztah ke vzdělání, snahu po poctivém, čestném, samostatném a odvážném jednání. Kladem knížky je naprostá opravdovost jejích hrdinů: chlapec, který z touhy posloužit vědě "zastřelí" tajuplného ptáka, z něhož se nakonec vyklube pokusný model letadla, chvástavý Loďa, jenž líčí sebe sama jako "člověka bez nervů", který se však po opravdu hrdinském skutku nestydí přiznat ke strachu, který při tom prožíval, "vynálezce nového typu ponorky" Vovko Grušin, Borja, vezoucí do školního teraria žáby, mloky, užovky a hlavně zmiji, která mu ve vlaku uteče, jedenáctiletí umělci, satirik a malíř, bojující svým "Krokodýlkem" proti lenivosti a nepořádnosti svých spolužáků, a jiní. - Nejdelší z povídek, Naše věc, vyšla již samostatně v SNDK. Ilustrovala Zdenka Bílková. Edice Vpřed, svazek 28.

Kdo by, lidičky, neznal Péťu Koláčka? To je ten kluk, co z knížek slavných detektivů odkoukal všechny jejich tajnosti a šikovnosti, který dovede sejmout otisky prstů a dokonce najít ztracené děti! Ve škole je tak slavný, že ho všichni pověřují jen těmi nejsložitějšími záhadami a on jeřeší přímo fantasticky. - A kdyby ho někdo neznal, ať se okamžitě začte do této naší knížky ...

Tentokrát se vypravíme na předměstské sídliště jednoho menšího města. Průvodcem nám bude onen nešťastný průšvihář Míša Tuček, který se na sídliště právě s rodinou přistěhoval. Je tu zpočátku osamělý a nikoho příliš nezná. Budeme svědky Míšova seznamování s dětmi ze školy i ze sousedství. Poznáme, jaký je smolař, když se každou chvíli nachomýtne k maléru nebo se dostane s kdekým do menšího či většího konfliktu. Většinou ze všeho vyvázne dobře, protože úmysly jeho i jeho přátel jsou vždy čisté a čestné. Ale že to tak vždy není, to poznáte sami... Druhé vydání.

Elixír už neexistuje, recept a prístroj, ktorý slúžil na jeho výrobu, je zničený a Kuprijan Semionovič sa pevne rozhodol, že sa k tejto práci už nevráti. Takto budú každú zmienku o elixíre považovať za vymýsel. Na tom sa aj uzhodli. No do tohto príbehu bolo zasvätených priveľa ľudí, a hlavne detí, ktoré nevedia držať jazyk za zubami. Na základe rečí, ktoré sa o tejto príhode šírili, vznikla aj táto knižka. Čo je pravda a čo výmysel – vyberte si samy.