Mika Waltari Reihenfolge der Bücher

V dubnu 1941, v období křehkého klidu mezi finskou zimní a pokračovací válkou, spatřila světlo světa nenápadná kniha podepsaná pseudonymem Nauticus. Finskojazyčné dílo publikované nejprve ve Švédsku bylo krátce po válce přidáno na seznam zakázaných knih a na pulty obchodů a knihoven se vrátilo až po téměř 70 letech, tentokrát již pod autorovým skutečným jménem. Mika Waltari ve své obsáhlé, otevřeně protisovětské reportáži popisuje podmínky panující v baltských zemích v období mezi podzimem 1939 a létem 1940, kdy se Litva, Lotyšsko a Estonsko potýkaly se stále sílícím vlivem Sovětského svazu, a následný pád všech tří zemí do jeho područí. Autor plně využívá své novinářské zkušenosti a mimořádného literárního talentu, schopnosti vyprávět poutavé příběhy. Knihu doplňují nejen výňatky z propagandistických materiálů či projevů státních činitelů, ale například i dobové politické anekdoty, které podtrhují ironizující a někdy téměř hořkosladký ráz jinak přímočarého textu. Kniha je cenným svědectvím o situaci baltských států z dob, kdy byly tyto země pro zbytek světa zahaleny temnotou. Waltariho pochmurné svědectví se tak stává dalším střípkem v mozaice evropské válečné historie.

Finského spisovatele Miku Waltariho (1908–1979) proslavil na celé světě román ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto Waltari v Egyptě nikdy nebyl – ani před napsáním románu, ani po jeho vydání. O to víc cestoval do ostatních zemí, v nichž se jeho romány odehrávají. V knize Vlak osamělého muže z roku 1929 mladý Mika Waltari popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu (která v něm kupodivu zanechala dojem velmi nelichotivý), Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odkud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů. Je to poutavý popis Evropy, která byla deset let po konci první světové války ještě plná nadějí a iluzí, a také dojímavý deník mladého muže, jeho citového a tvůrčího hledání. Waltari se na podobnou cestu vydal znovu o dvacet let později, napsal o ní knihu Cesta do Istanbulu (česky vyšla v nakladatelství Hejkal roku 2003). V Istanbulu se odehrává několik jeho velkolepých historických románů, mj. Temný anděl, Krvavá lázeň a především Šťastná hvězda, která je jedním z nejpůsobivějších moderních zobrazení zhoubné totality. Vlak osamělého muže vychází česky poprvé (v překladu Markéty Hejkalové), a čeština je jediným cizím jazykem, do něhož byla kniha přeložena.

Redaktor Hart potká v Helsinkách známého a oba spolu odejdou do salonu paní Spindellové. Zde se seznámí se zahořklým spisovatelem Hellasem a krásnou Caritas, do níž se na první pohled zamiluje. Milostný trojúhelník vždy znamená problémy…

Da Waltari ist im Ausland vor allem für seine historischen Romane bekannt, doch in Finnland wird er auch für seine Erzählungen und Novellen geschätzt. Diese Auswahl präsentiert zwei bisher nicht ins Deutsche übersetzte Novellen: Fine van Brooklyn und Die Pariser Krawatte. In der ersten Novelle gerät ein junger finnischer Wissenschaftler, der in der Liebe unerfahren ist, in die Fänge einer frühreifen Sechzehnjährigen, der Tochter eines wohlhabenden holländischen Kaufmanns und Hobbyarchäologen. Die Geschichte spielt in den späten 1920er Jahren in der Bretagne, wo der Protagonist seine Sommerferien verbringt. Fine, die Titelfigur, spielt ein Katz-und-Maus-Spiel mit ihm und hinterlässt ihn ratlos. Diese Erlebnisse basieren auf Waltaris Studienzeit, die er unter anderem in Paris verbrachte. Die Pariser Krawatte hingegen führt den Leser nach Helsinki in die Zeit nach dem Zweiten Weltkrieg. Der Ich-Erzähler, Geschäftsführer eines Bankhauses im Besitz seines Schwiegervaters, erhält von einem Jugendfreund eine echte Pariser Krawatte geschenkt. In den beengten Nachkriegsverhältnissen wird dieses Stück Stoff zum Symbol für Luxus und Weltläufigkeit und führt zu verschiedenen Verwicklungen. Die Novelle wurde in Finnland erfolgreich verfilmt.

Dojímavá milostná novela líčí jedno podivuhodné léto, kdy autor pracoval na svém nejslavnějším románu Egypťan Sinuhet. Hrdina, autorovo alter ego a bývalý hřebíkář, žije spokojený, ale jednotvárný život plný rutiny. Vypraví se proto do rodného města. V kouzelné finské krajině mezi jezerem a lesem prožívá léto plné snů, vášní, omamných příhod i tiché rezignace. Čtyři západy slunce jsou poetickým zamyšlením o nepokojném lidském srdci, o jeho ztrácení a nacházení, ale zaujmou i Waltariho jemným humorem.

„Nach meiner Flucht durchwanderte ich Frankreich und Burgund, bis ich an den Rhein kam. Die Heumahd war beendet, auf den Feldern schnitten schwitzende Männer mit der Sichel das Korn. Wegen der Hitze waren sie nur mit löchrigen Hemden bekleidet. Die Frauen schoren Schafe. Ich wanderte im Zeichen des Löwen.“ Mit diesen Worten beginnt der siebzehnjährige, elternlose Johannes seinen Bericht über die Wanderungen seiner Jugend- und frühen Mannesjahre. Dank seiner hervorragenden Lateinkenntnisse und der Fürsprache einer reichen Gönnerin gelangt er 1436 nach Basel, wo ein Konzil versucht, die Kirche zu erneuern. Er wird Schreiber von Kardinal Cesarini und wird von Nikolaus von Kues bemerkt. Als der Papst Nikolaus nach Konstantinopel sendet, folgt Johannes ihm als Sekretär. In der von osmanischen Angriffen bedrohten Stadt versuchen Kaiser und Patriarch, Hilfe aus dem Westen zu gewinnen, was zu Unionsverhandlungen führt. Johannes erlebt seine erste Liebe und reist mit Nikolaus sowie dem byzantinischen Kaiser und Patriarch nach Italien zu einem Unionskonzil in Ferrara. Nach theologischen Streitigkeiten verlässt er Ferrara und begibt sich wieder auf Wanderschaft. Nach einer unglücklichen Ehe schließt er sich dem Kreuzzugsheer an, das 1444 in der Schlacht von Warna von den Türken besiegt wird. Johannes wird gefangen genommen und lernt am Hof des Sultans den jungen Mehmed kennen, der später Konstantinopel erobert.

Velmi autobiografická - a také silně erotická - novela Láska a tma je příběhem nedovolené lásky, silného milostného citu ve spořádaném světě každodennosti, ale také hořkým vyznáním spisovatele. Nejdůležitější věcí na světě je pro něj literatura a on jí obětuje život svůj i svých blízkých. City, vášně, radosti, smutky a neřesti jsou pro něj jen materiálem pro jeho příběhy o výšinách a propastech lidských duší.

Trzecia część Trylogii rzymskiej. Opowieść rzymskiego senatora Minutusa o rządach Nerona i następnych cesarzy aż do okrutnych czasów Domicjana. Minutus zmienia bieg historii, w życiu prywatnym na jego losy wpływają związki z chrześcijanami.

Historický román Jeho království pojednává o jednom z nejdramatičtějších úseků lidských dějin – o ukřižování Ježíše Krista.Vypravěčem románu je Říman Marcus Manilius Mezentianus, otec hrdiny románu Nepřátelé lidstva, který před nešťastnou láskou k Tulii utíká do vřavy Jeruzaléma a stává se zde účastníkem dějů, jež trvale ovlivnily jeho život. Stává se přímým svědkem Ježíšovy smrti, je zasažen hloubkou jeho poselství a s detektivní posedlostí pátrá po smyslu jeho slov a činů, setkává se s jeho učedníky, matkou, Lazarem, uzdravenými a ostatními svědky zázračného Ježíšova vlivu na své součastníky. Poté, kdy je Petrem jako Říman vyloučen z řad vyvolených, nachází sám sebe v pokoře a dobrotě srdce. Waltari i v tomto díle mistrovsky přibližuje dávné děje a jejich kulturní a ideologické kořeny. Ožívají zde historické společenské reálie římského, egyptského, asyrského a židovského života. Průvodcem děje je opět vzdělaný nezávislý pozorovatel, který díky své schopnosti čistého a noblesního vztahu k lidské individualitě, je i pro dnešní čtenáře přitažlivým a přesvědčivým zprostředkovatelem dávných poselství o vznešenosti lidského údělu. Proto v jeho podání i vzdálená podobenství jsou aktuální naléhavou potřebou lásky a milosrdenství.