Bookbot

Max Pierre Schaeffer

    14. August 1910 – 19. August 1995
    Max Pierre Schaeffer
    Die Todesparty
    Zum Nachtisch Zyankali. Sweet Cyanide
    Morgen bist du mehr
    Wenn Frauen töten
    Moerderisch gute Krimis. Die schoensten Kurzgeschichten
    Die letzten beissen die Hunde
    • Myšlenky moderních skladatelů

      • 192 Seiten
      • 7 Lesestunden

      Cílem této antologie je předložit čtenáři reprezentativní průřez teoretickým myšlením některých klíčových skladatelů druhé poloviny dvacátého století. Vybrané texty se týkají široké škály témat: otázky využití náhody v hudební kompozici (Pierre Boulez), vztahu instrumentální a elektronické hudby (Karlheinz Stockhausen), konkrétní hudby (Pierre Schaeffer), možností a mezí hudebního serialismu (Iannis Xenakis), vztahu hudby a řeči (Steve Reich), problematiky hudební formy (György Ligeti), ale i obecnějších otázek hudebního experimentování (John Cage) nebo hudební estetiky (Morton Feldman). Poválečné „hudební myšlení“ se tak čtenáři prostřednictvím těchto úvah otevírá ve vší své rozmanitosti.Úvodní studií opatřil Jaroslav Bláha, z francouzských, německých a anglických originálů přeložili Josef Fulka, Jan Petříček a Petr Zvěřina.

      Myšlenky moderních skladatelů2022
    • Suitable for those interested in contemporary musicology or media history, this title offers a translation of the author's pioneering work - at once a journal of his experiments in sound composition and a treatise on the raison d'etre of concrete music.

      In Search of a Concrete Music2013
      4,3
    • Max Pierre Schaeffer untersucht in seinem Buch elf berühmte Mordfälle aus der High Society und zeigt, dass Menschen aus besten Familien oft schlechter mit Konflikten umgehen können als einfache Bürger. Er analysiert die Psyche der Täter und beleuchtet die Gründe für ihre unkontrollierbaren Mordneigungen.

      Mörder aus gutem Hause. Die 11 berühmtesten Verbrechen aus der High Society.1995
    • …Naproti mně v metru sedí stařík a čte si. Žádné noviny, nic takového. Knihu. Dvakrát nebo třikrát zvedne oči od čtení, duchem je zcela mimo, jeho zraky jako by něco hledaly, ale bezvýsledně. V té chvíli mě upoutají jeho tváře, uprostřed nějak příliš zarůžovělé na to, jak je jinak celý pobledlý. Několikrát se stane, že se naše pohledy setkají. Dokonce se na mě malinko pousměje, docela plaše, jen tak náznakem, jakoby nerad. Pousmání za pohled. Stanice míjejí. Budu vystupovat. Vstávám. Stařík, který teď vypadá ještě bledší a zahleděnější do sebe, pozvedá trochu hlavu a zachytí se souseda za paži. Obrací se však ke mně: " Promiňte, umírám, " říká. A skutečně, umírá…... celý text

      Promiňte, umírám1990
      3,5