Ota Pavel Bücher

„Der Tod der schönen Rehböcke“ ist eine liebevolle Hommage an den Vater, einen talentierten Verkäufer und Karpfenzüchter, der mit Optimismus und Kreativität den Herausforderungen des Lebens begegnet. Trotz Rückschlägen, wie dem Verlust seines Karpfenteichs, bleibt er unerschütterlich und findet immer neue Wege, sich zu beweisen.

Fotografická publikace s námětem Jižních Čech.

Soubor třinácti povídek se sportovní tematikou z díla spisovatele Oty Pavla. Povídky jsou vybrány ze dříve vydaných samostatných sbírek: Syn celerového krále, Výstup na Eiger, Pohár od Pánaboha a Plná bedna šampaňského.

Korespondence Oty Pavla s bratry - Hugem a Jiřím. Na konci výčet knih i ocenění Oty Pavla.

Smrt krásných srnců Soubor povídek o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. Syn celerového krále V souboru povídek Syn celerového krále soustředil Ota Pavel literární portréty slavných sportovců své doby. Jejich sportovní dráhu, vítězství či prohry popisuje Ota Pavel s velkou vnímavostí a notnou dávkou citu. Se zručností už starého literáta zachytil dramata lidí, kteří hledají a nalézají hranice svých možností, ale současně nalézají také pravdu o sobě a světě kolem.

Společné vydání povídkových knih Smrt krásných srnců (1971) a Jak jsem potkal ryby (1974). Oba cykly spojuje humorně kritický obdiv syna ke svému vzácnému, ale složitému tatínkovi, láska k rybám, vodě a přírodě vůbec, vzpomínky na šťastné dětství před válkou a pozdější hořký okupační úděl smíšené židovské rodiny. Společné je i literární pojetí, kde základem mistrného vyprávění v první osobě jsou reálné vzpomínky, působivé nikoli uměleckou stylizací, ale vnímavou, velmi poetickou evokací zážitků vlastních i rodinných. Ctíme autorovu moudrost, lidskost, jemně nostalgický humor, tedy to, co v povídkách poutá i dojímá. Jazyk prózy je živý, hovorový. Zkušený reportér neměl obavy z nespisovného výrazu či tvaru tam, kde jazyková norma „šustila papírem“. Doslov a medailón napsal Bohumil Svozil.

Výbor z autobiograficky laděných povídek obsahuje prózy především ze sbírek Smrt krásných srnců a Jak jsem chytal ryby. Povídky jsou řazeny chronologicky podle údobí, v nichž se odehrávají, což znamená na předválečné, z doby 2. světové války a poválečného období. Autor v nich čerpá především ze svérázných osudů svého otce, velkého snílka a malého dobrodruha, který sice nezdolně usiluje o životní úspěch, ale pravou radost a štěstí nachází v rodině a v přírodě, s níž je jako vášnivý rybář úzce spjatý. Povídky, v nichž se střídá originální humor s trpkou vážností, jsou jímavé svou prostotou, emocionalitou a autentičností.