Edice současné poezie Cesty představuje významnou knižní edici, kterou vydávalo nakladatelství Mladá fronta v letech 1957–1968. Vyšlo zde celkem 100 číslovaných svazků seznamující čtenáře se současnou českou a v menší míře i překladovou básnickou tvorbou. Na mimořádné grafické podobě edice se postupně podíleli Zdeněk Sklenář, Milan Hegar, Sylvie Vodáková a Václav Sivko.
Cesty se ztrácejí bůhvíkde, každou chvíli se odkudsi ozve nějaký neznámý zvuk, pořád tu něco hrozivě praská, výhrůžně šustí, a když padne soumrak, vzduch prosytí večerní rosa a les zahalí temný, modrozelený stín. Vever zaklapne jednu ze svých mnoha učených knih, kterou měl právě rozečtenou, opustí svoje sídlo mezi dvěma starými duby a opatrně se spustí po žebříku dolů, aby se pokusil na Černém palouku někoho přesvědčit, že není obyčejná veverka. Pokud nikoho nepotká, alespoň obhlédne svoje království. Co na tom, že hlavou zdejšího lesa je od nepaměti veveří královna, toho času moudrá Vevera IV. ze Zrzavic? Vever je do hloubi své ješitné veveří duše přesvědčený, že je to právě on, kdo je tu nejdůležitější. Navzdory tomu se zdejší život odvíjí v zaběhaných modrozelených kolejích. Bludičky na potkání vyprávějí nějaké bludy. Jezevec jednou do roka navštíví vevera, aby si půjčil jednu knihu a měl následující rok zase co číst. Pan hajný Josef Hrozný se nezlobí ani tehdy, když zakopne o bludný kořen. Pařezy mlčí jako zařezané. Hejkal se vyhýbá lidem a hejká od rána do večera. Trpaslík Vachtl - individuum značně nespolehlivé a podezřelé - je jedna ruka s jedovatými muchomůrkami. Všichni tu počítají na maliny, šišky a lískové oříšky. A lišaj smrtihlav je dobromyslná noční můra, která má sice hrozivé jméno, ale neublížila by ani mouše. Vítejte v Modrozeleném lese!
Na první pohled by se leckomu mohlo zdát, že poušť je jen pustá krajina, všude jen písek, občas nějaká oáza, v nejlepším případě tu a tam kámen, pelyněk nebo tamaryšek. Čas od času tudy proběhne škorpion, proletí pták nebo projde karavana ale jinak se neděje vůbec nic. Opak je pravdou. Poušť bývá často místo plné neklidu, napětí, leckdy i nebezpečí. Zejména, když jedno malé zrnko písku podlehne poněkud troufalé představě, že je ze všech písečných zrnek na celé poušti nejkrásnější, a vydá se hledat někoho, kdo by měl na to stejný názor. Pohádkový cyklus Magdaleny Wagnerové nabízí dětskému čtenáři malou okružní jízdu okolo skoro celého světa, od jedné pouště k druhé, a to za vydatné pomoci větru a půvabných ilustrací Pavla Sivka.
Pohádkový příběh s výstižnými ilustracemi Pavla Sivka se odehrává výhradně mezi psy. Je však určen pro všechny malé i větší čtenáře nezávisle na tom, jestli doma nějakého psa mají nebo ne.
Modré království, kde se tento klasický pohádkový příběh odehrává, je poznamenáno velice zvláštním vztahem k modré barvě. Modř se stává nejen barvou určující charakter země, ale především symbolem absolutní moci stárnoucího krále. Jeho dcera však již patří ke zcela nové generaci a hodlá převzít vládu sama. Král nesouhlasí a chce, aby se dcera nejdříve vdala a veškeré státnické povinnosti aby přešly teprve na jejího manžela. S princezninou nesouhlasí ani první rádce, který má s Modrým královstvím docela jiné plány... Ale protože jsme v pohádce, můžeme se spolehnout na to, že dobro nakonec zvítězí.
Ein Buch über wortkarge Helden und schöne Frauen Patrick Lewis kommt in den zwanziger Jahren aus den tiefen Wäldern Kanadas nach Toronto, in eine Stadt, in der gigantische Bauvorhaben ausgeführt werden, die vor Vitalität sprüht. Zunächst fühlt sich Patrick fremd in dieser neuen Umgebung. Doch allmählich wird er ein Teil dieser Welt, lernt Menschen und deren Schicksale kennen. »In diesem Roman triumphiert Ondaatjes Technik, die psychologisches Feingefühl und große Sinnlichkeit mit gewissenhafter Treue gegnüber dem authentischen Detail verbindet ...« (Times Literary Supplement)
Das Unglück hieß Zenia. Neben dieser Räuberbraut stehen Roz, Charis und Tony, die das Unglück zusammengebracht hat. Zenia erschlich sich das Vertrauen der drei, nützte mit gespenstischem Scharfsinn ihre Schwächen aus und ging schließlich mit ihren Männern auf und davon. Wie war das möglich? Diese Räuberbraut ist ein maskierter Archetypus: Frauen projizieren ihre Wünsche auf sie, wollen sein wie sie - schön, begehrenswert, schicksalhaft - und fallen ihr zum Opfer. Die Räuberbraut ist ein Roman vom Kampf unter Frauen, Männer spielen kaum eine Rolle, höchstens als Beute, das eigentliche Thema ist die Macht.
Vyprávění o veverce Madlence a její rodině, jejím nejlepším příteli malém Smrčkovi a dalších zvířátkách z jejich lesa: zajíčkovi Matýskovi, jezevci Bručounovi, vrabčácích Oli a Čirikovi ...