Mehr zum Buch
Kniha Vladimíra Macury přináší nové pohledy na českou obrozeneckou kulturu a její ideologii, jak se vyhranily v prvním, druhém a třetím desetiletí 19. století. Metodologicky podnětná práce se snaží uchopit obrozeneckou kulturu jako celek, řídící se svými vnitřními zákonitostmi, zároveňvšak usiluje určit ji v její typovosti a srovnatelnosti s analogickými kulturními formacemi „obrozenectví” u některých jiných národů. Svůj výklad opírá Macura při tom o reprezentativní, avšak obšírný dokumentační materiál, který mu ukázal vývojové a sebetvořivé aspekty obrozenecké kultury, umožnil mu určit její povahopis (Tvarosloví) i výrazové prostředky (Pojmosloví), jichž užívala při svém konstituování v historickém (i fiktivním) čase a prostoru, i to, jak se jevila tato činnost obrozenecké reflexi a sebereflexi v dialektice jejích prvků pravdivého poznání i „falešného vědomí” o sobě samé. Marxisticky pojatá práce rozptyluje namnoze fixované představy o jednotném (třídně nerozděleném) hnutí, dává klíč k pochopení dalšího kulturního vývoje, pokusem o komplexní uchopení problematiky obrozenecké kultury otevírá dvířka i širšímu čtenářskému zájmu.
Buchkauf
Znamení zrodu. České obrození jako kulturní typ, Vladimír Macura
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 1983
- Einband
- (Hardcover)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Vladimír Macura
- Erscheinungsdatum
- 1983
- Einband
- Hardcover
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Kunst & Kultur, Sozialwissenschaften, Historisches Thema, Geschichte, Tschechische Literatur, Literaturwissenschaft, Tschechische & slowakische Geschichte, Schule, Fachliteratur, Tschechische Geschichte, Populärwissenschaftliche Publikationen, Nationale Wiedergeburt, Tschechische Nationalerweckung
- Bewertung
- 3,3 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Kniha Vladimíra Macury přináší nové pohledy na českou obrozeneckou kulturu a její ideologii, jak se vyhranily v prvním, druhém a třetím desetiletí 19. století. Metodologicky podnětná práce se snaží uchopit obrozeneckou kulturu jako celek, řídící se svými vnitřními zákonitostmi, zároveňvšak usiluje určit ji v její typovosti a srovnatelnosti s analogickými kulturními formacemi „obrozenectví” u některých jiných národů. Svůj výklad opírá Macura při tom o reprezentativní, avšak obšírný dokumentační materiál, který mu ukázal vývojové a sebetvořivé aspekty obrozenecké kultury, umožnil mu určit její povahopis (Tvarosloví) i výrazové prostředky (Pojmosloví), jichž užívala při svém konstituování v historickém (i fiktivním) čase a prostoru, i to, jak se jevila tato činnost obrozenecké reflexi a sebereflexi v dialektice jejích prvků pravdivého poznání i „falešného vědomí” o sobě samé. Marxisticky pojatá práce rozptyluje namnoze fixované představy o jednotném (třídně nerozděleném) hnutí, dává klíč k pochopení dalšího kulturního vývoje, pokusem o komplexní uchopení problematiky obrozenecké kultury otevírá dvířka i širšímu čtenářskému zájmu.