Locus Solus

Svého času (počátkem 20. stol.) zcela zneuznaný, posléze kultovní autor představitelů francouzského surrealismu, vytváří hrou komplikovaných myšlenkových řetězení podivuhodný nereálný svět, jímž procházejí hosté během jednoho dne na návštěvě u vědce Canterela. Ten, díky svému bohatství a všeobjímající genialitě uskutečnil neuvěřitelné vynálezy a nashromáždil nejbizarnější objekty a fantaskní a morbidní příběhy, jež se k nim vztahují. Příběhy přitom nespojuje ani čas, ani aktéři, ani téma, nýbrž pouze místo, na němž jsou autorovou bezbřehou fantazií shromážděny, totiž zahrada vědcovy usedlosti. Zahlceni komplikovanou stavbou vět a bouřlivou obrazností, přesouváme se tak s autorem a hosty podivuhodné zahrady od příběhu k příběhu až k závěrečnému bleskovému jednovětému zakončení u „veselé večeře“.