Mehr zum Buch
Kniha zkoumá postavení rétoriky v evropské kultuře a vzdělanosti od starověku po současnost. Analyzuje pokles jejího významu během racionalismu a osvícenství a objasňuje příčiny, proč byla rétorika redukována na soustavu triků s negativními konotacemi. Vysvětluje, jak si rétorika ve 20. století obnovila prestiž, když byla chápána jako vědecká disciplína napříč humanitními obory, včetně filozofie, logiky a lingvistiky. Rétorika se tak stává nástrojem pro poznávání a kultivaci řečového projevu, zahrnující jak produkci, tak recepci a interpretaci. Kapitoly 1–9 sledují vývoj rétoriky od jejích počátků v antice, přes středověk a humanismus, až po baroko a moderní éru, přičemž zohledňují geografické aspekty a historii v různých zemích, včetně Francie, Itálie, Německa, a také v USA od 19. století. Desátá kapitola se zaměřuje na to, zda se systémy rétorických poznatků vyvíjely i mimo středomořskou antiku. Na příkladech z Indie, Blízkého východu, Číny, Koreje a Japonska ukazuje, jak každé jazykové společenství formuje svou vlastní teorii a praxi přesvědčivého projevu, často se zaměřením na analýzu písemných památek, které obsahují specifické kulturní prostředky a prvky řecké a římské rétoriky.
Buchkauf
Rétorika v evropské kultuře i ve světě, Jiří Kraus
- Sprache
- Erscheinungsdatum
- 2011
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Paperback)
Hier könnte deine Bewertung stehen.
- Sprache
- Tschechisch
- Autor*innen
- Jiří Kraus
- Verlag
- Karolinum
- Erscheinungsdatum
- 2011
- Einband
- Paperback
- ISBN10
- 8024620014
- ISBN13
- 9788024620015
- Reihe
- Schlagwörter
- Sachbücher, Sozialwissenschaften, Historisches Thema, Lehrbücher, Geschichte, Sprachen, Geschichte Europas, Rhetorik, Geschichte der Menschheit, Sprachgeschichte, Westliche Zivilisation, Philosophie der Sprache, Reden, Sprache, Sprachentwicklung
- Bewertung
- 4,35 von 5 Sternen
- Beschreibung
- Kniha zkoumá postavení rétoriky v evropské kultuře a vzdělanosti od starověku po současnost. Analyzuje pokles jejího významu během racionalismu a osvícenství a objasňuje příčiny, proč byla rétorika redukována na soustavu triků s negativními konotacemi. Vysvětluje, jak si rétorika ve 20. století obnovila prestiž, když byla chápána jako vědecká disciplína napříč humanitními obory, včetně filozofie, logiky a lingvistiky. Rétorika se tak stává nástrojem pro poznávání a kultivaci řečového projevu, zahrnující jak produkci, tak recepci a interpretaci. Kapitoly 1–9 sledují vývoj rétoriky od jejích počátků v antice, přes středověk a humanismus, až po baroko a moderní éru, přičemž zohledňují geografické aspekty a historii v různých zemích, včetně Francie, Itálie, Německa, a také v USA od 19. století. Desátá kapitola se zaměřuje na to, zda se systémy rétorických poznatků vyvíjely i mimo středomořskou antiku. Na příkladech z Indie, Blízkého východu, Číny, Koreje a Japonska ukazuje, jak každé jazykové společenství formuje svou vlastní teorii a praxi přesvědčivého projevu, často se zaměřením na analýzu písemných památek, které obsahují specifické kulturní prostředky a prvky řecké a římské rétoriky.